Arcibiskupský seminář s kostelem Sv. Vojtěch čp. 676/XIX, Thákurova 3, postaven 1925-1927
Prohlídka začíná před výraznou dominantou areálu vysokých škol v Dejvicích. Budovou, kde v současnosti působí Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Původně zde měl být postaven jen kostel pro novou čtvrť, následně se ale rozhodlo o stavbě arcibiskupského semináře, který se sem přestěhoval z Klementina. Komplex budov vyrostlých na celkové ploše 7200 m2 navrhl arcibiskupský stavební rada František Havlena. Průčelí hlavní hmoty budovy v půdorysném tvaru U je ve stylu volné interpretace antického chrámu s rizality na nárožích a kopulí na tamburu. V kupoli je umístěná domácí kaple. Kostel sv. Vojtěcha byl navržen jako trojlodní bazilika s dvěma výraznými věžemi s jehlanovou střechou. Interiér kostela má bohatší ornamentální výzdobu v byzantském duchu.
Vysoká škola chemicko-technologická
Historizující styl těchto budov velmi připomíná protější budovy Vysoké školy chemicko-technologické, které byly postaveny ve stejném období autory Antonínem Engelem a Ondřejem Severinem. Právě Engel se zasloužil o vzhled v té době se rozvíjející dejvické čtvrti okolo Vítězného náměstí, když pro ni vytvořil moderní urbanistický plán.
Prohlídka dále pokračuje do rezidenční čtvrti, která se nachází za budovami vysokých škol a vznikala ve stejném období. První zastavení je u rustikálního domu č. 9. Tento dům postavený roku 1928 je dílem Jaroslava Fröhlicha. Vila s cihlovou fasádou zasazená v zahradě se vzrostlými stromy připomíná spíše starou Anglii, nežli Prahu.
Rodinný dům čp. 1073/XIX, Kadeřávkovská 11
Hned vedlejší vila č. 11 z roku 1929 je již postavená ve stylu, který si většina z nás představí jako typický pro rezidenční objekty tohoto období. Jejími autory jsou manželský pár Theodor Petřík a Milada Pavlíková-Petříková. V současnosti dům využívá íránská ambasáda, což je také častou náplní těchto starých honosných pražských vil. Zajímavostí je, že paní Milada Pavlíková-Petříková byla první ženou, která v Československu získala titul Ing. arch. na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT a dále pracovala jako svobodná architektka.
Rodinný dům Vlasty Buriana čp. 1072/XIX, Kadeřávkovská 13
Vedlejší architektonicky nevýraznou fasádu domu zdobí informační plaketa, že se nacházíme před vilou, kterou si nechal v roce 1929 postavit významný český umělec (nejen) té doby Vlasta Burian. Dům mu navrhl stavitel František Troníček, který pracoval pro tehdejší významnou stavební firmu Václava Nekvasila jako stavbyvedoucí a projektant, v puristicko-novoklasicistním stylu. Vlasta Burian byl nadšený sportovec, proto si nechal ve vile zřídit velkou tělocvičnu a na přilehlé zahradě bazén a tenisový kurt, což byl v té době nevídaný luxus. V padesátých letech mu však byla vila komunisty znárodněna a byla v ní zřízena mateřská školka. Od roku 2014 zde sídlí velvyslanec Maďarska.
Areál tzv. Francouzských škol vznikl mezi lety 1931–1934 podle návrhu Jana Gillara (žáka Josefa Gočára) ve stylu funkcionalismu na základě výběrového řízení na moderní lyceum vypsaného francouzskou vládou. Konečná podoba však byla oproti původnímu návrhu několikrát změněna. V areálu se nacházelo reálné gymnázium, obecná škola, mateřská škola, pavilon s tělocvičnou a divadlem, bazén a další potřebné provozy. Tuto budovu stavěla v letech 1932-1934 taktéž firma Václav Nekvasil.
Josef Gillar zde navrhl několik nových principů v souladu s moderní pedagogikou, které však byly realizovány jen zčásti. Největší důraz kladl na správné přirozené osvětlení tak, aby se mohly dostávat sluneční paprsky dovnitř, ale zároveň nebránily vyučování a neškodily zraku. Toho docílil řešením učeben s dvojími okny, kdy velká tzv. osvětlovací okna byla situována na neslunnou stranu a proti nim pak byla okna menší, slunečná. Poměr těchto oken byl stanoven výpočtem.
Tento systém osvětlení má tu výhodu, že zamezuje tvoření vržených stínů a tím pádem mohly být lavice žáků situovány libovolně a mohly se přizpůsobovat různému systému vyučování. Tento princip byl ve výsledku uplatněn pouze pro školy obecné především z finančních důvodů. K učebnám obecné školy přiléhaly ještě tzv. učebné terasy, na kterých se vyučovalo v letních měsících. Dnes je zde základní škola Benita Chuareze a mateřská škola.
Vedle školy stojí dobové bytové domy, s opět velmi nenápadnými hladkými fasádami, které svou neutrálností neodkazují na žádné konkrétní období a kdekdo by si je mohl splést s mladšími domy stavěnými za socialismu. Postaveny však byly v letech 1930-1931 podle návrhu Jana Zázvorky, který studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Jana Kotěry a později pracoval u Josefa Záruby-Pfeffermanna (proto se předpokládá spoluautorství Flemmingova ústavu).
Budova kolejí postavená v letech 1923-1927 podle návrhu Antonína Engela slouží stále svému účelu pro studenty Českého vysokého učení technického v Praze.
Funkcionalistická budova gymnázia s půdorysem ve tvaru L byla postavena podle projektu Evžena Linharta v letech 1937-1938 pro 1200 žáků. Nacházelo se zde 27 učeben, z toho byly některé speciální učebny pro fyziku, chemii, přírodopis, také kreslírna a rýsovna s ateliérovými okny. Dále zde byl byt ředitele, dvou školníků a dříve také hvězdárna. Nejvýraznějším členícím prvkem fasád jsou pásová okna a sklobetonové okenní výplně u schodišťového prostoru. Budovu tvoří železobetonový skelet se štíty z tvárnic Isolar, parapetní výplně jsou z termobetonových tvárnic (V 90. letech byla škola ještě zateplena). Budova je památkově chráněna. Hodnotné jsou rytmicky rozvržené dispozice, přiznaný konstrukční systém budovy uplatňující se i výtvarně, práce s denním světlem, různé řešení detailů. Evžen Linhart byl jeden z předních československých představitelů tzv. avantgardy v architektuře.
Vila čp. 1654/XIX, Velvarská 1, Glinkova 2
Autoři této vily z roku 1936-1937 Ernst Mühlstein a Victor Fürth byli židovští architekti, kteří spolu tvořili v Praze ve 20 a 30. letech minulého století, než museli před válkou kvůli svému rasovému původu emigrovat do zahraničí. Oba absolventi Pražské německé techniky založili úspěšný a prestižní architektonický atelier specializovaný na výstavbu rodinných domů, středisek obchodu a administrativních paláců. V počátcích Mühlsteinovi tvorby je patrný vliv jeho učitele z Akademie výtvarných umění Jana Kotěry. Později si architekti společně prochází krátkou tvůrčí etapou ve stylu expresionismu až následně v letech 1928 až 1934 postupně dospěli k funkcionalistickému výrazu. Po roce 1934 oba protagonisté definitivně opouštějí funkcionalismus a navracejí se ke stylu dynamických rodinných vil či vil "hollywoodského" stylu, ve kterém vzniklo po Praze mnoho domů včetně tohoto ve Velvarské ulici.
Vila čp. 1651/XIX, Velvarská 3
Autorem této funkcionalistické vily, kterou postavili v roce 1937-1938, je Jaroslav Čermák, absolvent ČVUT, který po škole pracoval v ateliéru Josefa Fragnera, v roce 1936 byl hlavním architektem firmy Stalmach a Svoboda a od roku 1937 do 1948 pracoval v ateliéru Huť. Další jeho významné realizace jsou především v oblasti sakrární architektury. Kompoziční členění třípatrového domu je řešeno jako základní hmota ve tvaru krychle, ze které vybíhá na severovýchodním nároží hranol, ve kterém se nachází jídelna. Hladké bílé omítky fasády jsou členěny pásovými okny, v suterénní části je použito kamenné haklíkové zdivo. Jde o hodnotnou stavbu dokládající vývoj bydlení v meziválečném období.
