Jak to všechno začalo
Investor si přál vytvořit charismatické místo pro útěk z každodenního pracovního shonu. Vybral si k tomu dvoupatrový byt na samém okraji Špindlerova Mlýna, který ve svém spodním patře nabízí velkorysý prostor obývacího pokoje propojeného s kuchyňským koutem a jídelnou. V nižším patře bytu se dále nachází pokoj pro hosty, technické a sociální zázemí. V prostoru, který původně měl být využíván jako chodba, se navíc podařilo umístit další šatnu. Ve vyšším patře bytu se nachází hlavní ložnice, pokoj dětí a koupelna.
„K bytu jsme se dostali ve chvíli, kdy už byl na místě realizován celý developerský standard včetně podlah a schodiště. Díky kvalitní práci architektů domu nebylo potřeba do těchto konstrukcí zasahovat a šlo na ně volně navázat. Stavební úpravy byly potřeba jen lokální ve formě drobných úprav elektroinstalací a zabudování vyztužujících konstrukcí pro náš atypický nábytek do již realizovaných stropů a stěn,“ komentuje počáteční podmínky projektu architekt Marek Hinke.
Přírodní materiály a tmavé barvy
Interiér je laděn do přírodních materiálů a tmavších barev v kombinaci s bronzem, alcantarou a koňakovou kůží. Podlaha je až na koupelny dřevěná dubová ze širokých prken a veškeré dřevěné prvky v interiéru jsou provedeny z dubového masivu nebo v dřevěné dýze.
Jedním z hlavních motivů celého interiéru jsou kovové černé lamely, které tvoří předěl mezi jídelním a obytným prostorem a mezi chodbou a prostorem šatny. Při pohledu na lamely ze strany působí dojmem pevné překážky, při čelním pohledu naopak nejsou skoro viditelné a tím se jimi dělené prostory spojují v jednu místnost. Tento prvek si dále pohrává se světlem v interiéru a v závislosti na tom, odkud na ně zrovna dopadá světlo a vytváří tak proměnnou kresbu na dřevěné podlaze i bílých stěnách.
Někteří stavebníci mají z tmavých barev v interiéru strach. V tomto prostoru jsou tmavé barvy základem celého konceptu. Marek Hinke vysvětluje, jaká jsou základní pravidla pro využití tmavých barev: „Stěžejní pro použití tmavých barevných schémat je dostatek denního světla, které do interiéru vstupuje. Hlavním kritériem úspěchu nebo neúspěchu těchto materiálových palet je ovšem osobní preference klienta. Když se mu to prostě nelíbí, tak s tím u něj nepochodíte. Pokud jsou uvedené aspekty tmavým kombinacím nakloněny, může ponurost už vyvolávat jen absence přírodních prvků v interiéru, zejména dřeva. Toho je v tomto projektu dostatek na podlahách i nábytku.“
Moderní technologie a tradiční materiály
Ložnice spojuje obdobné provedení čel postelí, která jsou vždy provedena v kombinaci dubové dýhy a látky alcantara. V ložnicích bylo myšleno i na bezdrátové nabíjení mobilních telefonů na nočních stolcích. Pozice těchto nabíjecích bodů je označena pouze intarzí tmavého dřeva v dubové dýze.
Materiálem prostupujícím interiér je antracitový plech, který se objevuje na řadě dominantních prvků interiéru, od již zmiňovaných lamel, přes svítidla až po krb a dřevník.
Pracovní deska kuchyňské linky je seskládána z olejovaných dubových špalíků. Díky svému provedení z masivního dřeva tak není potřeba používat další prkénka při vaření. Digestoř je použita cirkulační integrovaná přímo do varné desky. Pro ulehčení je ovládání desky umístěno na boku desky, nikoliv shora.
Prostor dotváří kovová svítidla se stínítky i bez nich. Důležitá byla jednotnost detailů a materiálů, proto například vroubkování na madlech kuchyně je shodné s vroubkováním objímek svítidel, s detaily na ovládání varné desky nebo na madlech nočních stolků.
Interiér snů? Precizní řemeslo, zkušenosti a dohled na realizaci
Aby byl interiér perfektní vyžaduje i precizní realizaci. Role architekta při zařizování interiéru je něco jako dirigování symfonického orchestru. „Z mého úhlu pohledu by hlavní rolí architekta měla být snaha udržet soulad realizovaného interiéru se zamýšleným výtvarným konceptem. Jinak řečeno, když máte super myšlenku, ale nedotáhnete ji do realizace, je to pořád jen snění. K tomu, aby se z představy stala reálná konstrukce, je potřeba dobře znát podobu interiéru, ke které se snažím dojít a podřídit jí další rozhodování v projektu. Těch aspektů, které do tohoto vstupují, je velké množství. Potřebuji znát geometrii a materiály navrhovaných prvků, které chci v interiéru použít, včetně detailů jako je způsob kotvení nebo jejich váha. Tyto znalosti pak musím přesně přenést do dokumentace projektu. Musím spolupracovat s dobrými firmami, které zajišťují realizaci, protože bez nich se prostě nic nepostaví. A dále potřebuji znát klienta, abych věděl, co preferuje on a dokázal mu vyjít vstříc. Klient si, jinými slovy, platí služby odborníka, který stavění (v tomto případě interiéru) rozumí lépe než on a dokáže dostat na místo stavby to, co tam investor mít potřebuje. Hlavní rolí architekta tedy je znát všechny aspekty, které do projektu vstupují a zajistit jejich soulad před, v průběhu i po dokončení projektu,“ dodává ke zdařilé realizaci architekt.
Sdílet / hodnotit tento článek