Hlavním cílem architektů bylo zpracovat návrh tak, aby se novostavba rodinného domu s relativně standardní výměrou užitné plochy - do 160 metrů čtverečních - „vešla“ na stavební parcelu, korespondovala s ulicí/silnicí a přitom výrazněji nezasáhla do přírodnějšího okolí, lesa, jež konec stavební parcely vymezoval. Podstatný tu byl i požadavek klientů, investorů, aby se mohlo být stavbou samotnou zajištěno soukromí obyvatel. Dům sám měl svou hmotou sloužit jako předěl, vymezující se proti ulici, a otevírat se do zahrady.
Ta nejvíce funkční řešení obvykle nebývají složitá a komplikovaná. A proto Milwicz Architekci (pod vedením Natalia Milwiczové) rozhodli o vytvoření jednoduché podélné stavby, která by oddělovala členy domácnost od okolí. Vznikla tím uživatelsky příjemná iluze domu, stojícího na samotě u lesa. V realitě to tak samozřejmě není, obydlí sice stojí trochu stranou, ale je normální součástí výstavby v okolí Poznaně. Ze zahrady domu to ale nepoznáte, výhled na rostlý les má své kouzlo. A tento přírodní motiv stavební řešení dále utužovalo.
Obrácený do zahrady
Například řetězcem oken, které se prakticky v celé délce „týlu“ domu, na dvaadvaceti metrech, upínají k zahradě. Ono i to pojetí čelo/týl je tu uchopeno trochu netradičně. Dům totiž žije svou týlovou částí a vůči ulici se staví dost nenápadně, anonymně až uzavřeně. Nikoliv však nevlídně, protože z jeho fasády znovu promlouvají přírodní materiály (popisné slůvko „přírodní“ tu dnes bude trochu v nadbytku), respektive kamenná výplň. A tam, kde není kámen, kryje se dům oplechováním v barvě černého uhlí. Materiál je ujednocen se střechou.
Hříčka s týlem domu, otevřeným zahradě okny, měla pochopitelně své praktické následky. Velké množství oken se totiž dá přeložit do uživatelské řeči jako „v létě sluncem přehřívaný interiér“. Řešení tu ale bylo nenáročné, přírodní. Výsadba listnatých stromů, které se vizuálně navazují na les a přitom fungují jako bariéra úpalným slunečním paprskům. V létě. Když na podzim shodí listí, prostupu vyhřívajícího slunce dovnitř domu nebrání.
Světlost interiéru, přirozený prostup slunce domácností, tu také patřil k silně řešeným tématům. Odpovědí se na něj sešlo několik. Předně, je to velké trojúhelníkové okno, vsazené do štítu. Je přivrácené k jižní straně, vede celou pohledovou linií domu. Další takový je vsazen je nad krbovou stěnou, čímž vzniká docela zajímavý světelný efekt, když během západu slunce rozděláte oheň. Takže tady je světla dost.
Cesty za světlem
Přiblížit se světlu obyvatelé mohou také okenními sedátky, jež jsou rozprostřeny podél východní stěny. A samozřejmě, je tu i „terasa“, zastřešený prosklený prostor směrem do zahrady. Fantastická věc, protože slouží i jako vzduchová izolace, zabraňující tepelným ztrátám. Prohřátý vzduch se tu může přes zimní den akumulovat, a pak „drží“ interiér domu v teple.
Řešení pro přístup světla jsou zajímavá tím, že neochuzují dům a jeho obyvatele o soukromí, že nenarušují ani onu uzavřenou a rezervovanou stránku obydlí ve vztahu vůči okolní zástavbě. Dům a jeho interiér je vůči okolí, pohledům z ulice, prakticky neviditelný. To ale neznamená, že by ve vás tohle bydlení poté, co vás majitelé pozvou dál, nezanechalo hluboký dojem. Dům od Poznaně si totiž zakládá na svém přírodním ladění, a svou výplní připomíná spíš horskou chatu.
Není to náhoda, oba rodiče jsou totiž náruživými horolezci. A tak i jejich obydlí v detailech připomíná moderní interpretaci vysokohorských útulen, horolezeckých bud a přístřešků. Tedy, spíše toho, co evokují. Pocity tepla a útulnosti, bezpečí. Ovšem zbavené oné nahloučenosti, lepší o volný a nezastavěný prostor. Ten dojem, kdy po předlouhé túře mrazivou skalnatou pustinou narazíte na vyhřátou kolibu – a rázem máte pocit, že tu už asi zůstane navždycky – se nese celým domem.
Vzpomínka na horské útulny
Klid a zabydlenost interiéru je tedy živoucí připomínkou zážitků majitelů domu, toho, co si prožili při horských túrách. Pochopitelně bylo třeba doladit detaily, to, jak efektivně navázat obytný prostor na odhalený krov. Od tesaře se tu vyžadovala skutečná preciznost, protože každý prvek je zevnitř viditelný a chybička by bolela do očí. Pro vyhotovení byla vybrána nejvyšší jakost „pohledové“ třídy konstrukčního dřeva.
Výsledný efekt ale stojí za to, protože strop nádherně zatepluje interiér a dodává mu jedinečnou atmosféru. Navíc je trojúhelníkovými průhledy osvětlen, což pak dokonale koresponduje s hořícím krbem ve večerních hodinách.
Z konstrukčního hlediska je výrazným řešením tohoto projektu část postavená okolo centrálního objemového boxu, uzavřené jednotky, kolem které se dá z obou stran procházet. Ta obsahuje tzv. mokré místnosti, tedy prádelnu, druhou kuchyň a působivou koupelnu s velkým prosklením u vany. Stavebně je to chytré, protože rozvody/přívody/odpady bylo snadné koncentrovat do jedné šachty. Architektka upozorňuje také na řešení místnosti s použitím mramorového konglomerátu, osvětleného zezadu.
Příjemné a elegantní bydlení
Kuchyňská linka uzavírá box ze strany, pohledově z obývacího pokoje, a drží se v tmavých barevných tónech. Centrální box je zároveň nárazníkovou zónou pro ložnici, která se nachází na protilehlém konci domu. Má příjemnou barevnost, přírodní vyznění a její do dřeva laděný interiér umožňuje relaxovat a zároveň si užívat nerušený výhled do zahrady. Za ne úplně tradiční volbu můžeme považovat umístění zrcadla vedle postele. Postel je umístěna v prodloužení chodby, což umocňuje její délku a opakuje rytmus stavebních sloupů.
Srdcem domu je „společenský“ prostorný obývací pokoj, na nějž navazuje jídelna se skleněnými lampami nad stolem. Takové si majitelé domu vždycky přáli. Dům nestaví jen na pohodě a relaxu, nabízí i zázemí pro práci. Nachází se v mezipatře, odkud lze pozorovat každodenní život „tam dole“ a přitom jím nebýt rušen. Minimalistická fasáda domu, obložená přírodním kamenem (s horizontálními liniemi) pak koresponduje i s krbovou stěnou.
Údaje o projektu
Název projektu: | Ode to Nature House |
Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
Architektonické studio: | Milwicz Architekci |
Lokalizace: | Poznaň, Polsko |
Vedoucí architekt: | Natalia Milwicz |
Hlavní dodavatel stavby: | Roman Milwicz |
Dodavatelé materiálu: | Brokis, HAY, Miniforms |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
Užitná plocha: | 155 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek