Projekt, který se dotýká areálu budov Ústavu přírodních věd a bio-inženýringu, nese oficiální pojmenování Netečná biosféra Budovy č. 202. Je autorským dílem dvou archi-studií, Christensen & Co. Architects a Rørbæk & Møller Architects, kteří skutečně dokázali něco mimořádného. Vytvořili unifikovaný prostor pro vědecké bádání, které nese jednotící prvek dialogu. Do praxe tak názorně převedli myšlenku, že interakce mezi různými obory vytváří základní osu poznání. Jedním z nejvýraznějších rysů celého projektu je bezpochyby interaktivní dřevěná vnitřní fasáda, ale za povšimnutí toho tady stojí mnohem víc. Architekti navíc připouští, že realizovat projekt pro DTU nebylo vůbec snadné.
Pod jednu střechu se nikomu nechtělo
Univerzitní prostředí bylo totiž poněkud háklivé vůči neotřelým novinkám, každá větev vývoje návrhu procházela složitým schvalovacím procesem a navíc se postupně do projektu přiřazovaly další požadavky. Předně, pod jednou střechou (byť ve třech patrech a vlastně i ve střech oddělených blocích) sídlí odlišné výzkumné ústavy fakult, s dosti rozdílnými požadavky. Prakticky od vzniku prvních objektů v univerzitním kampusu se udržovala tradice oddělených staveb pro konkrétní účel. Představa seřadit více výzkumných institucí s dohromady více než 800 zaměstnanci pod jednu střechu byla vnímána negativně. A vytvořit zde tedy za takových podmínek nějaký jednotící motiv, který by skutečně vyhovoval všem zúčastněným, bylo opravdu náročné.
Nejdražší přírůstek do kampusu
Nově se rodící komplex Přírodních věd a bioinženýringu zároveň představoval největší souhrnnou investici DTU do stavebního rozvoje od roku 1960 (kdy prakticky v Lygnby vznikla). Christensen & Co. Architects a Rørbæk & Møller Architects přišli s návrhem „atmosférického“ objektu s ústředním atriem, který by mohl transformovat nejen vzhled, ale i styl akademické práce. Inovativní přístup, který pracoval se strukturou interiéru, přitom musel respektovat již existující zástavbu kampusu. Architekti si nicméně počínali nadmíru úspěšně. Základem jejich představ se stala koncepce sdružující a současně zpřístupňující uzavřené buňky univerzitního ekosystému všem přítomným. Jak to?
Představte si jednací sály, zasedačky, kabinety profesorů i pracovny výzkumných pracovníků a laborantů, které počítají v rámci možností s kapacitou 6-30 lidí. Tím získáte hezkých pár desítek „buněk“, malých vesmírů uzavřených do sebe. Architekti každou takto funkcí i prostorem odlišnou buňku zasadili do prostorové matice kolem centrálního atria. A z každé takové buňky vytvořili celostěným oknem průhled na kryté nádvoří. Návštěvník tak z jednoho bodu teoreticky přehlédne živé dění uvnitř jednotlivých buněk akademických pracovišť. I vědci sami mohou vidět, jak se teď kolegové z jiného ústavu na poradě hádají. Tedy odborně diskutují.
Buňky, sekce, ekosystém
Dalším bodem návrhu byla logická orientace buněk, která vycházela z jejich členění do jednotlivých sektorů. Ty už vycházely z přímého určení účelu: sídlí zde Národní institut pro výzkum potravin, Národní institut veterinární medicíny a Institut vodních zdrojů. Zatímco kanceláře a pracovny těchto institucí jsou soustředěny kolem atria, na ně navázané laboratorní provozy směřují do postranních křídel. Tím se podařilo oddělit ale přitom zapracovat provozně komplikované laboratoře genetiků i nádrže a vodní tanky oceánografů do jednoho působivého komplexu. Pořád by to ale bylo jen o různých provozech pod jednou střechou. Skutečným jednotícím prvkem se stala až vnitřní fasáda.
V centru veškerého dění
To, co je zvenčí dozlatova anodizovanou fasádou lemovanou černým hliníkem ve směru dovnitř přerůstá v kompletní dřevěný obklad stěn a otevřených buněk. Materiálem číslo jedna je tu dřevo, přesněji řečeno kvalitní americký bílý dub, rozložený do 18 700 desek. Ty by mimochodem seřazeny za sebou dorovnaly délku 50 000 metrů. Pokrývají pravidelné krychle a kvádry do atria pronikajících buněk, a dodávají místu velmi dynamický prostor. Kde, stejně jako ve vědě, do sebe „kostičky poznání“ z různých oborů zapadají. Divák stojí uprostřed, a vnímá, jak si jsou jednotlivé obory vědecké práce vlastně blízko. Dřevo navíc atrium velmi zjemňuje a humanizuje, dodává mu hřejivě teplý charakter. V ničem tedy nová budova DTU nepřipomíná sterilní vědecké pracoviště.
Energie z poznání
Biosféra je především živá, a průvodním jevem toho není jen soustředěný badatelský „pohyb“ za okny kanceláří. Je to i vzduch a světlo, které do zastřešeného nádvoří proniká stropními okny a ventilací. Jednotlivé badatelské instituce jsou sice odděleny, ale nikoliv uzavřeny ve svých nikách, a okny a atriem napojeny na celý tenhle fantastický koloběh vědecké práce. Centrální prostor navíc může být využíván jako místo setkávání, pořádání konferencí nebo výstav. V každém okamžiku tu ale máte pocit, že jste uprostřed veškerého dění, na místě, „kde to vzniká“. Budova č. 202 se stala fenomenální ukázkou architektury, která přímo podněcuje vědeckou činnost. „Biosféra je něco jako uzel, kterým proudí informace všemi směry, je to místo, které vás může nabít energií z poznání,“ říkají architekti z Christensen & Co.
Atmosféra, kterou oceníte i když nemáte bílý plášť
Projekt, který byl dohotoven na sklonku 2016, byl krátce po svém otevření navržen na cenu za inovativní a ekologický přístup k architektuře městem Kodaň. Necelé dva měsíce na to přišlo ocenění Carpentry Award od sdružení kodaňských truhlářů a tesařů. Na ně navázala podobná, leč celonárodní cena Tømrerprisen a následovala čestná AIT, za inovativní design. To už se ale o Biosféře na univerzitě DTU hovořilo a psalo všude. Výsledkem bylo vyhlášení speciální ceny (udělované Německem) Detail Inside 2018, ve které vzešla vítězná z 352 dalších projektů 36 zemí. V hodnocení odborné poroty zaznívá:
„Budova č. 202 Technické univerzity v Dánsku sdružuje různé oddělení vědy, výzkumné instituce a laboratoře bioinženýrství pod jednou střechou. Současně je tato nová budova největší v celém areálu Lyngby. Architekti ji nepojali jako konvenční badatelské pracoviště, ale jako místo komunikace a interakce. Ofsetové světlíky umožňují, aby denní světlo proniklo do třípodlažního prostoru, takže si uživatelé vždy uvědomují počasí a denní dobu. Individuální schránky, které vyčnívají do prostoru v různých výškách a na různých podlažích umožňují vizuální kontakt mezi uživateli. Díky přísnému a vyváženému složení prostoru atrium působí nejen svou jasně dedikovanou funkcí, ale zvláštní příjemnou společenskou atmosférou.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Life Science Bioengineering B202 |
| Typ projektu: | Vědecko-výzkumné centrum |
| Architektonické studio: | Christensen & Co. Architects, Rørbæk & Møller Architects |
| Lokalizace: | 330, Elektrovej, 2800 Kongens Lyngby, Dánsko |
| Spolupráce: | Schul Landscape Architects, COWI, Norconsult |
| Dodavatelé stavby: | Gustafs |
| Akustické obklady: | IN-SIGN A/S |
| Vnější hliníková fasáda: | Kai Andersen |
| Skleněná balustráda: | Holbæk Ny Maskinværksted A/S |
| Klient: | Technical University of Denmark (DTU) |
| Využitelná plocha: | 47 000 m2 |
| Počet pater: | 3 |
| Rok dokončení: | 2016 |
Sdílet / hodnotit tento článek