Michal Trpák vytvořil celou řadu známých soch a sousoší, jež dokonale zapadají do konkrétního prostoru a jsou nepřehlédnutelné. Zapsaly se do povědomí lidí stejně jako jeho návrh prvního 3D tištěného domu zvaného Prvok. I zde se odráží bytostný zájem o organickou architekturu. Prvok byl poprvé představen v Praze na Smíchovské náplavce a letos na jaře doplul do Radotína a následně byl kamionem transportován na Safari Resort v Hluboké u Borovan, kde se nabízí k pronájmu.
Autoři postoupili v mezinárodní soutěži inovativního stavitelství mezi devět světových finalistů, dostali se do vítězné pětky a na jaře pojedou do Toronta realizovat dvoupodlažní dům. „V současné době chystáme 3D tisk dobíjecí stanice elektromobilů pro EON a doufáme, že naše úsilí v inovacích bude i nadále pokračovat a nápady nikdy nevyhasnou,“ říká s úsměvem Michal Trpák a zve k návštěvě svého rodinného domu s ateliérem.
Mým domovem je sochařský ateliér
V nenápadné jihočeské vesničce se nachází v sousedství fotbalového stadionu poněkud nápadná stavba pojatá jako dialog architekta Petra Tučka a sochaře Michala Trpáka. Dům je navržený jako vlnící se křivka evokující ležící skulpturu. Podélná hala s rodinným bydlením na straně zahrady a ateliérem na straně ulice opisuje výšky jednotlivých místností, střecha se sklání k severní straně, kde se nachází sochařský ateliér osvětlený velkým střešním oknem. Původně si chtěl sochař nechat postavit pouze ateliér, ale nakonec se dohodli s architektem o zakomponování i obytné části se zahradou. S tím je spojená i celková dispozice domu a jistá zvláštnost jeho orientace: „Dům má vlastně dva ateliéry,“ upřesňuje Michal Trpák, „část domu směrem do ulice je vázána k příjezdové cestě a lze ji nazvat venkovním ateliérem. Je tomu tak kvůli snazší manipulaci s uměleckými artefakty nezřídka mimořádných rozměrů. Oba ateliéry jsou pod střechou, ale jeden z nich je krytý jen ze tří stran, čtvrtá je otevřená. V létě zde pracuji se dřevem nebo kamenem, odlívám z různých materiálů. Sochařina je docela fyzicky náročná, takže se mi venku mnohem lépe dýchá,“ dodává a ukazuje na uliční portál, kde se nachází dvojice dřevěných vrat – jedny vedou do garáže, druhé do již zmíněného venkovního ateliéru.
Foto: Michal Trpák, Petr Tuček
Pohled architekta a sochaře se někdy liší
Přestože byl v původním náčrtku, který pořídil ještě v době studií, dán velký prostor jenom pro „vnitřní hangár“, všechno nakonec dopadlo trochu jinak. Přibyly i obytné místnosti, byť poněkud stísněné. „Hlavním požadavkem byla možnost dívat se na sochy ze všech stran a úhlů, tedy i shora. Na úrovni horního podlaží vznikla malá prosklená galerie, vnitřek se propojil s venkovním ateliérem a později i s průchodem k obytné části domu,“ vysvětluje architekt Tuček s tím, že umístit do prostoru všechny sochařské propriety a sochy samotné bylo velmi náročné a často i na úkor obytného prostoru.
Peněz nebylo tehdy nazbyt a vše vznikalo postupně a víceméně svépomocí. „Michal je ale i nesmírně manuálně zručný, a tak mu ateliér po rukama jenom kvetl,“ dodává architekt a vzpomíná kromě jiného i na svérázné designování interiéru: „Jeho vidění světa se zde projevuje v každém detailu, týká se to nejenom nábytku, ale především podlah s originální mozaikou, která se táhne celým domem a je jakýmsi leitmotivem projektu, který nezapře zálibu majitele v organické architektuře…“ Michal Trpák spokojeně přikyvuje a odhaluje své umělecké vzory: Antoni Gaudí, Friedensreich Hundertwasser či Javier Senosiain. A po chvíli přemýšlení dodává ještě další velevýznamná esa: Alberta Giacomettiho a současné sochaře Antonyho Gormleyho a Jasona Taylora (pozor, neplést s hráčem amerického fotbalu). „Jejich architektura mě přitahuje nejenom pro iracionální výtvarný podtext, ale především pro svou organickou formou a inspiraci v přírodě…,“ vysvětluje, ukazuje na svá díla, která jsou ve stádiu rozpracování či se vrátila z uměleckých sbírek, a na příkladech dokládá, že rozpor mezi sochařem a architektem nemusí být až tak velký.
Foto: Michal Trpák, Petr Tuček
Navíc řada jeho inspirátorů byla výtvarníky, architekty, sochaři a realizátory v jedné osobě. Architekt Petr Tuček se ale nedá a připomíná jednoduché dispozice obytných místností jeho domu a poněkud snížený strop v hostinském pokoji, který sebrala vlna střechy: „Někdy je nutné sklonit hlavu a smířit se s tím, že domov obýváte domov s umělcem. Jisté ústupky bylo nutné udělat už při přípravě projektu. Obývací pokoj v přízemí měl být původně otevřený až po střechu, bylo však nutné vložit několik pokojů do téměř hotového skeletu, a to se pak promítlo do jejich světlé výšky. Není to nic fatálního, ale v podkrovních prostorách musíte sklonit hlavu, zatímco ve velkoryse pojatých ateliérech se projde i žirafa,“ podotýká s úsměvem architekt s tím, že drobné nedokonalosti domu vyvažují právě unikátní autorská díla sochaře. Nelze než mu dát za pravdu.
Dům se sochařským ateliérem v Hodějovicích u Českých Budějovic
Autoři návrhu: | Ing. arch. Petr Tuček (petrtucek.com) a sochař Michal Trpák (www.michaltrpak.com) |
Realizátoři: | svépomocí 2010/projekt 2005 |
Základní charakteristika objektu: | kombinace zděné stavby z cihelných bloků (ateliér) a dřevostavby (část domu) |
Zastavěná plocha: | 195 m2 |
Plocha pozemku: | 800 m2, orientace pozemku Z-V |
Konstrukční systém: | Dům je založen na betonových pásech spolu se základovou deskou. Obvodové zdi tvoří cihlové zdivo Porotherm s kamenným obkladem na jižní straně a s vnějším kontaktním zateplením na straně severní. Obytná část má dřevěný skelet vyplněný lehkou sendvičovou skladbou. |
Střecha: | Pultová vlnitá střecha s proměnlivým sklonem je tvořena dřevěnými krokvemi opisujícími křivku světlých výšek jednotlivých prostorů. Zateplení se nachází mezi krokvemi s povrchem z asfaltových pásů. |
Fasáda: | Zděná část ateliéru je obložena obkladovým kamenem, část domu tvoří horizontální prkna. |
Podlahy: | Betonová stěrka, dlažba, mozaika, dřevěná prkna |
Vytápění: | Plynové, v atelieru kombinace plyn a kamna na dřevo |
Sdílet / hodnotit tento článek