Blízká přítomnost malebného jezera a vysoké a štíhlé borovice okolo, rostlé po desetiletí, evokují pohodu přírody. A v ničem nám nepřipomínají, že se vlastně nacházíme jen na dohled od Berlína. Tady, na rozvolněném předměstí v Groß Köris, je totiž všechno nadosah, a proto se tu nepospíchá. Lidé z metropole sem chodí hledat odpočinek, který je pro zdejší „venkovany“ každodenní realitou.
Klidnému tempu života, které vybízí k uvolnění, je uzpůsoben i styl projektu. Ten je plnocennou dřevostavbou, vytvořenou z pravidelných spojitých objemů, krytých dělenou rovnou střechou. Ekologická stopa stavby je proto nízká, a minimalizován byl i její dopad na okolní krajinu. Je postavena na vyvýšených patkách, lehce se vznáší nad zemí. To proto, že zdejší půda je podmáčená, vlhká. Zvlášť na jaře. A proto by se sem stabilní kopané základy ani nehodily.
Dům, který se raději než k sousedům dívá na stromy
Dimenze jednopatrového domu, pravidelné ve svých tvarech, nikoliv však uspořádání, plně respektují již rostoucí stromy a vyhýbají se jim. Na první pohled nahodilá sestava pěti boxů však zevnitř dává překvapivý smysl, a násobí objem užitného prostoru. Překrývají se a navzájem propojují. Jsou totiž do sebe otevřené a volně průchozí, takže jejich obyvatel nemá pocit nějakých omezení. Haus Koeris je jako byt, jehož chodba vede lesem.
Vzájemný překryv a otevření v rozestupech půdorysu pětice krychlí dává prostor pro malá hájemství majitele: ze tří stran krytou okrasnou zahrádku, malé před větrem chráněné posezení terasy. Ve volných pozicích se pak z domu otevírají výhledy do lidskou činností nezasaženého lesa. Dům pracuje s přirozeným zástinem korun stromů, ale využívá i nasvícení sluncem v průběhu dne a získává maximum přirozeného světla, filtrovaného vegetací.
Výsledkem neutrálního uspořádání a optimální orientace oken je pak příjemné mikroklima. Výklenky a terasy dávají obyvateli možnost využívat volně exteriér, jako prodloužení užitné plochy. Haus Koeris podporuje dialog s vnějším okolím, a zapracovává do sebe nový model vztahu k přírodě. Obytná plocha je vztažena i na les, není tu hranice vymezená zdí či udržovanou zahradou (zeď je podél okraje pozemku, u vstupní brány a venkovního parkovacího stání, ale z domu vidět není). Je to prostě „Dům v lese“. A nikterak tento vizuální efekt nesnižuje, že další zastavěné parcely, byť o poznání fádnější ve svém provedení, jsou skutečně nedaleko. Okna domu totiž směřují jiným směrem, než k sousedům do dvora.
Prostor tu nedělí stěny, ale stropy
Uvnitř domu jsme překvapeni otevřeností, která ale nepopírá značnou vnitřní organizaci. To, co tu udává řád a bez dělících stěn diverzifikuje prostor, je různá výška stropů. Světlá výška se tu pohybuje od 2,4, přes 2,7 až po 3,1 metrů. Čím se nabízí dostatek míst a zákoutí bez koutů, na celé ploše 130 metrů čtverečních. Srdcem celého domu je pomyslný střed v nepravidelném shluku, který disponuje nejvyšší stropní výškou. Je to místo nadané přirozeným magnetismem, protože vás sem táhne. Buď k velkému jídelnímu stolu, pohodlnému posezení anebo velkému ohništi. Ostatní tři místnosti jsou ve své podstatě univerzální, a mění svůj účel podle toho, co si od ní její majitel žádá. Mohou být ložnicí, tvůrčím studiem, dílnou anebo pokojem pro hosty.
