V předešlé části se objevilo několik výrazů, které nám mohou prohloubit naše znalosti a následně i možnosti při volbě toho, co je správné nebo správně řešené. Jak říká klasik: „Netřeba téma opouštět, když debata se stává zajímavou.“
„Zlatý řez“ patří mezi kompoziční techniky uspořádání vnímaného obrazu. Zlatý řez je metoda poměrného rozdělení daného úseku tak, aby poměr celého úseku k větší části byl stejný jako poměr větší části k menší. Tento poměr je 1,618033… Je to iracionální číslo. Zlatý řez lze vyjádřit matematicky v podobě Fibonacciho řady nebo též posloupnosti 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13……. Tato řada vznikne přičtením následujícího čísla k číslu předešlému. Limita poměru dvou následujících čísel Fibonacciho posloupnosti je rovna zlatému řezu, tedy 1,618… Perličkou je, že této posloupnosti užívali hráči rulety k rozbití banku.
Poměr zlatého řezu na rovinném objektu splňuje tzv. „Zlatý obdélník“, což je jediný obdélník, ze kterého po oddělení největšího možného čtverce vznikne obdélník podobný poměrem původnímu. Pokud sestrojíme úhlopříčku mateřského a dceřiného obdélníku, potom se tyto úsečky protnou v jediném bodě.
Další dceřiné (stále se zmenšující) obdélníky postupně konvergují do tohoto bodu. Tento bod se nazývá „boží oko“ nebo taky „významný bod“ zlatého řezu. Když už jsme u toho zlata, tak stejný poměr jako zlatý řez existuje u tzv. „Zlatého úhlu“. Tento dělí kruh na kruhové výseče tak, že poměr menšího úhlu k většímu je rovný poměru většího úhlu k celému kruhu. Ten poměr je úžasný a taky nepostradatelný kupříkladu v biologii. Ale o tom později. Asi nás už vůbec nepřekvapí, že podíl plochy větší kruhové výseče oproti ploše menší kruhové výseče je roven 1,618… Nejde jenom o úhel, ale i spirálu. Jde o „zlatou spirálu“, která vznikne spojením bodů při dalším nekonečném dělení zlatého obdélníku. Tato spirála je matematickou křivkou a nazývá se logaritmická spirála nebo taky ekviangulární spirála (rovnoúhlá spirála). Toto pojmenování použil francouzský matematik René Descartes. Název odráží další vlastnost logaritmické spirály - spojnice pólu spirály (což je zároveň naše boží oko) a libovolného jejího bodu protíná spirálu vždy pod stejným úhlem. Tak jak můžeme neustále dělit zlatý obdélník, tak můžeme neustále vytvářet stáčející se zlatou spirálu. Těchto nekonečných podobností obrazců při jejich zvětšení využívá také fraktální geometrie.
Zlatý řez, Zlatá spirála, Zlatý bod
V grafice tím vzniká na relativně jednoduchém matematickém základě úžasný svět sám pro sebe. Svět fantaskních obrazců, tak magických a mystických, že propojuje celé komunity, které si vyměňují své poznatky a výsledky svých „počítačových fraktálních poutí“. Stejně tak zlatý řez nalezneme v magickém obrazci pentagramu. Pravidelný pětiúhelník má vrcholy vzdálené od sebe v poměru zlatého řezu. Poměr zlatého řezu lze do pentagramu vepisovat donekonečna stejně jako logaritmickou spirálu. Stejně tak jsou vzdálenosti mezi vrcholy pentagramu v poměru zlatého řezu. V řecké a předřecké éře nebylo v lidských silách dospět matematikou k poměru zlatého řezu a využívali proto pentagramu. Tento obrazec byl po věky považován za magický obrazec a byl chován v úctě jako symbol dokonalosti vesmíru. V některých dobách a kulturách byl naopak zatracován jako symbol satanismu. Nic to ovšem nemění na jistém napětí obrazce se spoustou zajímavých vlastností. Tolik tedy odbočka do teorie, příště se podíváme, jak se to všechno projevuje v praxi.
Sdílet / hodnotit tento článek