Určený je pro dvojici, manželský pár, který se rád těší ze společně stráveného času - byť oba dělají něco naprosto odlišného. Jejich profese a zájmy se rozchází, shodu nachází ve vzájemné blízkosti. Jednoho živí ruce a mysl umělce, keramická činnost. Druhého pak precizní znalost práva, bitvy u soudních dvorů a advokacie. Potřeby a nároky, které mají na prostor, jsou výrazně odlišné, stejně jako přednastavený rytmus života. Přesto – nebo možná právě proto – chtěli dům, kde by mohli najít klid a pracovat individuálně, aniž by se odcizovali a svou přítomnost nějak odstiňovali.
Na počátku bylo slovo
Architekti ze studia Fria Folket, s lehkou výpomocí od designérky Hanny Michelsonové, se proto po prvotním rozhovoru s manželským párem, ještě před přípravou stavebních řešení a tvorbou návrhu rozhodli hledat „styčné body“. Něco, co mají oba klienti společného. Zjistili, že to jsou knihy, tiskoviny. Oba manželé jich totiž za dosavadní existenci nastřádaly hezkou řádku, ať už to byly právnické věstníky anebo katalogy z výstav umění, naučná a vzdělávací literatura anebo jen prostá beletrie. A tak se, z nejmenšího společného jmenovatele - zájmu o psané slovo - stal vodící prvek.
Dům v návrhu vznikal jako obydlí uspořádané kolem knižní galerie. Jež ve své pravidelnosti obstupuje uzavřené malé nádvoří.
Sestavení dispozičního řešení do čtvercového plánu vlastně podléhalo jakémusi předurčení: byly tu zapotřebí dvě poměrně rozlehlé pracovny, studia ateliérového typu. Třetí díl připadal na klasické provozní zázemí, jídelnu s kuchyní. A čtvrtou položkou byly oddělené ložnice – ty lépe vyhovují odlišné rutině, harmonogramu obyvatel – a společná koupelna. Drobnou odchylkou z pravidelnosti pak byl prostor vymezený pro vstup s šatnou, kterou na druhé straně „vyrovnala“ přístavba vyhřívaného skleníku zimní zahrady.
Není přitom bez zajímavosti, jak málo místa v domě s užitnou plochou 190 metrů čtverečních vlastně zabírá klasický prostor pro bydlení, a kolik místa si tu osobuje ono profesní vytížení obyvatel.
Nerušivý vzhled v krajině
Za danost se dá považovat i volba stavebního materiálu. Předně, stavební parcela se nachází na okraji borového lesa, nedaleko švédského jezera Voxsjön. Podmanivá scenérie si tedy sama o sobě říká o zapracování neméně přírodního staviva. Navíc jen na dohled odtud stojí vila Skoghem, památkově chráněná lesnická chata, srub vystavěný v roce 1904. Než tedy jít za originalitou – za každou cenu, proti smyslu okolí - byl i Dům s knihovnou rozplánován jako dřevostavba.
Která svým čtyřčetným a víceméně geometricky pravidelným půdorysem, zmenšuje svůj vizuální dopad. Napomáhá tomu i rozvržení typických sedlových střech.
Oba manželé přitom chápou své obydlí jako diskrétní zázemí pro svůj osobní život, a proto neusilovali o přílišnou otevřenost. Ze severu, východu i západu je tedy fasáda domu téměř uzavřená, a tuto „slepotu oken“ pak kompenzuje otevřením stěn do nádvoří. Průhledy vně konturu domu jsou střídmé, stavení si zachovává ráz lehce meditativního objektu, prostoru pro vnitřní kontemplaci, hledání odpočinku a inspiraci introspekcí.
Čtyřikrát do středu
Čtyři části domu se vnitřně prolínají s knihovnou, ale každá řeší svou specifickou část programu, v souladu s přilehlými budovami. Východní segment je pro vaření a zahradu (tady rostou i čerstvé bylinky pro kuchyň); jižní a na světlo nejnáročnější část je vyhrazena umění a řemeslu; směrem k západu se nachází prostor pro právo, vědu a hudbu, zatímco k severu směřují oblasti pro odpočinek a zotavení, seberozvoj.
Z každé pozice domu osu přitom ve výhledu nejpatrnější nádvoří a části knihovny. Ty vytváří fyzickou i myšlenkovou osu, krevní řečiště celého projektu.
Další zajímavost, která není napoprvé k postřehnutí? Umístění oken ve směru výhledů nepřímo podporuje pohyb ve směru hodinových ručiček, zatímco sledování knihovny vás povede v protisměru. Pravidelnost členění podporují i čtyři dveře, jedny v každém rohu knižní galerie, jež nabízejí přístup na nádvoří. Nejlepší prostor pro čtení se pak prý – podle obyvatel – nachází právě tady, v závětří pod širým nebem.
Nerušivé vyznění interiéru
Prostor tu vyplňují obyvatelé, jejich myšlenky a dílo. I proto se může jevit minimalistické ladění místností – když odmyslíme knihy – tak úsporné, strohé. Fyzično rámuje jen běžné potřeby manželů. Barevná paleta se proto opírá o nejásavě světlé anebo rovnou bílé tóny, o barvu dřeva borovice. Nad rámec nenápadnosti vyniká jen keramická dlažba s tóny cihlové červeně. Potřebu nebrat si více, než kolik je zapotřebí, pak odráží i další udržitelné rysy stavby. Charakteristiky, jež se u novostaveb ve Švédsku stávají spíše normou, než mimořádností.
Snahu o snížení ekologické stopy objektu tu reprezentují střechy vyrobené bez použití plastů (s izolací tradiční „oživenou“ technologií lněných vláken). Dřevo fasády je chemicky neošetřené, pochází z místní pily. Základy domu jsou bez-betonové. Izolační podklad základů je z pěnového skla, vyrobené z recyklovaného skla. To mimochodem pochází z odpadu místní sklářské dílny (která zasklívala vícevrstvá okna v domě). Práci na domě odváděli místní řemeslníci. Dešťová voda ze střechy je jímána do zemní nádrže obložené aluzinkem, a slouží k zalévání ve skleníku.
A když přijde na samotný provoz, jsou ony pracovny – ateliéry komponovány tak, aby mohly být vytápěny odděleně od zbytku domácnosti. Pokud tedy jeden z obyvatel musí kvůli pracovním povinnostem do světa, jeho studio zbytečně vytápěné nebude. Dům s knihovnou je pro obyvatele, kteří jsou o věcech kolem sebe přemýšlet v širších souvislostech. Přísně logicky, jazykem práva – ale i kreativně, s uměleckou osobitostí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | MA03 - Library House |
| Typ projektu: | rodinný dům, dřevostavba |
| Architektonické studio: | Fria Folket |
| Lokalizace: | Bollnäs, Švédsko |
| Vedoucí projektu: | Fria Folket, Hanna Michelson |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Užitná plocha: | 190 m2 |
| Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek