Poměrně svažitý terén, navíc pokrytý rostlými borovicemi a pokroucenými duby, se na první pohled nejevil jako úplně ta nevhodnější parcela pro stavbu rodinného domu. Majitelé pozemku, kteří se tu hodlali usadit natrvalo, to ale viděli jinak.
Navíc tu zeleň stromů, poskytujících zástin, chápali jako největší přidanou hodnotu lokality. Chtěli je zachovat, protože o vegetaci je ve vyprahlém okolí Madridu nouze. A tak své bydlení plánovali s ohledem na co nejmenší narušení tohoto „vzácného“ místa. Chtěli, aby pod korunami stromů mohli vysázet nadivoko ovocnou zahradu.
Ve stínu stromů
Architekti ze studia delavegacanolasso, kteří jim při tom sestavením vhodného projektu pomáhali, v tom s nimi drželi. Místo totiž byli poprvé obhlédnout na jaře, v plné zeleni, a zamilovali se do něj. I když samozřejmě z profesního hlediska chápali určité nedostatky v prostředí, které si zaslouží respekt zrovna tak jako zlepšení.
Proto také hledali řešení, které by nepopíralo identitu prostoru a budoucímu bydlení jeho charakter. První otázkou, na kterou našli odpověď, bylo: „Kam přesně stavbu usadit?“ Poněkud netypicky to nebylo zrovna to místo, kde stromy končily a dělaly mýtinu. Ta naopak vymezovala hranu zastavěného prostoru.
Dům, v projektu nazvaný Fresno House, měl být skoro úplně zasunut pod koruny jehličnanů. Střecha měla vystupovat z masy zeleně jen tolik, aby to umožnilo fungování solární elektrárny, usazené na střeše.
To byla další podstatná indicie, jež vzešla od klientů. Chtěli dům, který by byl v rámci místních podmínek co nejvíce soběstačný, udržitelný. Dům, který nebude ovlivňovat terén – a spíš se sám terénem nechá ovlivnit.
Z modulů, ale řemeslně
Základy stavby se tedy opírají o betonový sokl, který půlí objem domu. A ve svahu jeho přední část pak podepírá ještě podpůrná konstrukce. Spád svahu tak vede k tomu, že z hlavní úrovně domu je výhled na svah pokrytý borovicemi.
Jak architekti říkají: „Hledali jsme způsob, jak se co nejméně dotknout země, a nalezli jej v industrializovaném podpůrném systému. Ale zároveň jsme nechtěli, aby dům působil uměle. A tak jsme do návrhu s grácii začlenili i nuance tradiční řemeslné práce.“
S výstavbou – její rychlostí, cenou práce i materiálu – výrazně vypomohl prefabrikovaný modulový systém (tini). V tomto případě tedy silně modifikovaný, aby to nebylo jen o skládání před-vyrobených segmentů. Z modulů je sestavena ložnice i pobytová část. V některých místnostech je skladba materiálů doplněna o přiznané cihly, dřevěné obklady.
„Upřímně řečeno, každý materiál je ukázán tak jak je, protože chceme, aby tím, jak budou přirozeně stárnout, odhalovaly plynutí času v domě,“ popisují architekti. Proto je struktura ponechána surová, včetně například výrazných ocelových okenních otvorů.
Dřevo se tu setkává s chladnou hrubostí kovu, uhlazené materiály jsou tu v kontrastu s přírodním kamenem, štěrkem vyspaných klikatících se cest v zahradě.
Práce i rodina, vše na jedné zahradě
Dům byl tedy navržen ve vztahu k terénu a okolí přirozeně, jednoduše a příjemně. Je otevřený ven směrem do krajiny, a uzavřený směrem k ulici. Tam se také nachází krytá část parkovacího stání pro dva vozy, jištěná trojicí kovových pilířů.
Obydlí je rozděleno na část odpočinkovou – s hlavní a vedlejší ložnicí. Obě mají svou vlastní koupelnu. Tento spací segment pak přiléhá k obytné denní části. V ní je prostorná kuchyně, obývací pokoj a jídelna, vše v rámci jednoho spojitého prostoru.
Otevřenost a až velkolepost tu podtrhuje napojení na venkovní terasu. Od kuchyňské linky sice nevidí na koruny stromů, ale na modré nebe. Což v atmosféře místnosti dělá hodně. Spací část můžeme chápat jako spíše zasunutou – anebo terasu jako více vysunutou. Tak jako tak platí, že život v ložnicích je oddělený od toho, co se děje ve společenské části domu.
Otázka soukromí není banální, protože mimo hlavní obytnou část – do svahu nad ní – leží zasazena ještě jedna „jednotka“. Malé pracovní studio, kancelář. A byť se nachází na jednom pozemku, bylo třeba oddělit práci rodičů od života rodiny. Pojetí, v němž do práce docházíte „k někomu domů“ je neobvyklé, ale je to prý jen o zvyku.
Kolega z práce ráno zaparkuje u silnice na společném parkovišti, projde zahradou rodinného domu a usadí se za stolem ve studiu. O tom, jestli jej paní domu pak pozve na rodinný oběd do hlavní části domu, se už architekti nezmiňují.
Pro majitele domu je ovšem takové uspořádání výhodné, protože jim pomáhá vybalancovat osobní a pracovní život. Pořád jsou na svém, nemusí nikam zajíždět a jsou stále obklopeni stinnou přírodní zahradou.
Jít na šichtu s tím, že cestou zkontrolujete, jak se daří fíkovníkům a citroníkům v sadu, špatné není. A když si něco zapomenete doma? Z práce to máte necelých dvacet metrů. V dolní části zahrady se nachází ještě malý bazén, snad kdyby bylo v práci moc horko…
Údaje o projektu
| Název projektu: | Fresno House |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | delavegacanolasso |
| Lokalizace: | Madrid, Španělsko |
| Vedoucí architekti: | Ignacio de la Vega |
| Spolupráce: | Pilar Cano-Lasso |
| Konstrukční modulový systém: | tini |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2021 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Rozloha užitné plochy: | 142 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek