S lehkou nadsázkou se dá říct, že Beskydy jsou už pár let tím, čím po desetiletí byla Šumava „pro Pražáky“. Divočina na dosah, ze které se stalo epicentrum cestovního ruchu. Krásná příroda a čerstvý vzduch, byť by to mělo být jen na pár dní, je totiž velké lákadlo. A zatímco jiné výletníky tradičně oblíbené regiony se už dokázaly se zástupy sezónních hostů smířit, na východě v Beskydech, si na to místní teprve zvykají. Snadno to nejde, stačí se jen podívat, kolik třeba ve Velkých Karlovicích, na konci jednoho ze zdejších údolí, vyrostlo starých - nových domů, provozovaných v režimu airbnb a ubytování v soukromí. Je to chyba?
Ne nutně, ale jisté je, že se v té záplavě nakašírovaných moderních roubenek a „zaručeně pravých“ valašských srubů dočista ztrácí autenticita celého místa. Tedy to, co sem všichni výletníci přichází, byť jen na pár dní, hledat. Problém nastává v ten moment, kdy si krajinu Beskyd skutečně vyberete k trvalejšímu pobytu. Tehdy musíte začít rozlišovat, co je vlastně to pravé, a co je jen romantizující pozlátko. Hory a lesy naší rozlohou největší chráněné krajinné oblasti jsou sice překrásné, ale žít tady, existovat v každém ročním období, znamená vystoupit ze snění do reality. A to může být někdy krušné.
Zdroj: Pavel Míček Architects Foto: BoysPlayNice
Autentické dílo nemusí popírat současnost
Své o tom nepochybně ví i Pavel Míček, architekt, který tu projektoval Víkendový dům v Beskydech. Stavbu, která nejede v uměle dodržované konvenci „jakoby tradičních roubenek“, které jsou posazeny mezi špatně vyvážený kýč a okázalost (jen aby vypadaly, jako by z nich právě odešel bača pást ovce). Naopak vsadil na stavbu, která si z historické předlohy bere po materiálové a funkční stránce to nejlepší z osvědčených prvků, a dává jim dohromady nové vyznění. V podobě moderní stavby k bydlení, která respektuje okolí a nehraje si na nic, čím není.
Lokalita? Přesné umístění si klienti i architekt ponechali pro sebe, a nelze se jim divit. Je to mimořádné, výjimečné místo, ležící kdesi v jižní části Moravskoslezských Beskyd. V podstatě je nezastavěná horská krajina, s drobnou odchylkou v podobě několika volně roztroušených usedlostí, dokreslujících kolorit regionu. Samotný pozemek z horní strany přiléhá ke zpevněné cestě a je tvořen divokou horskou loukou padající až do zalesněného, stinného žlebu s protékajícím potokem.
Zdroj: Pavel Míček Architects Foto: BoysPlayNice
Velké plány? CHKO má vlastní…
A dál? Architekt i klienti chtěli zachovat co nejvíc z původního charakteru místa. „A tak jsme v prapůvodní horské atmosféře společně s klienty hledali těžiště návrhu,“ prozrazuje Míček. Co to obnášelo? Nemalé rozvažování a také hledání kompromisů. Přeci jen, nacházíme se na území CHKO Beskydy, a tady jsou na zachování krajinného rázu hákliví. „Proces to nebyl nijak snadný, neboť do něho významným způsobem promlouvala správa CHKO Beskydy se svými rigidními stavebními předpisy, které tvůrčí či inovativní přístup velmi komplikují.“
Přesto si ale šikovný architekt dokázal najít takovou cestu realizace, která zdárně naplnila všechny kladené požadavky. Základní podoba domu je určena zasazením objektu do strmějšího svahu a také ostřejším profilem střechy. Tak, jak je na závějemi zavanutém Valašsku dobrým zvykem. Otevřený štít střechy nenarušuje siluetu budovy v krajině, ale doplňuje ji. Stejně je pak vztažen i k poměrně volně řešenému plánu dispozic domu. Omezení vycházející ze stavebních vyhlášek předurčili jednoduchý způsob stavby, odpovídající podmínkám hor.
Zdroj: Pavel Míček Architects Foto: BoysPlayNice
Interiér domu je uchopen jako homogenní součást celku, ve své podstatě velmi kompaktní jednotka. Základní materiálové řešení vychází z betonu v přízemí a do svahu zahloubené části, na kterou navazuje modřínové dřevo, v různých podobách a formách úpravy, napříč otevřeným patrem. Otevřený štít se zanořenou terasou/balkonem v patře příjemně překvapí množstvím skla, které vizuálně zvyšuje a vylehčuje objekt, a současně jej otevírá dennímu světlu i výhledům.
Do stavebního bloku zanořené schodiště působí skrytě, a nenarušuje vzdušný koncept místností. Světelný průnik umocňuje „nekonečné“ a průhledné hrazení balkonu, stabilitu pak vidíme v surové oceli schodiště. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem.
Zdroj: Pavel Míček Architects Foto: BoysPlayNice
Plán, který kombinuje extrémy váhy
„Při plánování se naše první myšlenky nevztahovaly k prostoru a hmotě, ale k materiálu, který bude vyjádřením kontextu a klíčovým koncepčním vodítkem,“ říká Míček. Volba padla na zajímavou kombinaci betonu a dřeva. Materiálech, ztělesňujících odolnost, neměnnost. Jak ale s minimálními prostředky nejlépe využít charakteristické vlastnosti těchto do značné míry kontrastních materiálů? I tady si architekt věděl rady.
„Tíha a lehkost. Beton ztělesňuje těžkou dutou platformu, částečně zanořenou do zemského povrchu s takřka jeskynní atmosférou. Ukrývá modřínové kabiny ložnic a servisní prostory domu. Na tomto kusu skály jsme pak o sebe zapřeli dvě lehké modřínové desky, které mezi sebou svírají volně plynoucí prostor s otevřenými výhledy do horské scenérie.“ Výsledek je působivý. Ale asi trochu jinak, než by se předpokládalo. Stavba víkendového domu není v tomto případě monumentem, byť stojí o samotě. Je součástí něčeho většího, ladí a zapadá do okolí.
Okolní nenarušená krajina kolem domu protéká takřka bez povšimnutí. Beton zešedne, poroste mechem, modřínové dřevo stárnutím získá šedostříbrnou patinu, přístupová pěšina z pískovcových kamenů se bude ztrácet v luční trávě.
| Název projektu: | Víkendový dům v Beskydech |
| Typ projektu: | projekt malého domu |
| Architektonické studio: | Pavel Míček Architects |
| Lokalizace: | Beskydy, Česká republika |
| Vedoucí projektu: | Pavel Míček |
| Spolupráce: | Vladimír Uchytil |
| Statika: | Oto Nový |
| Zdravotechnika: | Milan Farář |
| Elektroinstalace: | Jaroslav Tesař |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2011-2013 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Počet podlaží: | 2 |
| Zastavěná plocha: | 154 m2 |
| Užitná plocha: | 185 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek