Severoitalské údolí Isarco ve Stubaiských Alpách si navzdory cestovnímu ruchu stále uchovává svůj přirozený ráz. Malebná kulisa horských usedlostí dokresluje zdejší krajinu k nebývalé harmonii pohody a klidu. Ostatně, tomuto podmanivému kouzlu nakonec podlehl i mladý klient studia PMA (Pavol Mikolajcak Architekten), který si na horském úbočí nedaleko vesničky Villandra pořídil rodinnou usedlost, farmu Felderhof. Tvořila ji dvojice stavebně podobných obytných objektů ze 17. století, přičemž podstavou druhého byly malé stáje a chlév. To vše v nadmořské výšce 1100 metrů nad mořem, se vším, co k tomu patří. Metrové závěje sněhu v zimě na jaře střídá záplava rozkvétající protěže na stráních, a po nich se svahy rozezní chorálem cinkajících zvonců krav.
Historie má své kouzlo, ale k bydlení není
Od samého počátku bylo záměrem klienta čerpat energii z nedotčené krajiny a původního, autentického odkazu místa, což ovšem naráželo na jistý diskomfort jeho letitých, památkově chráněných domů. Je třeba uznat, že do svahu posazené objekty s kamenným podkladem a roubenými střechami skutečně mnoho prostoru k moderní renovaci nenabízely. Otálel, a s širším rekonstrukčním zásahem proto posečkal dvě léta, aby lépe podchytil atmosféru místa. Mimochodem, během tohoto období se dokonce rozhodl „oživit“ i farmu, takže se ve chlévech usadilo několik krav a ovcí. Tehdy se majitelova touha po autentičnosti stala poznanou realitou, a proto se rozhodl stále nezbytnou renovaci pojmout naprosto jiným způsobem.
Expandovat, ale neničit
Teď již po konzultaci s architektem Mikolajčákem se rozhodl původní objekty zachovat nedotčené, ale přistavit k nim část třetí, plně moderní. Že by to tahalo za oči? Nikoliv. Celý koncept studiového přístavku totiž nechal zahloubit pod zem, do nakloněné roviny svahu. A přitom si počínal tak, že 240 metrů čtverečních této zanořené přístavby kryjí svým tělem dva původní domy farmy. Zdejší kouzelné krajině tedy nevzal nic, a dovedně skryl onu moderní část pod zem. „Je to vlastně velmi prosté řešení, které se v místě svažité topografie přímo nabízelo,“ dodává Mikolajčák. „Přístavba pod zemí, které nese krytá garážová stání, dvě ložnice, obývací pokoj a velmi prostornou kuchyni, tak nenarušuje, nehyzdí své okolí.“ Původní aspekty jsou bezezbytku zachovány, ale kvality bydlení se rapidně zvýšily.
Světlo pod zem proudí stropem
Pochopitelně, že představa zasutého suterénu vyvolává přirozenou obavu o nedostatek světla uvnitř interiéru. Tomu architekt předchází řezem po obvodu, který se světu otevírá kompletně prosklenou stěnou. Rušivý moment nenastává, plocha zrcadlí panorama vrcholků Dolomit, a je jejich přirozeným obrazem. Zatravněný příkrov se nese i nad vjezdem do garáže, který navazuje na příjezdovou cestu. Obytné části přistavěného interiéru dále prosvětlují dvě obdélníková stropní okna, světlíky, zasazené do svahu. Originální je, že „kubatura“ toho, co se nachází pod povrchem, není vnějším zakrytím zřejmá. A proto se architekt ani klient nemuseli obávat vytvoření dojmu nevhodné disproporcionality.
Koridor mezi dvěma světy
A to přes to, že v podzemí vzniklo tolik užitného prostoru, že se vlastně plochou vyrovná oběma domům původní farmy. Na rozdíl od stísněných dispozic historického objektu jsou prostory v nové přístavbě vzdušné a prosvětlené. Dřevěné obklady a hlazený beton podlah odráží eleganci současného stylu, kterou ještě podtrhuje bodové osvětlení ve stropních podhledech a prosklené dveře. Podzemní přístavba se pak k původním domům upíná komunikačním krčkem se schodišti. Neutrálně laděný koridor je dokonalým přechodem mezi autentickou realitou alpské farmy ze 17. století, která voní dřevem a slámou, a světem pohodlné budoucnosti. Neztrácíte klady jednoho pro druhé, jsou to dva samostatné světy, které odděleni neviditelnou bariérou podzemí komunikují.
Sdílet / hodnotit tento článek