Futuristům se hyperloop až nekriticky líbí, realisté spíše kladou doplňující otázky. Jednou z těch opravdu zásadních je, jestli opravdu něco takového potřebujeme, a zdali by nebylo účelnější věnovat miliardy dolarů spíš než do výstavby „něčeho nového, jenom proto, že můžeme“ raději do údržby toho, co máme a co už potřebuje nutně opravit. Tedy do řekněme konvenční dopravní infrastruktury. Ve skeptických kruzích se dokonce ujal i nový termín, hyperloopizace, značící hledání extrémně nákladných technických řešení pro problémy s prostým řešením.
Nejrychlejší, ale také dost drahý
Zatím víme asi tolik, že celý inovativní systém vychází z pohybu přetlakových kapslí speciálními podtlakovými tunely. Transportní kapsle by měly být poháněny lineárními indukčními motory, a svou roli tu budou hrát i vzduchové kompresory. V roce 2013 bylo poprvé zmíněno, že by snad vzdálenost mezi San Franciskem a Los Angeles, tedy nějakých 570 kilometrů, dokázal tenhle vynález (s dohadovanými náklady nad 6 miliard dolarů) urazit za 35 minut. Takový projekt samozřejmě naráží na spoustu provozních komplikací, a to nejen technických bariér.
Designér a architekt Ma Yansong (ve spolupráci s HyperloopTT) se pokusil alespoň částečně nastínit, jak by to mohlo v praxi vypadat, a ve svých vizualizacích představil „vývoj vyvýšeného systému rapidně rychlé přepravy osob“, který se v budoucnu jistě stane součástí nové struktury měst. Technickou stránku věci moc neřešil, zajímalo jej spíš, jak nový model přepravy pozmění tvář lidských sídel, veřejného prostoru a krajiny. Nepopírá přitom, že v hyperloopu vidí fascinující řešení pro hlavní problémy metropolí dneška, od přehlcení měst kolonami vozů po znečištění.
Nezabere půdu, energii na provoz si vyrobí sám
Co zdůrazňuje? Třeba minimální „stopu“ kterou by tubus s přepravními kapslemi v krajině zanechal. Vznášel by se totiž 7 metrů nad zemí, a mimo podpůrné pylony by tak zabral jen zlomek půdy pod sebou. A je třeba nechat, že asfaltem a betonem silnic jsme toho zatím z okolní krajiny zabrali vcelku dost. Vyzvednutí tubusu nad terén dává také dobrý předpoklad univerzálnosti. Bez budování tunelů je stavba přepravní linie o něco levnější, a může vést zrovna tak po úpatí hor, jako třeba pouští. Hyperloop by „měl být levnější o pronájem a výkup pozemků“, protože povede nad nimi. Ponechejme stranou českou legislativu a spokojme se nyní s tím, že pod tubusem stále mohou jezdit traktory a obdělávat pole.
MAD Architects - Hyperloop - urban activation
Nad rámec přepravy by hyperloop měl být také smysluplným příspěvkem k debatě o výrobě obnovitelné energie a ekologickém zemědělství. Celá dráha by se totiž měla pokrýt střešními solárními panely a bez-listovými rotory turbín větrných elektráren. Minimálně v případě fotovoltaiky to zní slibně, protože solárních, elektřinu vyrábějících silnic se ještě chvilku nedočkáme. Super-rychlý způsob dopravy by si tak vyráběl vlastní energii.
Jak to bude s hyperloopem dál? Vyplatí se sledovat dubajské Expo v roce 2020, kde první testovací kousek dlouhý 320 metrů uvidíme. A zajímavé zprávy přichází i z francouzského Toulouse, kde přepravní kapsle pro lidské pasažéry testují.
Sdílet / hodnotit tento článek