Jedno z mnoha předměstí Amsterodamu, čtvrť s rozvolněnou vilovou zástavbou, je na první pohled ideální lokací pro práci stavitelů a architektů. Domy jsou tu totiž v dobrém stavu a udržované, projektanti to sem z kanceláří a ateliérů nemají daleko a materiál na rekonstrukce také nemusí ze skladů putovat daleko. V případě projektu KDW 199, za nímž stojí CUBE Architecten, to ale zase tak snadné a přímočaré nebylo.
Moderní dům složili z torza starších historických staveb. Získali cenu za architekturu
přečíst článekKrédo tohoto ateliéru je, že společným prvkem zrodu všech jejich projektů je, že začínají u přání a hranic klienta. A někde na konci těchto společných začátků je objekt, který jde v ideálním případě „ještě o krok dál“. Jak se jim to povedlo naplnit tentokrát? Předmětem jejich snahy se stal objekt rodinného domu, typické vilky z amsterodamského předměstí. Jež byla vystavěna, z kvalitních materiálů, v roce 1934.
A byla, alespoň podle slov architektů „poměrně nedotčená“. Tohle kladné hodnocení zahrnuje jak dobrý stavební stav objektu a jeho nenarušenost uplynulými lety, tak i ne úplně pozitivní rysy – absenci zateplení a ne úplně vhodný formát oken. Dům byl, viděno dnešními měřítky, neúsporný a neefektivní. A to v Nizozemsku nevidí rádi.
Výměna oken a zateplení bylo ale jen startovním výstřelem mnohem rozsáhlejších změn. Majitel nemovitosti se totiž rozhodl – když už se do stavby zasahuje – rovnou jej trochu rozšířit. Vlastně, víc než trochu. Zhruba o pět metrů směrem do zahrady, přes všechna tři podlaží.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
Aby to celé fungovalo dohromady
To nastínilo první vlnu komplikací. Jednak tu bylo třeba vyřešit soulad se stavebními vyhláškami – Nizozemci si ujednocený vzhled rezidenční zástavby docela hlídají – a taky fakt, že požadované rozšíření domu by úplně „rozhodilo“ energetickou bilanci stavby. Když se vám dům přístavbou takhle nápadně rozšíří, dosavadní zdroj energie vám přestane stačit, spotřeba naroste, změní se cirkulace vzduchu…
Rázem je spousta staro-nových věcí k řešení, které u novostavby řešíte předem (případně jejich řešení zavčasu předcházíte). Ale u již existujícího objektu je třeba sladit ono staré a nové v jeden kompaktní a funkční celek. Obnáší to přístrojová měření i poptávání materiálů, které budou vzájemně ladit. Navíc tu převládal požadavek klienta, aby byl rozšířený celek provozně úspornější, než předchozí bydlení.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
CUBE Architecten proto museli zabojovat na mnoha frontách současně. Jednou z těchto bojových linií pak bylo vyvážení a zachování detailů, které u starší části domu podkreslovaly jeho původ v třicátých letech. Bylo žádoucí tyto rysy renovovat a zachovat. Pro samotnou přístavbu, která není z ulice viditelná, se pak rozhodli vytvořit „soulad nesouladem“. Něco jiného, originálního.
Než napodobovat a replikovat, přišli s tvarově předloze odpovídající strukturou, ale dočista jiného vyznění. „Novou přístavbou jsme napojili zcela odlišný styl a navázali jej na atmosférou bohatý dům z prostředí třicátých let,“ uvádí architekti. Přístavba, alespoň po stránce své fasády, se stala černavým monolitem s dřevěným pláštěm.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
Zateplili zevnitř
Nejprve ale ona původní část domu, která si říkala o nezbytnou aktualizaci na moderní standardy a úspornost. Kromě zateplení dutin byly stávající fasády opatřeny novou kvalitní izolací. Z vnitřní strany, protože se uchovával původní vzhled. Architekti vzpomínají, že dokonce i stávající schody byly přesunuty, aby bylo možné pokračovat v izolaci obvodové zdi.
Původní dům nebo novostavba? U tohoto rodinného domu v historické vesničce si nejste jisti
přečíst článekKromě toho byla také stávající střecha na staré části domu nahrazena izolovanými sendvičovými panely a celé přízemí bylo vybaveno novou izolovanou podlahou. „Chtěli jsme zachovat staré barevné sklo, ve stylu původních vitráží, ale aby to mohlo fungovat, umístili jsme jej do dvojskla,“ dodávají. Jinak u nového velkého proskleného průčelí v zadní části bylo zvoleno izolační trojsklo.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
Rozšíření, které jde pět metrů do týlu, se opírá o trojici materiálů. Opalované dřevo, sklo a hrubé kameny. Úprava dřeva na fasádě karbonací, je ona stará a velmi populární japonská technika zvaná shou sugi ban, která chrání dřevo tenkou zuhelnatělou vrstvou. Kromě konzervace dřeva je její ne až tak zřetelnou výhodou, že na rozdíl od nátěru barvou ji není třeba předělávat, oživovat, přetírat. Svůj charakter už neztratí.
Na tuto část pak byly osazeny tenké solární panely domácí fotovoltaické elektrárny. Výhoda? Černá tu splývá s černou, takže domácí sluneční farma nepůsobí vůči okolí tak kontrastně. Panely jsou instalovány v jedné rovině s černavými dřevěnými lamelami, takže jsou fakticky neznatelné.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
Nové z ulice vidět nejde
Protože je sklo v zadní části rozšířeného přízemí trochu odsazené, vznikla tím malá veranda. Tři sloupy podpírající zadní fasádu tento efekt umocňují. „Tím se nám podařilo umístit velkou průhlednou skleněnou plochu velikosti vestibulu do zelené zahrady, a přesto nenarušit ráz místa,“ popisuje Pieter van der Pot, šéfarchitekt studia.
Komplikovanější bylo i napojení staré části na novou tak, aby působila – přes zvenku zjevnou rozdílnost – bezešvě a plynule. Úplně hladce to nešlo. Formálně to vyřešil odskok o dva stupně, o něž je nová kuchyně v přistavěné části, s linkou zasazenou mezi kamenné pilíře, nižší.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
Podlaha otevřené kuchyně s jídelnou v nové přístavbě tedy stojí níže, než na ni navazující obývací pokoj ve starší části. Protože jde ale o denní části domu, dva stupně riziko kolize nepředstavují. To, že stará část předstupuje přístavbu a na novou část nejde z ulice vidět, pak pomáhá propojit oba objekty do jednoho propojeného celku.
Cube Architecten si tu docela vyhráli.
Ale pokud jde o požadavek na rozšíření domu, jeho zefektivnění po stránce provozu a spotřeby energií i soulad se stavebními vyhláškami, svému krédu o kroku navíc dostáli. Dům tu postoupil o hodně kupředu. A nápad s onou anonymizovanou solární střechou, která ani ve vilové zástavbě nepůsobí rušivě, se hodí si pamatovat. Mohl by se ještě někde hodit.
Foto: Roos Alderhoff fotografie
| Název projektu: | KDW 199 House Extension |
| Typ projektu: | přístavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | CUBE Architecten |
| Lokalizace: | Amsterodam, Nizozemsko |
| Vedoucí architekt: | Pieter van der Pot |
| Strukturální inženýring: | Brouwer & Kok |
| Hlavní dodavatel stavby: | Bouwgroep Haarlem |
| Dodavatelé materiálu: | Duco, MHB, The Flagstone Company |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Zastavěná plocha: | 222 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek