V principu jednoduché zadání na modernizaci a zvýšení obytných kvalit původních 160 metrů čtverečních dvoupodlažního domu hned z kraje narazilo na několik bariér. Jak to? Od architektů se očekávalo, že stávající obydlí popostrčí do přítomnosti o nějakých 600 let, což je pořádný skok kupředu. Proč? Protože dispozice tohoto domu se prakticky nezměnily od 14. století, kdy byl vystavěn. Vmáčknutý do řady podobných domků zůstával nezměněný po generace. Dílem proto, že metrové kamenné stěny, vytvářející obvod přízemí a základy, je dost těžké nějak stavebně modifikovat.
Bydlení s dlouhou tradicí
Původním středověkým obyvatelům stísněnost a nedostatek světla nevadil. Žily tu totiž rodiny rybářů, které trávili čas venku, a sem chodili jen spát. Největší „stavební“ změnou bylo odkrytí čelní stěny, ústící na ulici. Kdy k tomu došlo? To by nám museli poradit kronikáři, protože tahle úprava souvisela s přetvořením domu na pouliční pekárnu. To už je taky hezkých pár století zpátky. Takže tu máme dům s opravdu bohatou historií, v srdci památkově chráněné zóny, který nemůže růst do stran. A v něm ještě v roce 2016 sedí nešťastný João, který přemýšlí, jak z neobyvatelného učinit dokonalé bydlení… Má ale štěstí: zrovna jde kolem profesor architektury místní technické univerzity, Guilherme Machado Vaz, a společně už něco vymyslí.
Když už nevíš, co dál, smekni střechu
Nebudeme vás napínat: Chtělo to částečně zvednout střechu (o 65 centimetrů). A další řešení se v tomto případě skrývá v poněkud komplikovaném (částečném) odstranění stropu, což vytvořilo mnohem širší prostor kolem schodiště do patra. Pochopitelně, tohle patro pak prošlo stavební úpravou zadní fasády, rozkrytím části střechy. Následovalo ještě jedno důležité „odlehčení“, a to odstranění vnitřního dřevníku. Tyto tři kroky pak vytvořily originální světelný komín, který přivedl světlo do celého přízemí. Přirozené světlo také zajistila okenice do nově vzniklého „dvorku“ po dřevníku.
V Portu má život volnější tempo
Stylizovaný světelný komín nevede jen denní svit, ale prospívá také křížové ventilací. Stačí otevřít veřeje dvoukřídlých dveří na ulici, a máte vyvětráno. Architekt se samozřejmě musel poprat s tím, jak v nově komponovaném prostoru vydělit místnosti spíše společenské a ryze soukromé. Ložnice tedy putovala do patra, odkud se nabízí stylový výhled na řeku Douro, zatímco přízemí bylo vyhrazeno pro kuchyni a jídelnu s obývacím pokojem. I když tu zmizelo pár zbytečných cihlových stěn, pořád tu nebylo místa nazbyt. A tak tu narazíme na prvky multifunkčního nábytku.
Třeba široké desky policové stěny (rozvolněné, aby nestínila) tak slouží z jedné strany k odkládání knih, z druhé pak nádobí. Nezvyklé? To ano, ale praktické. Rekonstruovaný dům se nebojí řešení, která by nám nejspíš přišla poněkud neortodoxní. Třeba ono extrovertní pojetí kuchyně, která dveřmi/okny „přetéká“ na nábřeží. Jenže dámy a pánové, tohle je Porto. Tady se přímo počítá s tím, že než se vám zapeče bacalhau, posedíte na stoličce před domem a se sklenkou v ruce pozdravíte sousedy. Které pak třeba pozvete na oběd.
Přízemí drží styl, patro jde cestou moderny
Obytná část domu si o zvýšení uživatelského komfortu opravdu říkala. Studené kamenné stěny nemají šanci prohřát se ani v horkém létě. Ale co je horší, v zimě byly k obývání značně nevhodné. Proto se s přechodem z přízemí do patra na stěnách objevuje sádrokartonový obklad, podložený izolační deskou. Z rušné ulice na nábřeží tak projdete kuchyní, která voní mořskými plody; projdete intimnějším zázemím obývacího pokoje, jež svým designem nepopírá historickou schránku domu, a po schodech vystoupáte do moderní ložnice 21. století s potřebným zázemím. Dům zůstal i po rekonstrukci do ulice totožný, ale stavební úpravou „vysoutěžil“ deset metrů čtverečních užitné plochy a krytou verandu navíc. João si může gratulovat.
Sdílet / hodnotit tento článek