Nájemní dům čp. 1653/XIX, Velvarská 5
Vedle předchozích dvou vil stojí řada nájemních bytových domů. Hned ten krajní z let 1936-1937 postavil a s největší pravděpodobností také navrhl Jindřich Pollert. Tento autor na sebe upozornil například soutěžním návrhem letenského průkopu, se kterým v roce 1909 získal v soutěži III. cenu a také jako stavitel spolupracoval s mnoha významnými architekty té doby.
Nájemní dům čp. 1646/XIX, Velvarská 19
Na konci druhé řady bytových domů, za čp. 1646/19 postaveným roku 1932 Aloisem Zimou se trasa procházky zahýbá vlevo do ulice Kpt. Nálepky a pokračuje do vilové čtvrti.
Nájemní dům čp. 1703/XIX, Velvarská 21
Za zmínku stojí ještě bytový dům naproti přes ulici ve Velvarské čp. 1703/21 ze stejného období od Josefa Šťastného. U toho spíš, než strohá uliční fasáda zaujme příjemná zahrada za domem.
Rodinný dům čp. 1674/XIX, České družiny 3
Na kraji ulice České družiny stojí funkcionalistická vila od architekta Miloslava Kopřivy, jinak výrazné osobnosti spíše Brněnské a moravské architektury, která vznikla v roce 1931 v jeho asi nejplodnějším období, kdy provozoval vlastní atelier (1921-1935). Později se dal jako mnozí na akademickou dráhu, kdy působil jako profesor a vedoucí katedry pozemního stavitelství tehdejší Benešovy techniky, dnešního VUT a později se stal i jejím děkanem. Současný vzhled vily trochu utrpěl pozdějšími zásahy.
O pár domů dále je dům č. 1672/7, který navrhl Bohumír Kozák, významný architekt, teoretik a ochránce památek. Další žák slavných profesorů na pražské technice vedl několik let projektové oddělení firmy Nekvasil, v roce 1919 založil svůj atelier a později stavební společnost Dušek-Kozák-Máca. V Praze postavil řadu význačných funkcionalistických budov, například Masarykovy domovy - dnešní Thomayerovu nemocnici nebo pražské paláce Příkopy a Avion. Již od roku 1918 se též zabýval návrhy Nuselského mostu (který byl realizován až v roce 1974 podle jiného návrhu).
Rodinný dům čp. 1671/XIX, České družiny 9
Budova staré vily z roku 1932, ve které dnes sídlí mezinárodní školka, je dílem další ženy architekty - Magdy Jansové. Ta jí navrhla chvíli po absolvování Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, poté v letech 1936-1939 pracovala v Paříži v atelieru Le Corbusiera a po návratu v ateliéru Vladimíra Grégra. Později po válce se věnovala už spíše malířské tvorbě.
Rodinný dům čp. 1633/XIX, České družiny 16
Na křižovatce ulic Kanadské a České družiny stojí rodinný dům (působící spíše jako bytový), který pro svojí rodinu navrhl Vojtěch Krch. Tento architekt pracoval na Ministerstvu železnic a později ve vlastní projekční kanceláři. Jeho dílem jsou obytné, železniční (funkcionalistická stavba železniční stanice v Poděbradech), administrativní i průmyslové stavby. Od 30. let dlouhodobě vyučoval na ČVUT, kde se stal také děkanem a prorektorem.
Rodinný dům čp. 1948/XIX, Glinkova 34
Protější vila z roku 1937 působí v současnosti poněkud smutně, z fasády bylo strženo psí víno a probíhá zde rozsáhlá rekonstrukce. Nezbývá než doufat, že bude provedena citlivě a výsledek zachová hodnoty domu. Tento dům je dílem významného architekta, urbanisty a horlivého zastánce staré Prahy Bohumila Hübschmanna (Hypšmana). V jeho raných dílech se projevují tradice vídeňské Wagnerovy a Hoffmanovy moderny, vídeňská secese, vlivy geometrické moderny a dekorativismu, později však dospěl ke klasicistnímu funkcionalismu, vždy citlivému k prostředí.
