Japonská architektura může působit dojmem, že je až přespříliš svázaná omezujícími pravidly. Ano, je to pravda. Rad a doporučení o tom, jak by měla nejspíš ideální rodinná rezidence vypadat a jakým standardům by měla vyhovovat, je tu skutečně víc než dost. Prostoru pro vlastní přání moc nezbývá. Architekti Takako Kakizawa a Eiji Shimokado hodily všechny tyhle dobře míněné poučky za hlavu, a šli svou vlastní neprobádanou cestou. Díky tomu je jejich projekt moderního obytného domu v prefektuře Jamaguči úžasnou demonstrací myšlenkového přístupu „out of the box“. Fenoménu, kdy odpovědi na tvůrčí problémy hledáte „mimo krabici“ tradičních řešení. I když tohle sídlo samotné je vlastně jednou velkou krabicí, na kráse mu to vůbec neubírá.
Neplníme závazky, ale sny obyvatel
Jejich projekt sází na jednoduchost, přirozené členění interiéru a pohodovou atmosféru. Můžete si klidně odškrtávat „pravidla“, které dvojice architektů ze studia Kakinomifarm architects tímhle projektem porušili. Kde začít? Když střechu, tak hezky skosenou. Místnosti prosím v jednom výškovém profilu, raději vyšší než nižší. Stupňovitost podpoříte zásahem do podlah, které můžete vyzvednout pódiem, nebo snížit pod úroveň terénu. Rozhodně ale nehýbejte „stropem“, to se nenosí. A okna pochopitelně v takové výšce, aby se z nich dalo vidět ven. Nezapomeňte také na to, že vstupním bodem do každého domu musí být oddělný genkan, tedy dveřmi od hlavní obytné místnosti oddělená šatna. Tak tohle všechno je tu přesně naopak, mimo zavedené konvence.
Osm úrovní? Cesta, jak dostat výšku na svou stranu
Objekt má střechu rovnou, tedy přesněji, má jich hned osm. Některé z nich totiž jen expandují do interiéru, a vytváří plastické podhledy. Užitná plocha domu, 290 metrů čtverečních, je jimi rozčleněna na osm čtvercových ostrůvků. Jim odpovídá i strop vedený ve třech různých výškových profilech. Od vstupu s 2,10 procházíte přes 3,26 až k 3,78 metrům výšky. Že to zní složitě? Je to vlastně klasický japonský dům, postavený vzhůru nohama. Určujícím prvkem tu prostě není podlaha, jak bývá zvykem. Tady je spořádaně rovná a bez překážek, ale je to strop, který vizuálně prostor člení na jednotlivé místnosti. Nic vás tedy neomezuje v pohybu. Stropní podhledy pod úrovní překryvu střechy jsou také velmi originálním způsobem, jak do domu přivést denní světlo, a přitom se nezříkat soukromí.
Za šatník se nestydíme
V běžné japonské domácnosti narazíte na několik oshiree. Tedy vestavěných skříní, které se kryjí ostěním a tváří se jako normální kousek zdi. Tak jsou také většinou zamýšleny, aby byly neviditelné. Tady se ale stávají přiznaným a zásadním strukturním prvkem. Tři čtvercové bloky úložných prostor (spíže, šatny a příručního skladu) totiž podepírají a nesou střechy. Nikdo je tu neschovává, od běžného provozu je oddělují jen posuvné dveře. Ani další dispoziční členění neodpovídá společenské normě: dát si koupelnu a toaletu hned vedle ložnice je „tak rozmařile evropské“, až je to vlastně praktické. Uživatelská pohoda je přitom jedním z významných rysů. Možná je to jen tím, že jinak tahle japonská domácnost odpovídá organizací svých prostor tomu, na co jsme sami zvyklí.
Interiér voní dřevem a pohodou
K domu přináleží parkování pro dva vozy, kryté převisem střechy, malá terasa s posezením a květinová zahrada. Autoři se nesnažili přehnaně vpouštět přírodu do obydlí, krajina je tu prý hned za okny, a tak není zapotřebí ji mít v kuchyni. Ostatně, přírodními materiály celý objekt rozhodně nešetří. Obložení stěn a stropy jsou vyvedeny z borovice, plovoucí podlahy zase vytvořil dub. Z dřevěných ploch jen místy vystupují funkční a technické prvky, třeba kuchyňská linka nebo celý blok koupelny. Přírodní a atmosféru zlidšťující dřevo v interiéru je přitom v ostrém kontrastu s betonem, který vytváří základní charakter ostrých linií fasády.
Možná je Osm střech, tři šatny mimo geografické konvence a postavený vzhůru nohama, ale je to zatraceně hezké bydlení.
Sdílet / hodnotit tento článek