To už je pryč, a jedno z nejdynamičtěji rostoucích měst světa dávno pohltilo přírodu v okruhu mnoha kilometrů. Tam, kde ještě před čtyřiceti lety rostly stromy a stálo sotva pár chatrčí se dnes tísní třípatrové domy, vměstnané jeden vedle druhého podél pruhů rušné silnice. Je to jiné, ale v minulosti se prostě žít nedá.
Místo při zemi nenajdete
Syn paní Nga se aspoň postaral o to, aby její stáří bylo poklidné a bydlení důstojné, i když se stále nachází na původní parcele, jejíž okolí tak radikálně změnilo svou podobu. Stavební pozemek o parametrech 8x10 metrů dávno pozbyl svou zahradu a zemědělské zázemí, a od ostatních vícepatrových domů v ulici jej oddělují jen asi metr široké průchody uliček. Místa tu skutečně není nazbyt, a tak bylo zapotřebí stavbu kvůli navýšení obytného prostoru „vyhnat do výšky“, na sympatických 177 metrů čtverečních užitné plochy. Projektu, pojatého jako novostavba rodinného domu, se ujalo tvůrčí duo Sanuki Daisuke a Tieu Dong Phuong ze studia SDarchitects.
Vlhko nebo vedro? To je Vietnam
Poměrně záhy pochopili, že pokud zůstanou u klasiky a vytvoří věrnou kopii současné zástavby, bude se jejich „produkt“ potýkat s řadou potíží. Třeba se zastíněním dvora a vlastně celého zadního segmentu domu. Dům, pracovně pojmenovaný NGA, by se tak z poloviny topil v šeru, které je v tropickém klimatu Vietnamu pozvánkou pro vlhkost a plísně. A ty si doopravdy jako ozeleňující prvek (se kterými rovněž v návrhu počítali) nepředstavovali. Jenže jak na minimální parcele vystřihnout profil domu, aby se nekryl s ostatními? SDarchitects vsadili na neotřelou stavební formu „řezu“ domem, přičemž ostrá hrana otevírá novou dimenzi pro světlo i kvalitní bydlení.
Dobrá rada: sledujte slunce
„Na začátku jsme vyrazili na otevřenou plochu obklopenou těsně zhutněnými prostory,“ popisují architekti. „Zajistili jsme maximalizaci stavebního objemu a zároveň prostor pro malou zadní zahradu.“ Následovalo „sledování pohybu slunce“, na jehož základě pak provedli diagonální řez v budově, čímž vytvořili otevřený podlahový prostor. Zároveň tím získali tolik potřebné světlo, a přitom zabránili přímému dopadu slunečních paprsků ve vstupu do pokojů a jejich přehřátí. Odražené přirozené světlo na podlaze zvenčí by totiž vedlo k přehřátí interiéru. Následně bylo do plánu vloženo pět požadovaných obytných pokojů, uspořádaných do trojrozměrného bloku.
Světlo, stín a zeleň je recept na úspěch
Zbývající nezastavěná část se stává nepřetržitým otevřeným prostorem. Společné prostory, vchod, kuchyň a jídelna, jsou v prvním patře; obývací pokoj na druhém a nezbytná modlitební místnost na třetím. Otevřený prostor spojuje tyto místnosti, a vede jimi nepřetržitě od vstupních dveří až na střechu. Ta je mimochodem uzpůsobena jako ozeleněná plocha střešní zahrady, která přirozeně uzavírá objem vegetace vsazené do stavby. Vítr a sluneční světlo přitom neustále cestují z venku přes každý otevřený vchod do budovy.
Na první pohled překvapí svou masivností, protože její vnější obálku vytváří vodotěsný cement. Ten je ostatně přítomen i vevnitř, čímž se přechod z exteriéru do interiéru stává plynulejší. Obyvatelé se mohou těšit na změnu živé atmosféry v různých časech a počasí během dne. „Navzdory výzvě, že je objekt situován do dnes hustě zasídlené oblasti, se nám podařilo dosáhnout tohoto otevřeného obytného prostoru v tropickém klimatu, aby rodina mohla docenit přirozené světlo a čerstvý vzduch z venku,“ říká Sanuki Daisuke. Ne, tenhle dům už minulost svým slohem rozhodně nepřipomíná. Ale paní Nga v něm může žít, obklopena zelení, tak jako když byl Vietnam ještě mladý.
Sdílet / hodnotit tento článek