Na rozdíl od rostlin nedokážou betonové, asfaltové a zejména tmavé plochy sluneční záření upotřebit jinak, než tepelnou energii absorbovat. Města se tak stávají akumulátory tepelné energie. Rozdíl teploty města a volné krajiny pak činí pět až deset stupňů Celsia. Teplota zelené střechy je naopak v letních měsících až o 40 °C nižší než u klasické ploché střechy. Z dalších vlastností jmenujme schopnost pohlcovat prachové částice, zadržovat dešťovou vodu, snižovat koncentraci přízemního ozonu, tlumit hluk ve městech nebo pohled na zelenou střechu zlepšuje soustředění.
Zavlažování
Nové systémy zelených střech řeší jejich největší slabinu – zavlažování. Mohou se na nich vybudovat i jezírka obdobná vodním plochám v terénu. Střechy s přírodním porostem se budují od nepaměti. Jak se však moderní města rozrůstají, zažívá tento koncept svoji renesanci. K postupnému využití potenciálu zelených střech přispívají především nové materiály. Příkladem je zapojení minerální vlny či dalších vhodných materiálů.
Zelená kontra hnědá
Odborníci vidí v zelených střechách budoucnost měst. Materiály, které vyvíjíme, vyvažují nedostatky dosavadních způsobů a posouvají tak celý koncept zelených střech na novou úroveň. Hlavní výhodou nového způsobu je především překonání problémů s údržbou, které od instalace zelené střechy často odrazují. Materiál ze speciální minerální vlny dokáže více vody zadržet, a tím vegetace vystačí s méně častějším zavlažováním. To pomáhá řešit častý problém, kdy zelená střecha je opravdu zelená jen do letních veder a následně se stává střechou hnědou.
Na retenci stejného množství vody je potřeba mnohem tenčí a lehčí vrstva souvrství, což snižuje nároky na statiku a činí celý systém ekonomičtější. K ozelenění střešních ploch se využívá jednak extenzivní systém, jenž je vhodný pro většinu plochých i šikmých střech. Má malou tloušťku přibližně do 15 centimetrů a jeho výhodou je nízká hmotnost, snadná instalace a nenáročná údržba. Zatímco extenzivní způsob umožní osázení střechy trávou a nízkými bylinami, intenzivní způsob umožňuje mít na střeše i vyšší byliny nebo dokonce stromky. Co se týká údržby i využití, lze intenzivní systém přirovnat k běžné zahradě.
Střešní oázy v betonové poušti
V hustě zastavěných velkoměstech jsou plochy zeleně a vodních prvků vzácné, protože ceny pozemků se šplhají do astronomické výše. Tyto negativní dopady lze zmírnit i tak, že se na střechách vybudují malé vodní plochy a jezírka. Slouží jako vítaný estetický a uvolňující prvek vedle květinových záhonů, posezení a teras. Oblast využití není omezena pouze na intenzívní zelené střechy. Také u extenzívního ozelenění se často setkáváme s jednoduchými vodními plochami, které přispívají k rozmanitosti ztvárnění.
Na střechách se vyskytují různé formy vodních ploch, od jednoduchých napajedel pro ptáky až po biologická čisticí jezírka s vodními rostlinami. Vodní plochy na střechách mohou plnit funkce architektonického prvku ke zvýšení estetické hodnoty a ekologického přínosu, rozšíření životního prostoru pro faunu a člověka, zadržování srážkové vody a vypařování a chladivého efektu.
Jednoduché vodní plochy s výškou hladiny přibližně od pěti do dvaceti centimetrů se zakládají především na extenzívních zelených střechách pro zvýšení jejich rozmanitosti a ekologické hodnoty, anebo umocnění estetického dojmu u pohledových střešních ploch. Přestože takové vodní plochy při dlouhodobém suchu vysychají, bývá zpravidla k dispozici voda pro hmyz i ptáky alespoň po určitou dobu a při příznivých klimatických poměrech se zde mohou některé druhy i rozmnožovat.
Zakládání a konstrukce takovýchto „mini jezírek“ je vcelku jednoduchá; protože tloušťka okolního souvrství může činit třeba jen deset centimetrů, je na ochranné a separační geotextilii, která chrání kořeno-vzdornou hydroizolaci střechy, nutné vytvořit a zafixovat okraje budoucího jezírka. Zakřivené okraje lze vytvarovat například z ohebné drenážní hadice, přes niž se položí fólie, kterou je vyložena vnitřní plocha. Zvýšené okraje vytvořené drenážní hadicí vytvoří, spolu s vodotěsnou fólií odolnou proti UV záření, ohraničenou vodní plochu.
Realizace obdobných prvků výrazněji nezatěžuje konstrukci střechy. Na jezírkovou fólii se pokládá ochranná geotextilie a tenká vrstva oblázků jako dno. Při malé hloubce nelze použít typické vodní rostliny, ale vysadit vodomilné rostliny vyskytující se na okrajích rybníků a jezer, jako například ostřice, blatouchy, žabník jitrocelový nebo mátu vodní. Jezírka se plní vodou při deštích a v déle trvajících suchých obdobích opět vysychají.
Na intenzivních zelených střechách je díky vyššímu souvrství 30 - 50 centimetrů možné vytvořit i hlubší jezírka. Konstrukce je v zásadě - okraje a vnitřek opět vytvoříme pomocí jezírkové fólie. Obvod jezírka bývá zpravidla vytvořen například z monolitického betonu, cementotřískových nebo betonových obrubníků ve tvaru L. Jezírková fólie bývá vytažena přes okraj a tam případně zajištěna. U hlubších a větších jezírek na intenzivních zelených střechách se zřizují pobřežní a okrajové zóny, stejně jako u zahradních jezírek na terénu.
