Teplárenské zdroje využívají k výrobě tepla širokou škálu paliv a energií a distribučními soustavami pak dodávají teplo pro vytápění, ohřev vody i technologické procesy dvěma pětinám domácností v České republice a dalším průmyslovým i jiným odběratelům.
Zdroj vytápění mimo vytápěnou budovu
Jak celý systém funguje? Teplo pro vaše radiátory se získává v energetickém zdroji většinou spálením paliva v kotlích nebo jinou technologií. Například chlazením plynových kogeneračních motorů, tepelnými čerpadly nebo i solárními kolektory. Výrobnou tepla může být teplárna, elektrárna, závodní energetika, bloková výtopna nebo domovní kotelna. Rozdíl mezi těmito typy výroben tepla je především v jejich velikosti, ve způsobu výroby tepla a také v množství zásobovaných objektů.
Ze zdroje se pak teplo v páře, horké nebo teplé vodě rozvádí potrubím k jednotlivým zásobovaným objektům. To mohou být rodinné i bytové domy, celá sídliště, školy, nemocnice, obchodní a kancelářská centra, kulturní zařízení, stadiony, bazény a další sportoviště. Ale také firmy, které teplo nepoužívají pouze na vytápění a ohřev vody, ale i k výrobním účelům. Výhodou využití vody a jejich různých forem k rozvodu tepla je její bezpečnost a dobrá energetická způsobilost. Ve vytápěném objektu nehrozí nebezpečí výbuchu ani požáru, otravy, prašnosti či vzniku dalších škodlivin.
Přes předávací stanici do radiátoru
V technické místnosti vytápěného objektu je instalována objektová (domovní) předávací stanice, kde se dovedeným teplem přímo v zásobovaném objektu ohřívá odděleně voda pro topný okruh s radiátory a pro okruh teplé vody. To je moderní dvoutrubkový rozvod, který je efektivní, jednoduchý a uživatelsky komfortní. V případě staršího čtyřtrubkového systému nekončí distribuční potrubí až v zásobovaných objektech, ale už v centrální předávací stanici například uprostřed sídliště. Z ní pak vycházejí pro zásobování více domů dva samostatné okruhy. Jeden dodává celoročně teplou vodu do vodovodních baterií a druhý od září do následujícího května teplo pro vytápění. V létě bývá topný okruh mimo provoz.
Každá distribuční soustava od zdroje k odběratelům se skládá minimálně ze dvou potrubí. Přívodním potrubím se tepelná energie do objektu přivádí a vratným potrubím se vychlazené teplonosné médium vrací zpět do výrobny tepla, kde se opět ohřívá na potřebnou teplotu, aby mohlo předat teplo zákazníkům. V případě parovodů můžeme někdy vidět vedle dvou velkých potrubí i jedno menší. To je vratné potrubí, kterým se od odběratelů vrací zkondenzovaná pára v podobě teplé vody. Vzdálenost objektů zásobovaných dálkovým teplem od výrobny tepla může být v řádech metrů u blokových kotelen až po několik desítek kilometrů u velkých energetických zdrojů.
Historická zajímavost
Víte, že systém ústředního vytápění znali již starověké civilizace? Začalo to v Malé Asie a Indii a zdokonalili ho Římané v 1. století před naším letopočtem. Podstatou vytápění byla cirkulace ohřátého vzduchu pod podlahou a průduchy ve zdech. Dlouho ale ještě byli lidé odkázáni spíše jen na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel. Až muslimští stavitelé ve 12. století v Sýrii zdokonalili způsob vytápění a z lokálního vytápění jednoho domu dokázali vytvořit systém vytápění pro celou ulici. Teplovzdušné vytápění bývalo ve středověku i na Pražském hradě a topilo se v něm samozřejmě výhradně dřevem.
Článek je publikován ve spolupráci s Teplárenským sdružením České republiky. Bylo založeno v roce 1991, jeho členové (teplárny a další organizace) zásobují teplem dálkově 1,1 milionu domácností, v nichž žijí 3 miliony obyvatel. Teplo dodávají nejen průmyslovým podnikům, ale také školám, nemocnicím, úřadům a dalším odběratelům. Vedle výrobců a distributorů dálkového tepla jsou jeho členy rovněž vysoké školy, projektové organizace a další společnosti působící v energetice.
Sdílet / hodnotit tento článek