Závrty řícené, sufózní, korozní i náplavové jsou pak jen jednotlivými dimenzemi téhož jevu, který si tradičně spojujeme s krasovými oblastmi a jeskyněmi. Závrty tu byly vždy a vždy tu budou. Jenže to vypadá, že jich je v posledních letech tak nějak víc, a to i tam, kde bychom je nečekali. Třeba v centrech měst, na rušných ulicích. Kde umí pohlcovat nic netušící chodce, řidiče automobilů a klidně i budovy.
Co za tím stojí? Lidé a jejich množství
Na mechanismu vzniku závrtů se v posledních tisíciletích nic nezměnilo, zato na charakteru lidského osídlení ano. Jsme všude. A stále intenzivněji jednosměrně ovlivňujeme prostředí pod povrchem, aniž bychom si to uvědomovali. Hlubinné výkopy, čerpání podzemní vody, rozvody, pokládání kolektorů a kanalizačních sítí, důlní činnost, stavby metra a podzemek či tunelů, zpevňování a komplexní zatížení povrchů masou staveb. I když stavíme a hloubíme do pevného podloží, stabilitu má jen zdánlivou. K narušení křehké rovnováhy ekosystémů v podzemí stačí jen málo: vychýlení společenstev bakterií, ovlivnění biochemických procesů, zásah do podloží, setrvalý tlak. A problém může začít narůstat.
Extrémní propady ve světě
Typickou situací je pokládka nedostatečně těsnícího vodovodního potrubí do písčitého nebo vápencového podloží. To, co je rutinní poruchou, může po pár letech skončit solidní katastrofou. Protože se postupně vytvoří dutina, závrt, jehož strop se může propadnout. A kolaps je umocněný tím, co se právě na povrchu nachází. Ve Florencii (2016) vyrobilo prasklé potrubí trhlinu dlouhou 200 metrů. Smutnými rekordmany posledních let jsou města Otawa a Guatemala City, kde se závrty staly extrémní v celkovém rozsahu. Konkrétně v Guatemale o sobě daly závrty vědět 100 metrů hloubkou propastí, vzniknuvších z narušené kanalizace přímo uprostřed hlavních bulvárů.
Bližším příkladem je například Neapol, vystavěná na sopečných tufech, kde nyní evidují 150 menších závrtů v katastru města ročně. Co za tím stojí? V současnosti oblíbenou reakcí, a to, že: „Za to mohou klimatické změny.“ vysvětlíme narůstající fenomén umělých závrtů v městech jen zčásti.
Klima je neúplnou odpovědí
Ano, proloženo grafem to vypadá přesvědčivě: s každým průměrným navýšením globální teploty o 0,1 °C se zvyšuje počet závrtů o 1-3 %. Ve skutečnosti je to ale spíš ukázka kauzality, letmého propojení ne úplně souvisejících dějů. V důsledku klimatických změn v některých regionech více prší, což jistě může být spouštěčem, ovlivňujícím stabilitu podloží. Vznik závrtů je ale třeba chápat v širším kontextu.
To, že se tu vlastně objevovaly vždycky, ale spíše mimo osídlená území. A teprve nyní, s narůstajícím osídlením obyvatelného prostoru, se objevují i v areálu, který nově okupujeme. Nikdy dříve také nebyl jejich vznik podněcován tak široce lidským vlivem na krajinu, včetně té neviděné, podzemní, jako nyní. A samozřejmě, k rozvoji závrtů sice není za příhodných podmínek zapotřebí dlouhého času, ale právě čas hraje zásadní roli v tom, že většina podkopaných měst nyní „dojíždí“ na mezní životnost svých podzemních součástí. Navíc prvky moderního stavitelství, například pod-základové betonové injektáže, tvorbu závrtů spíše usnadňují.
Jinými slovy, nedá se počítat s tím, že by do dalších let závrtů a propadů ve velkých městech ubývalo. Pro inženýry a technology z toho vychází spousta práce do budoucna. Jak po stránce průběžného monitoringu podloží, zajištění bezpečnosti staveb a lidských životů. Jako slibné se prozatím jeví řešení se zesilováním „krusty“ dutin v podzemí, s pomocí biologicky aktivních bakterií. Na vědce ale čeká ještě dlouhá cesta, a na města ještě spoustu závrtů.
Sdílet / hodnotit tento článek