Je to dřevostavba, a vlastně v mnoha ohledech docela obyčejný a „tradiční“ dům. Při bližším pohledu ale zjistíte, že konvenčního je tu toho vlastně pomálu. A není to jen tím, že na štítové straně kromě vstupu nenese žádné prostupy a okna. Jde o to, jak projekt odráží zájem architektů o stavební materiály a jejich udržitelnost. A od toho se odvíjí ona jistá specifika, kterými je Svinninge Cabin nenápadně nápadná.
Věci, které nepotřebujeme
Předně, v celém domě byste po stránce užitých materiálů marně hledali cokoliv plastového. A v izolaci, zateplení, není přítomná minerální vlna. Obě tyto skupiny materiálů nejsou funkčně špatné, ale architekti v nich stopy udržitelnosti nevidí. Místo toho se soustředili na přírodní materiály, přírodní struktury. Přitom hotový dům není žádnou hříčkou, je postaven tak, aby něco vydržel.
Dům je ve své nejryzejší podobě založen na myšlence klasického švédského domu, s pevným základem z přírodního místního kamene, na níž klade dřevěnou kostrou a dřevěnou fasádou. Vše kompaktní, pod jednoduchou sedlovou střechou s viditelným motivem štítu. Stavbu je ale třeba chápat ne jako repliku tradic, jako spíš současnou interpretaci tradičního domu.
Do jisté míry k tomu přispívá charakter pozemku. Má určité omezující rozměry, poměrně složitý reliéf. Architekti nechtěli stírat kvalitu přírodního místa tím, že by skaliska odstřelovali, a tak se snažili najít co nejlepší umístění v rámci možností. A vypomohli si přitom atypickou základnou s podpůrnými prvky. Je to jako sokl, ale bez soklu. S tímto základem lze také snáze dosáhnout zcela difuzně otevřeného a ekologicky izolovaného rámu domu.
Budova a její průběh je navržena na základě osvitu lokality, s ohledem na co největší zachování přírodních kvalit. Majestátní borovice, nedotčený lesní svah i výhled na horu v pozadí se ohleduplně snaží začlenit do kompozice. Pod domem, který si neosobuje pevné spojení se zemí, tak mohou růst keře borůvek.
Méně oken neznamená méně světla
Dům je svým štítem slepý proto, aby prý vytvářel pohostinnou a ochrannou atmosféru. „Něco jako všeobjímající vnitřní prostor, náruč chránící před nepohodou,“ vysvětluje Christian Ernst, jeden z architektů, kteří se na plánování a realizaci podíleli. Ona slepota bez oken je navíc rozložena mezi severní a východní stranu domu. Záměrně.
Objem domu tak „nevnímá“ blízkou silnici a ostatní zástavbu na východě, je jakoby ostrovem sám pro sebe. „Když jste uvnitř, máte mít pocit, že to je jen váš svět. Tady, v prostoru s převahou světla a prostoru, můžete odpočívat.“ Výhledy do okolí tu pochopitelně zachovány jsou, ale jen pohledově směrem do krajiny, k níž se dům otevírá.
Pocit izolace tu nevzniká, protože jedním z ústředních bodů záměru je i výhled do interiéru. Ať jste v domě kdekoliv, jste konfrontováni s vnitřní otevřeností. „Přijdete hlavním vchodem a od prvního kroku za zápraží přehlédnete celý prostor,“ říká Daniel Widman.
Tomu se myšlenka cirkulárně uchopeného prostoru, který umocňuje komunikaci mezi lidmi, velmi líbí. Vybízí prý totiž k akci, stojí v opozici proti netečnosti. Když se otevřou dveře, všichni vidí, že přichází host a mohou na to reagovat. Otevřenost taky přidává na kvalitě životu dětí. Ty tu s rodiči žijí dvě, a protože prostor nekrájí koridory, stěny a dveře, mohou tu spokojeně pobíhat.
Prostor bez dveří znamená, že jedno okno osvětluje celý objem. „Design, který za sebou řadí místnosti oddělené dveřmi, potřebuje okno do každé,“ popisuje ideu Widman. S prostupem přirozeného denního světla pak souvisí i nestejná výška stropů. V patře, kde jsou koupelny a hlavní ložnice, kolísá mezi 2,7 – 2,6 metrů, ale v jistém odstupu.
Otevřený prostor s dynamikou
Jinak je ale větší část profilu výškou stropů protažena až ke střeše, ve výšce 4,1 metrů. „Ta rozdílná výška stropů v otevřeném prostoru místností dodává interiéru dynamiku,“ popisují architekti. Okna směřující na západ dodávají trvalé, ale neostré světlo a pocit vzdušnosti.
Stěny i podlahy jsou ze světlého smrkového dřeva, obloženy smrkovými deskami s velmi přesnými spoji, které dodávají velmi koherentní dojem. Dřevěný obklad je vlastní i šatním skříním, úložným prostorům a „bílému zboží“, tedy integrovaným spotřebičům. V kuchyni ovšem nejde o smrk, ale o olejovaný dub. A v sauně pak jilm.
Na smrkové dřevo – atraktivní vzhledem i cenou - ale jinak narážíme všude: jako dominantní materiál byl využit ke stavbě schodů, posuvných dveří, nábytku - vestavěných stolů a laviček. Většinou jde o třívrstvé provedení z lepených hranolů o hraně 1200 mm. Vše bylo vysušené před pěti až šesti týdny před instalací, aby se snížilo riziko srážení či kroucení dřeva.
Po montáži bylo obložení ošetřeno směsí lněného oleje, a včelím voskem s nádechem bílého pigmentu. „Nechtěli jsme tu barvy na průmyslové bázi nebo s ropnými meziprodukty,“ uvádí architekti. Pouze několika místech v domě narazíme na jiné než dřevěné materiály. Vstupní hala má leštěnou betonovou podlahu, zatímco vápencové desky podlah uvidíme v koupelnách.
I když se ho úplně nezříká, Svinninge Cabin šetří betonem. A materiálům, jejichž ekologická reputace není valná, se vyhýbá zcela. Domu nechybí nic ze současného standardu, a svým pojetím ladí s tradicemi regionu. Přesto se od domů v sousedství odlišuje. Už tím že dokazuje, jak snadné je vzdát se zdánlivě nezbytných prvků a přitom si uchovat kvalitu.
Údaje o projektu
Název projektu: | Svinninge Cabin |
Typ projektu: | dřevostavba, rodinný dům |
Architektonické studio: | Lowén Widman Arkitekter |
Lokalizace: | Svinninge, Švédsko |
Vedoucí architekt: | Ulrika Lowén af Ranzién, Daniel Widman |
Projektový tým: | Christian Ernst, Arthur Salonen |
Dodavatelé materiálu: | Ekonomistål, Fönsterspecialisten, KL-Panel |
Strukturální inženýring: | ZIZAH |
Dodavatel stavby: | Martin Lydén |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
Zastavěná plocha: | 90 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek