Apulia má pověst pohádkového kraje. Pasoucí se ovečky, olivové háje, mořským vánkem prosolené klima. Zkrátka pohoda. A právě v té se zhlédla žena, jež dosud bydlela v Barceloně. Dostala nápad změnit adresu i stát, a přestěhovat se na samý jižní cíp Itálie. Samozřejmě to nebylo jen tak, nejprve si v nové destinaci musela vybrat odpovídající bydlení. Nechtěla se ale spálit na podezřele laciném nákupu, nechtěla si pořídit ruinu bez přidané hodnoty. Potřebovala poradit. Architekta Andrewa Trottera z Barcelony tehdy oslovila na doporučení přátel.
Architekt s ručením neomezeným
I proto, že už měl o nemovitostech na jihu Itálie dobrý přehled a orientoval se tam ve spletitém terénu pozemkové a vlastnické legislativy. Realizoval tam už dva projekty. Po představení svého nápadu mu zaslala skutečně obsáhlý balík fotek nejrůznějších nemovitostí k prodeji, které jí doporučili italští realitní makléři. Nejprve nahrubo filtrovali objekty, které se nelíbili. Zúžili výběr. Za posledními dvěma tucty plánovali výlet a osobní prohlídku. To už se spřátelili, uplynul nějaký čas, a měli oba dobrou představu o tom, co vlastně hledají.
Plán byl prostý – jen co se klientka vrátí ze služební cesty v Austrálii, vyrazí na cestu Apulií. Jenže v roce 2020 udeřil covid. Architekt Trotter už tou dobou v Itálii byl, klienta ale skončila u protinožců, na měsíce zbavená možnosti přicestovat zpět. Architekt nelenil volného času a pár obhlídek nemovitostí vykonal na vlastní pěst. Aby kus od městečka Carovigno objevil stavbu, kterou považoval za klenot. I z hlediska toho, co dosud poptávala jeho klientka. Poslal jí fotky, vedli spolu nejednu diskuzi.
Výsledkem bylo, že se klientka rozhodla přistoupit ke koupi domu, který na vlastní oči takříkajíc naživo nikdy neviděla. Brala ho jen na doporučení architekta, kterému důvěřovala. I když tenhle překomplikovaný a dost riskantní postup - že si někdo ze Španělska při pobytu v Austrálii zakoupí nemovitost v Itálii – rozhodně doporučovat nemůžeme, v tomhle případě zafungoval perfektně a k maximální spokojenosti. Trotter byl pověřen zajištěním nemovitosti, rekonstrukcí.
Ani masseria, ani lamie
Klientka se chtěla nechat překvapit a dílo si prohlédla vlastně až o rok později, když už bylo skoro hotovo. A z výsledku byla naprosto unešená. Osamoceně stojící dům u Carovigno byl totiž přesně to, co si představovala. Byl starý, krásný, s nezaměnitelným charakterem, vnitřní energií. A nebyl ani příliš velký.
Trotter to popisuje tak, že na venkově se obvykle setkáte buď s malými lamiemi - což jsou v podstatě kamenné kůlny, domky pro místní vlastníky pozemků, sloužící k ukládání vybavení - anebo až zbytečně velké masérie. Ty patřily zámožným vlastníkům půdy. Buď mají charakter zemědělské farmy, případně jsou až zámecky okázalé. Klientka hledala spíš něco jako starořímskou villa, které ale nejsou pro jih Itálie typické.
I proto byl rád, že něco odpovídajících měřítek nalezl. Šlo o budovu Casolare Scarani, vystavěnou ve stylu masseria, ale velikosti malé vily. Jak zjistil, tenhle opuštěný objekt byl původně školou pro dívky, která měla v regionu docela dlouhou historii. Dům – poctivě vystavěný, nepopírající osobitý styl – byl na začátku 60. let opuštěn a od té doby chátral. A Trotter se s největší radostí ujal toho, aby jej stavebně znovu uvedl k životu.
Rekonstrukce trvala devět měsíců. Práce na objektu přitom směřovaly hlavně do zobytnění místností. Byly přiměřené velikostí i dispozicemi, ale bylo třeba v nich vybudovat funkční program bydlení a jistou logickou návaznost. A druhá větev činností pak spočívala v renovaci, protože z objektu promlouvala historie. Architekt popisuje, jak strávil dny oškrabáváním nánosu barev, aby odhalil malby ve vstupní části portika, případně jak po okolí sháněl zručného kováře, truhláře.
Tyto staré potažmo renovované součásti, od mřížoví, kování či bytelných dubových dveří, totiž k domu naprosto seděly. Nebylo třeba je nahradit ve smyslu něčeho jiného, jen to staré potřebovalo náležitě oživit. Jinak se architekt snažil co nejvíce ponechat zvnějšku onu původní patinu, jež Casolare Scarani dodávala opravdu mimořádnou atmosféru.
Ponechat patinu, proměnit prostor
Zajímavá byla i práce na typické kamenné podlaze, chiance. Všechny její staré kameny byly vytaženy – vykopány – byl pod ně položen nový násyp štěrku – a poté byly osazeny zpátky. Stará garáž byla přeměněna na kuchyni, navazující na dvůr za domem. Zvláštní pozornosti se dostalo kamenné peci – ta byla znovu vymazána – a dnes už se v ní znovu může připravovat chleba. Pochopitelně ale, že shánět v dnešní době pecaře nebylo ni snadného ani na jihoitalském venkově.
Tam, kde byla v přístěnku kamenné kolny stáj pro oslíka, je dnes prádelna. I tady to pochopitelně chtělo určité zobytňující zásahy. K domu byly přiřazeny dva rozšiřující objemy v zadní části, které se staly dvěma en-suite pro dvě ložnice v přízemí. Pokoje v horním patře byly přeměněny na hlavní apartmán, kde žije klientka. Tato část má svou vlastní komfortní koupelnu. Obývací pokoj má krásné hvězdicové klenuté stropy a velký krb. Jídelna je ve staré stáji, navazuje na dvůr a kuchyni.
Prošla tudy trojská válka i Benátčani. Dům v zátoce měl minulost, architekti mu dali budoucnost
přečíst článekCasolare Scarani je povedeným projektem, dílem stojícím na pomezí rekonstrukce, renovace, refurbrishmentu. Vytknout mu jde máloco, atmosféra z něj čiší na každém kroku. Byť byl tedy postup klientky hodně odvážný až riskantní, důvěra, kterou vložila do architekta, se jí v tomhle případě rozhodně vyplatila.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casolare Scarani House |
| Typ projektu: | rekonstrukce, renovace, refurbrishment |
| Architektonické studio: | Studio Andrew Trotter |
| Lokalizace: | Carovigno, Apulia, Itálie |
| Vedoucí architekt: | Andrew Trotter |
| Hlavní dodavatel stavby: | Vincenzo Franceschino |
| Dodavatelé materiálu: | Jansen,Alba Falegnameria, Armadillo, Blasco&Vila, Pastellone Cosimo Vinci, Pastellone Cosimo Vinci, Tempest |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Sdílet / hodnotit tento článek