Oba tyto ateliéry spojuje zájem o udržitelnou architekturu. Zabývají se potenciálem již existujících staveb, hledají nová řešení a novou náplň pro stavby, které svou náplň ztratily, a zkoumají možnosti opětovného využití materiálů. Pracují ale také na vývoji zcela nových materiálů, a to především z lokálních surovin. V duchu udržitelného rozvoje tak posouvají možnosti architektury a svá novátorská řešení aplikují od Belgie přes Maroko až po Etiopii.
Veřejné budovy v historických centrech měst
Ateliér noAarchitecten se soustředí na stavbu veřejných budov a jejich citlivé zasazení do historických center měst. Nevnímají historii jako oddělené etapy, ale jako jedno plynoucí kontinuum, které se přirozeně vyvíjí a architektura je prostředníkem toho vývoje. Historické a současné prvky se v tvorbě tohoto ateliéru plynule a citlivě prolínají, aniž by degradovaly historickou hodnotu stavby nebo okolí. Příkladem je textilní muzeum v Kortrijku, které vzniklo v bývalém skladišti z roku 1913. Nenápadnou stavbu pozvedla mezi významné orientační body města přístavba posledního patra, která svou zlatou barvou odkazuje na přízvisko „zlaté“ řeky Leie, která jej získala v souvislosti s procesem zpracování lnu.
Ateliér představila An Fonteyne prostřednictví projektu, na kterém ve spolupráci s ateliéry EM2N a Sergison Bates architects aktuálně pracuje. Je jím konverze bývalých dílen Citroën z první poloviny 20. století, dnes multifunkční kulturní prostor KANAL. Tato rozlehlá stavba s plochou 39 100 m2 v blízkosti centra Bruselu, ale zároveň v městské části s nejnižšími příjmy obyvatel, je velkou výzvou, ale i darem. Rozlehlé prostory haly umožňují vytvořit volně přístupný veřejný prostor zachovávající si industriální charakter, do kterého architekti vstupují třemi novými hmotami, jejichž každý kubus bude sloužit již specifické funkci. Ať už jako divadlo nebo například výstavní prostor. Velký důraz architekti kladou na přiléhající budovu bývalé výstavní haly pro automobily, která je jakýmsi symbolem a tváří budovy, a kterou se architekti rozhodli rekonstruovat přesně do původní podoby.
Udržitelné stavitelství měst
Druhý prezentovaný ateliér vznikl jako spojení architektonické kanceláře BC Architects a neziskové organizace BC Studies. Ta se zabývá možnostmi využití lokálních materiálů, pořádáním workshopů pro zájemce o udržitelné stavitelství a mnoha dalšími aktivitami, které sahají daleko za hranice architektonické praxe.
Vzdělávací centrum Bioklas Fort V v interiéru bývalého skladiště.
Přednáška představila cestu mladého a progresivního kolektivu k jejich současnému smýšlení a metodám, které následně aplikují na stavbách po celém světě. Ihned po ukončení studia vyrazila skupina mladých architektů do Muyinga v Burundi. Zde po několik měsíců intenzivně pracovala na projektu knihovny, součásti areálu školy pro neslyšící děti. Koncept stavby vychází z tradičních principů stavitelství, podnebí dalo podnět k samotné formě, která se vyznačuje především výškou vnitřního prostoru a pravidelnými otvory umožňujícími trvalou ventilaci. Stavba je vyzděna z cihel vyráběných na místě z upěchované hlíny a sušených na vzduchu. Na omítky byl využit místní jíl, dřevo taktéž z místních zdrojů. Stavba tak barevností materiálů velmi dobře zapadá do svého okolí a stává se tak jeho přirozenou součástí. Jen nezbytný železobetonový věnec narušuje přírodní čistotu stavby.
Tento princip udržitelnosti skrze využití místních materiálů a hierarchie prosté spolupráce na projektu studio nadále aplikovalo například u staveb v Maroku, kde takto vznikla školka v Aknaibichu.
Následně se o to samé pokusilo doma v Belgii, kde dalo ve městě Edegem vzniknout komunitnímu vzdělávacímu centru Bioklas Fort V. To se nachází vestavěné do interiéru bývalého skladiště na území pevnosti z 2. poloviny 19 století, která dnes slouží jako park. Stavba je inspirována architekturou samotné pevnosti, jejím exponovaným cihlovým zdivem a klenbami. Architekti zde opět využili nepálené cihly z místní hlíny, kterých vyrobili 19000 v rámci veřejného workshopu pro zájemce, a 312 m2 omítky z konopné směsi. Využití pouze těchto dvou technik dělá stavbu upřímnou a minimalistickou. Spojujícím prvkem všech projektů studia je názor, že striktně oddělené role v procesu navrhování jsou velmi neefektivní při řešení nastalých problémů. Naopak rovnocenná spolupráce všech na všech fázích projektu umožňuje budovat kolektivního ducha řešit problémy efektivně.
Interiér Bioklas Fort V je inspirován architekturou pevnosti z 2. pol. 19. stol.
V mnoha ohledech tak přednášky byly velmi inspirativním příspěvkem do diskuse o možném posouvání hranic architektonické praxe. Plný sál svědčí o skutečnosti, že o progresivní postupy ve stavitelství je velký zájem a belgická tvorba je důkazem, že kvalitní současná architektura může vznikat i v malé zemi a bez přílišné okázalosti.
Sdílet / hodnotit tento článek