Po osázení rostlinami, které jsou vhodné pro příslušné stanoviště, už není rozdílu mezi střešním a zahradním jezírkem. Ve vodě se houpou lekníny, pod nimi se prohánějí zlaté rybky a terasa v bezprostřední blízkosti láká k posezení. Na střeše je důležité chránit vodní plochu před přehříváním pomocí vhodného zastínění, a také dbát na pohyb a okysličování vody.
Jezírko ve střešní zahradě je vhodné pro novostavby. Střecha s jezírkem vyžaduje pravidelnou údržbu
Vhodné řešení
Jaké jsou výhody desek oproti zemině? Výrazně menší přitížení střechy, lepší drenážní kapacita a výrazně větší vodní propustnost, obrovská pórovitost – více vzduchu pro kořeny, schopnost udržet více vody po delší čas, neutrální pH a výrazné snížení tepelných ztrát.
Desky jsou na rozdíl od pěstební zeminy bez organické složky, bez humusu, který dává výživu rostlinám. Výživu ve střešních systémech dodáváme většinou ve formě tablet s pomalým uvolňováním živin. Na trhu jsou cenově dostupné tablety s uvolňováním od 6 měsíců až do 2 let. Množství a rozmístění tablet se řídí pokyny výrobce a záleží na náročnosti rostlin, které pěstujeme. Pro extenzivní vegetační střechy bychom rozhodně neměli výživu přehánět! Přihnojujeme vždy na jaře po dobu prvních 5 let, pak můžeme zmírnit, zkontrolovat pH, upravit případně výživu a nastavit dávkování na cca 1× za 2–3 roky.
Podívejte se na celý díl seriálu Izolační inspektoři ISOVER o vegetačních střechách. Další informace najdete v prospektu ISOVER – Vegetační střechy, v montážním videonávodu nebo můžete využít bezplatnou poradenskou linku 800 476 837 (800 ISOVER) či technickedotazy@isover.cz, kde vám technici poradí nejen jak na vegetační střechu, ale zodpoví i na další dotazy k zateplování domů. A pokud chcete, aby vše dobře dopadlo, vyberte si svého řemeslníka z nabídky osvědčených profesionálních firem na nejremeslnici.cz.
Přidejte se k nám na Facebook.
Skladba vegetační střechy s polointenzivní zelení
- Rostliny a krycí vrstva
Rostliny je možné používat jako do klasické extenzivní střechy, ale můžeme sáhnout i po zajímavějších a náročnějších rostlinách. Tloušťka krycí vrstvy ze zeminy, kačírku a kůry zde může být i vyšší než 20 mm, výška rostlin 50 až 750 mm. - Vegetační, drenážní a hydroakumulační vrstva
Náročnější vícevrstvé vegetační střechy bez dostatečného sklonu, nebo rozsáhlé střechy s velkou odtokovou délkou, lze doplnit drenážním systémem. Používají se nopové folie s odvodem vody mezi spojnicemi nopů. Funkcí této vrstvy je umožnění volného odvodu vody z desek a tím chránit rostliny proti přemokření. - Drenážní vrstva pro střechy bez spádu
Náročnější vícevrstvé vegetační střechy bez dostatečného sklonu, nebo rozsáhlé střechy s velkou odtokovou délkou, lze doplnit drenážním systémem. Používají se nopové folie s odvodem vody mezi spojnicemi nopů. Funkcí této vrstvy je umožnění volného odvodu vody z desek a tím chránit rostliny proti přemokření. - Hydroizolační vrstva
Moderní hydroizolační fólie a modifikované asfaltové pásy (SBS i APP) už je možné koupit ve variantě s odolností proti prorůstání kořínků. Pokud tuto funkci nemají, je nutné hydroizolaci chránit speciální protikořenovou ochranou fólií z HDPE s touto odolností. - Tepelná izolace
U polointenzivních a intenzivních systémů je tvořena expandovaným, nebo extrudovaným polystyrenem a navrhuje se v tloušťkách od 200–450 mm podle tepelných požadavků prostorů pod střechou. V případě nevytápěných garáží se tepelná izolace může vynechat úplně, Desky minerální vlny mají základní tepelně izolační schopnosti. Pěnové polystyreny ze sortimentu Isover je možné dodat i ve spádu. - Parozábrana
Vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. - Nosná konstrukce
Silnější vegetační vrstva a větší rostliny mají také větší nároky na statiku nosných konstrukcí. Tyto střechy nejsou příliš vhodné pro rekonstrukce, jedině po důkladném statickém vyhodnocení.
Výhody zelených střech
- Prodlužují životnost
Zelené střechy prodlužují životnost střešního pláště až 3×. Chrání před mechanickým poškozením, UV zářením a vysokými teplotami. - Zadržují vodu z přívalových dešťů
Kanalizace je v létě vytížena o 70-95 % méně. - Spoří energie
Zelené střechy snižují spotřebu energie na vytápění až o 25 % a na klimatizaci až o 75 %. - Snižují množství CO2
1 m² zelené střechy dokáže pohltit až 5 kg CO2 ročně. - Omezují efekt městských tepelných ostrovů
Zelené střechy snižují teplotu vzduchu v přehřátých městech. Teplota tradiční střechy může být až o 40 °C vyšší než střechy zelené. - Čistí ovzduší
1 m² zelené střechy zachytí až 0,2 kg prachových částic ze vzduchu ročně. - Tlumí hluk
Zelená střecha účinně pohlcuje městský hluk. - Téměř bezúdržbová střecha bez nároků na velkou únosnost konstrukce.
Sdílet / hodnotit tento článek