Rodinný dům čp. 1947/XIX, Glinkova 36
Vedlejší vila s fasádou z režného cihelného zdiva z roku 1935-1936 na první pohled nepřipomíná styl okolních domů ze stejného období. Její autor, významný architekt a pedagog Antonín Mendel se inspiroval nedalekou starší uměleckou kolonií Pavla Janáka s vilami výtvarníků v holandském stylu. Tento dům navrhl pro profesora techniky a známého statika Rudolfa Kukače. Tak jako Janák nebo Gočár dospěl i Mendel nakonec k funkcionalismu. Nepoužíval vždy radikálně všechny prvky stylu, například motiv pásového okna, naopak dával přednost tradičním oknům. Přesto v jeho tvorbě najdeme bílé vápenné omítky, ploché střechy a skeletové konstrukce. V oblasti Střešovic, Dejvic a především na Hanspaulce můžeme najít vícero jeho vil.
Obytný dům čp. 1630/XIX, Velvarská 37
Naproti parku u kancelářského komplexu Hadovka se ještě na chvíli zastavíme u bytového domu z roku 1932, pravděpodobně díla Jaromíra Krejcara. Park Hadovka je sice ze současného období, ale jde o příjemné místo k posezení se souborem uměleckých děl od různých sochařů osazených na základě soutěže z roku 2004 na téma Sdílení cesty. Trasa naší procházky dále pokračuje podél Věžového domu a domu služeb.
Tuto vilu pro Viléma Blümela, profesora obchodní akademie a později úředníka Ministerstva školství a osvěty, navrhl architekt Josef Gočár a postavena byla v letech 1933-1934. Gočár v té době navrhoval několik funkcionalistických vil v nedaleké vznikající kolonii Baba. Investor původně zamýšlel stavět svojí vilu také v této lukrativní oblasti, ale pravděpodobně z finančních důvodů koupil pozemek ve Starých Dejvicích a požádal architekta o návrh domu v duchu těchto staveb.
Menší funkcionalistická vilka je situována na mírně svažitém rohovém pozemku, proto je obytné přízemí zvýšeno do úrovně patra a v částečně nadzemním suterénu jsou umístěny garáž a technické místnosti. Z velkorysého obývacího pokoje v přízemí se vstupuje přímo na zahradu. Vrchní patro je zcela vyhrazeno soukromým pokojům majitelů, nechybí ani vstupy na střešní terasu. Úsporná a funkční dispozice domu je navržena pro obývání jednou rodinou a domovníkem, ovšem oproti větším vilám na Babě bez služebné. Menší rozměry a nepříliš lukrativní lokalita pravděpodobně zapříčinily, že je tato vila oproti těm z výstavní kolonie víceméně přehlížená.
Hruškova vila čp. 1722/XIX, Zavadilova 40
O pár domů od Gočárovy vily stojí vila jeho žáka z AVU Emanuela Hrušky z roku 1936 - 1937. Tento architekt byl významný představitel české a slovenské architektury, urbanismu, územního plánování, památkové péče a počátků environmentálního myšlení v Čechách a na Slovensku. Ve 2. polovině 30. let byl například vrchním stavebním poradcem magistrátu a za války expertem pro urbanismus ředitelství firmy Baťa.
Dům je typickým představitelem své doby, přesto něčím výjimečný. Zajímavé je vrchní uskočené patro oproti spodní větší hmotě. Výrazné prvky na fasádě jsou prosklené stěny vedoucí až za roh. V neprosklené mírně ustupující části jsou umístěné balkony s výrazným zábradlím - skleněné panely v kovovém rámu (typ, který se užíval hojně mnohem později). Dnes po letech je dům schovaný ve vzrostlé zeleni. Nahlédnout do zahrady můžeme z ulice U Dejvického rybníčku a pak pokračovat směrem na tramvajovou zastávku, tady naše putování končí.
PhDr. Vladimír Czumalo, CSc.
Teoretik a historik architektury, práce z oboru. Zaměřuje se na dějiny měst, dějiny, teorii a estetiku výtvarného umění, dějiny fotografie a dějny památkové péče.
Vyučoval na FF UK, na pražské FAMU, dnes je zaměstnán na částečný úvazek v Centru audiovizuálních studií a přednáší o dějinách a teorii umění. Externě přednáší na Katolické teologické fakultě University Karlovy (Ústav dějin křesťanského umění) o architektuře 20. století, na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického učí kulturologii, pro Universitu třetího věku při Fakultě stavební ČVUT vede předmět Památky Velké Prahy a v kursech Národního památkového ústavu každoročně přednáší vybraná témata z teorie památkové péče a dějin
Sdílet / hodnotit tento článek