Zatímco nás zpravodajská média dennodenně častují katastrofickými scénáři o nevyhnutelných klimatických změnách, při běžném nahlédnutí do mezinárodního přehledu aktuálních stavebních projektů by se skoro mohlo zdát, že žádná krize nikomu nehrozí. Stavebníci jen zřídka počítají s udržitelností realizovaných projektů, a architekty slibovaná adaptibilita prezentovaných staveb zůstává zhusta jen na papíře, coby prázdná proklamace. Naštěstí se najdou i výjimky, důrazně potvrzující pravidlo. Komerční projekt Banque du Liban je dobře připraven i na hodně pochmurnou budoucnost. Do značné míry to vysvětluje i její lokalita, kterou je srdce Bejrútu. Celý Libanon má k nestabilitě, a to nejen té klimatické, posledních pár desítek let velmi blízko.
Bude lépe, nebo hůře? My tu budeme pořád
Projekt, jehož realizaci si vyžádala finanční skupina Immeuble de l’Union, tak od samého počátku ztělesňuje vizi „jistoty v nejisté budoucnosti“. Navzdory tomu, že se nachází v poměrně intenzivně zastavěné oblasti centra s výrazně arabsky-brutalistní architekturou, kde domy připomínají spíše bunkry, vnáší do tohoto seskupení jednotlivých masivů jak fyzickou odolnost masivní struktury, tak i stopu civilizované malebnosti doplněné o zde netradiční prvek zeleně. Navazuje jí na evropské měkké tradice a symboliku udržitelnosti, a připomíná, že budoucnost nemusí být nutně černá. Pokud jste na ni tedy dobře připraveni (a nejlépe, pokud máte své úspory uložené zrovna tady). I když tato stavba, stejně jako všechny zde přítomné, splňuje velmi přísné normy odolnosti proti zemětřesení, v řadě jiných výškových staveb na ulici Souraty u Rue de Rome ji ale rozhodně nepřehlédnete.
Dvanáctipatrový sejf v zeleném
Ke slovu se důrazně hlásí svým vnějším ocelovým skeletem, díky kterému vypadá jako trezor. Ovšem trezor výšky 12 pater. Jeho černé a strohé ladění přitom zesiluje a konsoliduje objekt v prostoru, který oplývá spíše pískovými barvami. Není to ale jen o syrovém a sterilním kovu. Lidskost a onu klimatickou odolnost mu dodávají působivé vertikální zahrady, které se vinou po celé fasádě, liniemi stromů v každém patře předsazeného krytu. Díky tomu působí Banque du Liban vůči svému okolí trochu jako fata morgána, oáza inspirativní zeleně v poušti architektury bez myšlenek a nápadů. A každý hned chápe: ano, takový objekt skutečně nebude mít problém s přehříváním, protože stromy vytvoří zástin i příjemné mikroklima. Tady se ušetří na klimatizaci, tady se čistí vzduch a vytváří harmonie. Proč nás to nenapadlo dřív?
Ambice nekončí jednou realizací
Je to prý o vyjádření hodnot a postojů bankovního domu: vytvářet víc než jen dojem bezpečnosti, stability, síly, a přitom vřelé laskavosti a příslibu lepší budoucnosti. Tak alespoň architektonický záměr vysvětlují lidé ze studia Karim Nader, kteří za projektem od počátku do konce stojí. Připouští, že se při návrhu museli zdržet „příliš expresivního pojetí“, protože objekt stojí na dohled historických náboženských památek, které nesměli úplně zastínit. Ale zrovna tak chtěli vsadit „nový řetězec do zažitého kódu DNA architektury centra Bejrútu, které je proslulé čirým stavebním brutalismem“. Nový úsek genomu, v tomto případě kombinace nezvyklého kovového exoskeletu a bujné vegetace, prý dává výrazně lepší perspektivu městu, které se chce na klimatické změny adaptovat. Je to vůbec možné? Ano!
Pro takový cíl má architekt Karim Nader a jeho studio vyloženě exkluzivní pozici. Na této ulici je totiž přizván k řešení a modernizaci fasád dalších tří výškových komerčně-administrativních budov, a jednu podobnou realizaci už má za sebou (s Banque du Liban vlastně už dvě). Takže na jeho bedrech skutečně leží nemalý úkol: proměnit srdce dvoumilionové metropole a přiblížit jej dalším, budoucím staletím. Projekt Banque du Liban v sobě kombinuje lehkost a eleganci, navzdory strohým materiálům. Je ukázkou splynutí komerčních ambicí s kulturním a historickým podtextem. Přitom se vyhýbá okázalé nostalgii, a dost osobitým způsobem ukazuje cestu celému městu, kterou se je třeba vydat.
Sdílet / hodnotit tento článek