Dodávkou tepelné energie se rozumí zejména vytápění budov a rovněž ohřev vody respektive dodávka teplé užitkové vody. Tyto dodávky probíhají ve veřejném zájmu, neboť umožňují lidem užívat stavební objekty přijatelným způsobem, tedy zajišťují i základní lidské potřeby, mezi které patří také bydlení. Tepelnou energií se rozumí i chlad, který je také možné odebírat od tepláren.
Dodávat teplo je možné pouze na základě smlouvy, která nemusí být písemná, musí však obsahovat náležitosti stanovené energetickým zákonem. Na její uzavření má zájemce o dodávku tepla nárok při splnění základních předpokladů, jako je existence zařízení na odběr tepla.
Typickým odběratelem tepelné energie jsou bytové domy. V takovém případě uzavírá smlouvu o dodávce tepla zpravidla bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek. V případě rodinného domu je to jeho majitel.
Měření dodaného tepla zajišťuje dodavatel tepelné energie, odběratel může provádět kontrolu. Mezi konečné spotřebitele, kterými jsou vlastníci nebo nájemci bytových jednotek, se spotřeba tepla rozúčtuje podle dojednané metody.
Cena tepelné energie podléhá cenové regulaci ze strany Energetického regulačního úřadu, který provádí tzv. věcné usměrňování cen tepelné energie prostřednictvím cenových rozhodnutí každoročně vydávaných ve věstníku ERÚ. Stanovené ceny mají pokrývat účelně vynaložené náklady na zajištění spolehlivého, bezpečného a efektivního výkonu dodávek tepelné energie, dále odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost investic do zařízení sloužících k dodávce tepelné energie.
Dodavatel tepelné energie je povinen dodávku tepla svým odběratelům řádně vyúčtovávat. Pravidla vyúčtovávání stanoví vyhláška č. 70/2016 Sb. Délka zúčtovacího období je zpravidla 12 po sobě následujících kalendářních měsíců, pokud se smluvní strany nedohodnou na kratší době.
Dodavatel tepelné energie provádí odběrateli bezplatné vyúčtování dodávky tepelné energie nejméně jednou za kalendářní rok, a to k 31. prosinci. Vyúčtování poskytuje dodavatel odběrateli nejpozději do 28. února následujícího kalendářního roku, pokud se s odběratelem nedohodne jinak. Pokud je vyúčtovací období kratší než kalendářní rok, provede dodavatel tepelné energie vyúčtování dodávky tepelné energie vždy k poslednímu dni tohoto vyúčtovacího období, nejpozději do konce následujícího měsíce.
Důležitá ustanovení ohledně podmínek vytápění a dodávek teplé vody obsahuje rovněž zákon o hospodaření energií (zákon č. 406/2000 Sb.) nebo vyhláška č. 194/2007 Sb., jež stanoví mimo jiné otopné období.
Historická zajímavost na závěr
Víte, že už v 17. století začali v Anglii pro ústřední vytápění skleníků používat vodní páru? Horká voda přišla na řadu až o sto let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století v Petrohradě. V roce 1782 navrhnul francouzský inženýr J. S. Bonnemain teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. Objevily se i další systémy vytápění, ale první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe dnes, vyprojektoval inženýr B. S. Holly v newyorském Lockportu v roce 1877.
Sdílet / hodnotit tento článek