Popis stavby
Řešená střecha se nachází na revitalizovaném rodinném domě v Praze 6. Majitel objektu si stěžoval, že do objektu zatéká. Majitel správně usoudil, že relativně nová střecha je tedy nefunkční, neodpovídá požadavku na kvalitní střechu a pozval soudního znalce. Již od dávnověku existuje představa o ideální střeše nad hlavou: vodotěsná, trvalá, bezúdržbová, bezporuchová a ČSN 73 1901 na to má svoji definici: Střecha chrání podstřešní prostory před vlivy povětrnosti. Střecha měla několik vad, které se zhotovitel pokoušel vyřešit různými způsoby. Celý příběh je z hlediska právních vztahů složitý, byl řešen soudně a na střechu bylo vypracováno několik více i méně zdařilých posudků od soudních znalců. My se zaměříme na technické problémy střechy, které byly prokázány.
Střecha je členitá, nás však bude zajímat ta část o minimálním sklonu nad střešními vikýři, kde je použita hliníková střešní krytina v pásech. Již od začátku musíme upozornit na to, že hliník je pro použití na střešní krytinu zcela vhodný a trvanlivý materiál. Na rozdíl od jiných plechů mu například nevadí trvalé zamokření. Na jeho pevnost to nemá vliv, na rozdíl od jiných plechových konstrukcí dojde při zamokření „jen“ ke změně zabarvení. Chyba byla někde jinde. Kde?
Střecha je po deseti letech jako řešeto. Špatná konstrukce zapříčinila rychlou korozi
přečíst článekNetěsná střecha a malý sklon
Znalec zjistil, že sklon střechy je 4°. A jak si ukážeme následně, v tom je jádro všech problémů. Zdroje vlhkosti v této střeše jsou totiž v zásadě dva: Zatékání od deště a kondenzace vlhkosti.
Na střeše je použita falcovaná střešní krytina, bez použití falcovacího tmele, pouze s podlepenými drážkami. Takové řešení ale nezajišťuje těsnost v oblasti příponek. Tato krytina je vodotěsná při 7° sklonu. Pokud je sklon nižší, je nutné drážky těsnit falcovacím tmelem, ale jen do sklonu 5°, nižší sklon je pro tuto krytinu nepřípustný, spojení v drážkách není vodotěsné. Nebyl dodržen technologický předpis výrobce!
Je smutné, že zhotovitel se projevil jako zručný a řemeslný klempíř, jehož práce s plechem a drážkování krytiny bylo na vysoké úrovni. Jako tesař ale zbudoval nevhodný podklad, tedy střechu o malém sklonu a zhotovil na něj souvrství o nevhodné těsnosti.
V prvé řadě měl vytvořit krov pro danou krytinu, tedy o sklonu minimálně 7°, pokud by sklon dodržel, byl by ale hřeben o 0,55 m výše, než je zhotovený nyní. Pokud z různých důvodů nebylo možné vytvoření většího sklonu, měl na to zhotovitel upozornit stavebníka a nechat navrhnout jiný typ řešení střechy (krytiny a doplňkové hydroizolační vrstvy) pro tento malý sklon.
Střecha měla sice zhotovenou pojistnou hydroizolaci, nicméně byla použita nevhodná fólie. Výrobek zvolené fólie má povolený minimální sklon 6°. Spoje fólie navíc nebyly přelepeny, stejně tak nebyly podlepeny kontralatě utěsněním perforací a zatékalo v místě hřebíků.
Malý sklon a malá větrací mezera
Druhým problémem této střechy je zvýšená kondenzace, která následně odkapává a smáčí vrstvy tepelné izolace. Zjednodušeně řečeno kondenzace ve střeše vzniká, jelikož vodní pára prostupuje z interiéru do exteriéru, kde se na chladnějším povrchu ochladí a sráží do kapek. Proto se pod střešní krytinou (kde voda kondenzuje nejčastěji) nad pojistnou hydorizolací zhotovují větrací mezery, tvořené kontralatěmi, aby vlhkost odvětraly.
„Komínovým efektem“ tedy přirozeně se tato vlhkost odvětrává, díky proudícímu vzduchu, který se nasává u okapu a vyfukuje u hřebene, kde musí být vše dobře vyřešeno, aby proudícímu vzduchu nic nebránilo. V našem případě byla větrací mezera zhotovena, avšak z kontralatí o výšce pouhých 40 mm (po seschnutí jen 36 mm). To by teoreticky mohlo stačit pro menší střechu s vyšším sklonem, my však máme střechu plochou, nikoli šikmou. Pro tuto délku střechy a pro takto malý sklon je zbudovaná velikost větrací mezery zcela nedostatečná. Proudění vzduchu je konstrukčně sníženo, kondenzát neodvětrává, a i z důvodů použití nevhodné fólie (jak bylo řečeno výše) prosakuje do souvrství střechy. Kontralatě při sklonu 5° a délky do 10 metrů by musely být 100 mm vysoké dle ČSN 73 1901.
Druhým problémem bylo, že nebyl použit odvětrávací hřeben ale pouze plochá spojovací poklička. Dle slov zhotovitele to nevadilo, jelikož střecha měla být provětrávána příčně, nicméně soudní znalec podotkl, že k tomuto řešení je větrací mezera taktéž nedostatečná a aby příčné provětrání fungovalo, musela by být větrací mezera ještě větší, výšky alespoň 180 mm dle ČSN (nebo dle technologického předpisu výrobce 100 mm)!
K celému problému navíc přispívá neodborně provedená parozábrana z interiéru, která není těsná a propouští tak do konstrukce nepřiměřené množství vlhkého vzduchu.
Pokus o řešení odvětrání střechy situaci ještě zhoršil
Zhotovitel se pokusil problém nevětrané střechy řešit tím, že pokličku v hřebeni nahradil větracím hřebenem. To však nepomohlo. Po dalším šetření bylo soudním znalcem navrženo jiné řešení k odvětrání malé mezery, a to osazením turbíny na střešní krytinu, která by zajistila umělé odvětrávání větrací mezery, když se tato nedokáže odvětrat přirozeně.
Oprava zhotovitelem však byla provedena v rozporu s ujednáním. Na střeše měl být totiž zhotoven ještě sběrný vzduchotěsný tunel, ten měl nahradit současný hřebenáč. Toto řešení mělo sát vzduch jen pod okapem a prohnat jej celou střechou díky podtlaku vyvolaného turbínou.
Zhotovitel však vytvořil pouze turbínu, takže ještě zhoršil situaci. Turbína za deště začala pod hřebenáč nasávat neutěsněnými větracími otvory v hřebeni dešťovou vodu! V souvislosti s nevhodnou a neslepenou hydroizolační fólií je asi jasné, co nastalo.
Soudní znalec přirovnal toto řešení k částečně ucpanému sítu: není vodotěsné ani vzduchotěsné, nemá výkon, protože vzduch pod krytinou dostatečně necirkuluje, tedy ani nevysouší kondenzát.
Kdo za to může? Co s tím?
Celou situaci způsobil dle poznatků soudního znalce zhotovitel, který nesplnil to, co mu je uloženo. Tedy, že: „Dle požadavků dodá prvky, které zná, namontuje je na odborně připravený podklad, který si předem zkontroluje a prvky zabuduje odborným (řemeslným a předepsaným) způsobem.“ Řemeslník dodal kvalitní výrobek na nekvalitní podklad, a tak nic nepomůže jeho odborné zabudování. Střecha jako celek je zmetek, do objektu zatéká, tudíž střecha nesplňuje funkční předpoklad.
I kdyby se povedlo zabránit problému číslo 2 – tedy kondenzaci vhodným uzpůsobením hřebene a správným řešením nuceného odvětrání turbínou, problém s netěsným podstřeším to bude řešit jen částečně. Tuto chybu lze opravit jediným možným způsobem: Sundat celou střechu a souvrství vytvořit znovu.
Sdílet / hodnotit tento článek