Cílem článku není rozepsat do podrobností výše uvedené kombinace rozvaděče z pohledu umístění anebo využití, ale popsat si v obecné rovině (tedy bez norem a vyhlášek) základní kritéria pro výběr rozvaděče pro domovní instalace a popsat si některá úskalí elektroinstalace bytu či rodinného domu.
Odpovíme si tedy na otázky:
- Co to vlastně je ta domovní/bytová (elektro)instalace?
- Jaký je rozdíl mezi a elektroměrovým a domovním/bytovým rozvaděčem a kde bývají nejčastěji umístěny?
- Stačí jeden domovní/bytový rozvaděč?
- Jaký je základní výběr v nabídce domovních/bytových rozvaděčů?
Domovní (elektro)instalace
Mezi laickou veřejností je stále rozšířený názor, že „elektriku“ si doma zvládne udělat každý sám. Pro dnešek si připusťme, že i v oblasti elektro jsou práce, do kterých se každý Čech „investor – (elektro)instalatér“ může pustit bez porušení legislativy.
První z nich je předložení návrhu (jak by měla elektroinstalace vypadat) projektantovi - představa o počtech a umístění zásuvek, vypínačů a ovladačů, světel a dalších prvků je plně v kompetenci každého jednoho z nás nekvalifikovaných.
Druhou a také nejspíš poslední, prací, které se můžeme ujmout sami je sádrování elektroinstalačních krabic – zde bude potřeba jen trochu šikovnosti.
Veškeré další úkony od projektu do revize je ale nutné nechat na odborníky. Základem každé nové budované i rekonstruované domovní elektroinstalace je projektová dokumentace - projekt. Ale ani s ním nelze považovat rozvaděč, jednotlivé systémové komponenty (jističe, stykače, relé atd.) a kabelové rozvody za prvky stavebnice určené pro nekvalifikované osoby.
Elektroměrový rozvaděč / Elektroměrová rozváděčová skříň
Elektrické rozvody každého domu/bytu jsou napojeny do tzv. distribuční sítě. Jde-li o novostavbu, požádá budoucí zmocněná osoba investora, popřípadě sám budoucí odběratel místního distributora elektřiny (např. ČEZ Distribuce pro Středočeský kraj, nebo PREdistribuce pro Prahu) o zřízení elektrické přípojky.
V místě ukončení kabelové přívodní trasy distributora bývá umístěn tzv. elektroměrový rozvaděč. Podle platné legislativy musí být umístěn na veřejně přístupném místě, jako je například vnější stěna domu, nebo plot pozemku, na kterém je následně umístěna vlastní stavba.
Foto: Elektroměrová rozváděčová skříň Zdroj: Kaufi, CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons
U bytových domů bývají elektroměrové rozvaděče umístěny ve společných prostorách domu. Nejčastějším řešením je společný rozvaděč s více elektroměry vždy na každém podlaží – co bytová jednotka, to jeden elektroměr s hlavním jističem (jistič před elektroměrem) a případně přijímačem HDO. Vnitřní kryt připojení kabelů je zde zakrytován a opatřen plombou. Elektroměrový rozvaděč je nejen přípojným místem odběratele, ale i místem odečtu stavu elektroměru.
Směrem k připojenému domu/bytu je k domovnímu/bytovému rozvaděči obvykle (jako minimum) vedena dvojice kabelů: přívodní napájecí kabel a kabel pro hromadné dálkové ovládání (HDO). Pro modelový příklad rodinného domu si můžeme uvést i konkrétní parametry. Hlavní jistič v elektroměrném rozvaděči může být například 25 A (pro tento příklad vycházíme z instalovaného příkonu Pi = 23,7 kW, což je odběr všech dále zapojených elektrických zařízení) a kabely vedoucí směrem k domovnímu rozvaděči CYKY-J 3x1,5 pro HDO a CYKY-J 4x16 jako hlavní přívod objektu (tento kabel je určen projektem na základě spotřeby elektrické energie objektu).
Domovní / bytový rozvaděč
Nyní jsme se již dostali do prostor vlastního rodinného domu / bytu a můžeme se věnovat již pouze tématu vlastních domovních / bytových rozvaděčů.
V obecné rovině lze k široké nabídce trhu říct, že to jsou v podstatě univerzální skříně, uzpůsobené pro montáž přístrojů od různých výrobců. V základní nabídce bývají osazeny jednou nebo několika nosnými lištami (tzv. DIN-lišty). Poznámka: jedná se o kovovou lištu standardizovaných rozměrů, která slouží k upevňování elektrických přístrojů v rozvodnicích, rozvaděčích, ovládacích skříních a podobných zařízeních.
Zúžíme-li si sortiment libovolného výrobce na instalaci uvnitř domu či bytu vycházejí nám jako nejvhodnější tzv. „modulové rozvaděče“ (poznámka: modulový rozvaděč je určen pro instalaci do bytů, kanceláří, dílen ale i do garáží či skladů. Slouží k jištění, měření a ovládání elektrických rozvodů. Zdroj: www.kvelektro.cz).
Základní parametry pro výběr jsou (mohou být):
- Stupeň krytí (standardně dostačuje v rozsahu od IP20 do IP44)
- Třída ochrany (například třída ochrany II, plně izolované)
- Provedení (zápustná montáž do dutých stěn a pod omítku / povrchová montáž)
- Počet modulů (od 2 do 128)
- Materiál (ocelový plech / ABS plast)
- Odolnost proti mechanickým nárazům (v rozsahu IK05 – IK09)
- Design (průhledné / neprůhledné dveře)
- Možnosti využití (standardní / multimediální provedení)
Instalační firma dále uvítá, pokud se při výběru zohledňuje komfort montáže (montážní hloubka, vestavěná vodováha, korekce nerovností podkladu, předlisované otvory pro přívod kabelů, skladba a umístění svorkovnic pro nulové a ochranné vodiče, samostatná svorkovnice pro proudový chránič atd.) a rozsah nabídky příslušenství.
Pro představu můžeme navázat na výše uvedené parametry přívodní kabeláže a určit si 2-3 „standardní“ domovní rozvaděče. U bytového se spokojíme s konstatováním, že jím může být libovolný z níže popsaných.
Sdílet / hodnotit tento článek