Přímá definice využití jako by majitele obtěžovala, nechce se ve svém domu omezovat. Podstatné je, že jsou vzdálené od centrálního objemu, takže děje v nich nenarušují klid uprostřed. Přitom vynikají dobrou akustickou separací, takže se může na jedné straně domu pracovat, a na druhé klidně spát. Harmonické vyznění interiéru jako celku podtrhuje komplexní vyvedení obkladů ve dřevě. Je to současně silný prvek, vytvářející kontinuální vazbu mezi jednotlivými částmi domu. Podlaha, stropy, stěny, ty všechny dýchají upraveným dřevem. Ráz libé nepravidelnosti do toho vnáší široká okna, která odbourávají přílišnou metodičnost. Vpouští dovnitř světlo i přírodní scenérie lesa, které někdy vypadají jako živé obrazy. Kouzelné jsou v tom, že do nich můžete i vejít a stát se jejich součástí.
Dveře vedoucí do živého obrazu
Do lesa, který k domu přiléhá, můžete vstoupit čtyřmi různými vchody. Ještě je tu hlavní vchod, a pak také volný průchod mezi koupelnou, rozšířenou o venkovní lázeň, která už je také v podstatě v lese a dům je jen jednou její stěnou. Každou místnost tak můžete vyvětrávat i dveřmi. Když budete chtít, protože si jinak pohodlně vystačíte průvanem. To když otevřete malá krytá okna na jedné straně domu, a necháte jimi provívat interiér. Propojení domu s lesem je skutečně intenzivní, a ve své podstatě je symbiózou. Bez krytu stromů by Haus Koeris byl jen shlukem dřevěných krabic. Takhle je efektní součástí místa. Architekti si byli vědomi, že stromy v okolí stavby nesmí poškodit. A proto se důsledně vyhýbali nejen kmenům stojících borovic, ale i jejich kořenovému systému.
Dům nadnáší betonové prvky, samotná stavba ze dřeva je velmi lehká. A realizace celého projektu, podle slov majitele, také zrovna nezatížila jeho peněženku. Částečně k tomu přispělo i zapracování recyklovaných materiálů, stavebního dřeva z druhé ruky. Ekologickou stopu projektu snížila „potenciální obnovitelnost stavebního materiálu“, to, že dům byl sestaven z off-site konstruovaných modulárních částí, a to, že disponuje pokročilou termální izolací (z dřevnatých vláken). Zajímavostí, která vyplyne z pohledu do fotogalerie, je absence chodníčků, cest a vůbec zpevněných povrchů. Dřevo dobře snáší teplotní odchylky v průběhu roku, při správném větrání nemá problém ani s vlhkostí. V zimě působí vřelým dojmem, šedivé modřínové dřevo zvenčí v létě chladí.
Moderní znamená ekologický
Dům je podle chuti vyhříván krbem, pravidelné sezónní vytápěn je pak kotlem na biopaliva. Kotel zajišťuje i ohřev užitkové vody. Součástí domu, byť neviditelnou, je jímka na odpadní vodu, a čerpadlem poháněná čistička, vedená přes kořenový systém biologické filtrace. Rovná střecha domu se podbízí k osazení suchu odolnými rostlinami, a takový je také plán do budoucna. Haus Koeris svou evoluci k environmentální šetrnosti ještě nedokončil. Na projektu je přitom milé, s jakou samozřejmostí jsou do něj zapracovány prvky udržitelnosti, jako naprosto pochopitelné a nezbytné doplňky moderního domu.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Haus Koeris |
| Typ projektu: | Dřevostavba |
| Architektonické studio: | Zeller & Moye |
| Lokalizace: | Groß Köris, Německo |
| Vedoucí projektu: | Christoph Zeller, Ingrid Moye |
| Projektový tým: | Alex Pineda, Florence Bassa, Omar Muñoz |
| Dřevostavba: | Georg Glaubitz |
| Environmentální poradenství: | Bonnstatik |
| Strukturální inženýring stavby: | Werner Pramann |
| Základy: | Tauchmann |
| Klient: | soukromá osoba |
| Využitelná plocha: | 130 m2 |
| Rok dokončení: | 2020 |
Sdílet / hodnotit tento článek