Pahorkatina Monferrato, jež je součástí Piemontu, je jedničkou východoitalského cestovního ruchu. Jak dlouho se tu vlastně pěstuje vinná réva, je pořád poněkud nejisté. Ale při popíjení zdejší odrůdy Barbera to skoro vypadá, že odnepaměti. Víno tady opravdu umí. A zdejších tradičních vinařských postupů si považují i ve světě. Dokládá to i fakt, že celá zdejší oblast byla zařazena na Seznam do světového dědictví UNESCO.
Romantika místa, vynikající víno, bohatá historie - to prostě láká. Klíčovou otázkou ale zůstává, jak tyhle silné stránky regionu podat. Přesněji, jak je výletníkům ze zahraničí prodat, ale přitom se v honbě za zisky z turismu nezaprodat, nenarušit ráz zdejší krajiny. A to je kumšt možná ještě složitější, než výroba dobrého vína.
Ve světě bychom narazili na spoustu příkladů druhdy mimořádných míst, které vnější tlak neustály, a tak dlouho se „zpřístupňovaly“ devizovým pobídkám cestovního ruchu, až dočista ztratily svůj přirozený charakter, staly se v lepším případě povrchními skanzeny.
S krajinou nehazardujeme
Piemont si svou nedotčenou venkovskou atmosféru uchovává přinejmenším posledních tisíc let. A na aktuálním monferratském projektu Atelieru LAVIT je velmi pozitivní to, že s touhle reputací místa nikterak nehazarduje. Může se zdát zvláštní chválit architekty za něco, co neudělali – ale zrovna tohle je jednou z velkých předností jejich práce.
Nesnažili se v cílové lokalitě budovat něco, co by ji zbytečně narušilo. I když nejspíš mohli. Nicméně se sami rozhodli nastavit měřítka projektu tak, že jsou snesitelná a neubližující.
Mohli to klidně vyřešit honosným vinařským penzionem, jakých jsou od Pálavy po Sicílii tisíce. Vlk by se nažral… ale tohle přesně nechtěli. Dokázali kalibrovat svůj záměr projektu podle krajiny, rytmu života zdejších obyvatel. Přitom se nesnažili jen replikovat/napodobit něco, co by tu už bylo. Troufli si jít do konfrontace a dokázali přijít s vlastní myšlenkou, projektem s nápaditým výrazem. Zkrátka a dobře, trefili to.
Proces zpracování asi nebyl úplně přímočarý, protože místní správa a občané projevovali od samého počátku velkou zvědavost, zájem o to, co se vlastně chystá. Vzhled krajiny, zachování rázu, se tak stalo společným jmenovatelem nejedné výměny názorů s obcí a regionem. Lidé z Atelier LAVIT si ale tyhle upřesňující debaty pochvalují. Stejně jako pro realizaci vybrané místo, stavební parcelu - na přirozeném okraji krátkého hřebene, dobře orientovaný, ale strmý pozemek – jež prý byla plná designových podnětů.
Méně je tady více
Jejich realizace se jmenuje LiLeLo, název složený ze zkratek Little Leisure Lodge. A místo jednoho centrálního rozměrného objektu zahrnuje tři chatky k ubytování, a čtvrtou jako společně sdílený prostor pro ubytované.
Jeden každý LiLeLo je koncipován jako archetyp prvotního obydlí, ukázka evoluce primitivní chýše. Domu-úkrytu, který definoval vztah mezi člověkem a přírodou. A stejně jako v chýších našich prapředků, i zde nachází své místo pojem společné bydlení. Pochopitelně že v pokročilé designové reflexi.
LiLeLo je chápána jako samostatná jednotka, určená pro řekněme jednu rodinu obyvatel nebo pár, ale v rámci lokality spolu tyto tři stavby (plus ona čtvrtá, sdílená) vedou dialog. Definovány jsou svými nepřekrývajícími se výhledy do svahů s vinicemi na horizontu, vzájemně si neubírají intimitu obytného prostoru a chrání si své soukromí. Za sebe, ale pro sebe. Tak, že je hned patrné, že k sobě patří.
Jsou jako malá vesnička, kde existují vzájemné vazby a vztahy, ale přitom vysoká míra nezávislosti. Kapacitně to asi není ideální, kdyby tu stál onen hypotetický vinařský penzion, mohlo by tu být třikrát tolik ubytovaných. Ale co by pak zůstalo z té piemontské atmosféry a zdejšího terroir?
Víno ve skleničce by asi nechutnalo jinak, ale když si jej můžete dopřát na stíněné terase „své“ chýše, je to prostě lepší než pod slunečníky hotelové restaurace. Prožitek z místa je tak více osobní a intenzivnější.
Jinde to ani nejde
Zajímavým řešeným aspektem byla otázka umístění chat LiLeLo. Jejich pozice je totiž sebevysvětlující. Jinam je dát nešlo, v rámci strmého svahu pro ně prostě jinde nebylo místo. Anebo trochu jinak – bylo by možné je na pozemku umístit kamkoliv, pokud by se sáhlo do krajiny a tvořily se umělé náspy, betonovalo se a budovaly podpůrné konstrukce. Šlo by to. Ale tohle v Atelier LAVIT nechtěli.
Architekti v této souvislosti zmiňují japonský koncept sakkei, tedy pojem vypůjčené krajiny. Tu je třeba brát takovou, jaká je, protože jen tak je jedinečná. A až/jestli odtud jednou chaty LiLeLo zmizí, krajina zůstane pořád svá. Morfologie terénu si říkala o úpravy, ale architekti dali přednost přirozenosti. A tím, že umístili chatky na jediná možná místa, vytvořili mezi krajinou a stavbou vazbu.
Jinak onen profil chatek a obytného prostoru, který nabízejí, definují tří nakloněné roviny - dvě šikmé plochy - které se na vrcholu setkávají a vytvářejí střechu, prvek ochrany a úkrytu. Není to úplně čiré áčko, ale podobnost tu je. Střešní prvek se tu stává také boční stěnou a oporou země.
Přizpůsobit se morfologii kopce a neomezit výhledy do krajiny si žádalo, aby stavby byly vyzvednuty 2,5 metru nad terén. Jsou exponované směrem do údolí a přístupné po bočních schodech. Chaty přitom nebyly navrženy jako uzavřené objemy, z nichž byly odečteny otvory, postup konstrukce vycházel z japonské logiky práce ve vrstvách.
Čistota a minimalismus
Návrh interiéru pak odpovídá duchu až impulzivního minimalismu – tedy absence dělení prostoru a výsledná maximální otevřenost, dominance přírodních materiálů. A místo nátěrů a barev sklon k aplikaci nazelenalého skla, které prosvitem dotváří vlastní barevné spektrum místnosti.
LiLeLo jsou s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 6 x 9 metrů, s výškou stropů sahající k 5,5 metrům. Vyrobeny jsou z modřínového dřeva, které bylo ošetřeno jen olejovou impregnací. Počítá se s tím, že materiál bude přirozeně stárnout a barevně se vyvíjet. Obvodové plochy jsou otevřené, prosklené, krajinu propouští dovnitř. V prostorách koupelen je tato průhlednost tlumena vodorovnými dřevěnými lamelami, zajišťujícími soukromí.
Síla místa, síla detailů, krajinu nenarušující realizace. LiLeLo je svou hlubokou logikou velmi vzácný projekt.
Údaje o projektu
| Název projektu: | LiLeLo, Little Leisure Lodge |
| Typ projektu: | eko-chaty |
| Architektonické studio: | Atelier LAVIT |
| Lokalizace: | Grazzano Badoglio, Monferrato, Piemont, Itálie |
| Vedoucí architekt: | Marco Lavit |
| Projektový manažer: | Carlo Lavit |
| Dodavatelé materiálu: | BMI Cobert |
| Základy, statika: | RODINI SRL |
| Strukturální inženýring: | Studio Petrino |
| Klient: | soukromý investor |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Užitná plocha: | 156 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek