• ESTAV.cz
• Architektura
• Barokní areál stále žije. Funkce měnil od zájezdního hostince přes keramičku až k zážitkové turistice

Prohlédnout fotogalerii61 fotografií

„Při odchodu ze sálu zapomněli vypnout rádio a Caruso - slavný Caruso! - zpíval před prázdným sálem.“

Bez vysvětlení první etapy se těžko identifikujete s etapou druhou

Opět zde máme atelier ORA, tedy krásnou zkratku pro „originální regionální architekturu“. Stejně tak zde máme znovu Kocandu Kravsko a její konverzi. Nebojte se, nebudeme jeden projekt pitvat dvakrát. Vůbec ne. Psal jsem, že objekt Kocandy Kravsko poblíž Znojma se vrátí k obdobě zájezdního hostince, tedy k zážitkové turistice, s ubytováním, kuchyní i několika sály. Pochopitelně, že areál samotný a různorodé objekty uvnitř si žádají také markantního zásahu. Jakého? To zatím architekti tají, ale věřme, že si „vyhrají“ stejně jako s hlavním objektem zvaným Kocanda. A to je právě ta další rekonverze, tedy konverze na druhou, na kterou se podíváme dnes. U tohoto povídání platí totéž, co u první části Kocandy Kravsko. Je nad slunce jasnější, že i zde letité nánosy stavebních nápadů, materiálová rozličnost a mnohdy výsostná neodbornost natropily své. Jak citlivě abstrahovat objekt od tohoto balastu, vdechnout objektu původní krásu, „oprášenou a zrenovovanou“ tak, aby opět získal harmonickou duši a mohl plnit svoji staronovou roli? To je úkol nesnadný, ale po první části se vůbec nebojím o dobrý výsledek. První část velmi průkazně ukázala, že ateliér má našlápnuto k úspěšnému vyřešení kontinuálního dílka. První část se vyjadřovala po architektonické stránce zcela jasně a zkušeně. Je zajímavé, jak estetika bývalého industriálního provozu, po oklestění balastu, může dostat staronovou duši. A to duši ne ledasjakou.

Pohled východní Foto: BoysPlayNice

Objekt Kocanda Kravsko poblíž Znojma se tedy vrátil k analogii zájezdního hostince, tedy k zážitkové turistice, s ubytováním, kuchyní i několika sály. Pochopitelně, že areál samotný a různorodé objekty uvnitř si žádají také markantního zásahu. Jedna z cest, kterou autoři využívají, je autenticita materiálů, omítek, výplní otvorů, mobiliář. Ta cesta v první části vytvořila jistou harmonii, celistvost díla, ale bez nadbytečného efektu novosti. Ta autenticita se odráží i na některých původních omítkách, části oken, dveří i mobiliáře posháněných kde se dalo. To vše vrací objektu jeho vytouženou dobovost.

Etapa druhá, vstupní pasáž, sádrovna a třídírna

Ve stejném duchu se nese řešení druhé etapy konverze původně barokního areálu. Tedy průvodním jevem je stále autenticita. Dominantou nyní celého areálu je výrazný komín s přilehlou recepcí a částí pro personál. Krása původního vybavení je zde opět rozehraná do estetických doplňků, jež ponechávají místu odlesk původních fabrických rysů. Takový průnik starých časů do současné funkce areálu. Není to ovšem zdaleka tak umělé jako kvazistaření doplňků ve stylu třeba vintage, retro nebo antique.

Pohled na sádrovnuFoto: BoysPlayNice

Sádrovna se stala ubytovací kapacitou s pavlačovou komunikací vně. Autenticita je zde opět dána využitím starých vazeb, podlah z původních prken i třeba mobiliáře a osvětlení z forem, původní fasádou včetně členění oken. V objektu třídírny, díky otevřené dispozici, nalezneme restauraci s kuchyní a univerzální prostor původního skleníku, kde po prosklení stropu vzniklo skvostné posezení. Na půdě se nachází obrovský sál, který využít nebude problém. Areál postupně získává i přes svoji rozparcelovanost jaksi celistvý ráz s neskutečnými zákoutími s průchody do dalších částí, s využitím starých strojů a potrubí. I přes původní omítky některých částí a nesourodé segmenty původního chaosu industriální stavby naroubované na bývalý barokní areál je znát, že jste v areálu Kocanda Kravsko, který vás zve na vaše vytoužené volnočasové vyžití.

Podle některých indicií v doprovodném textu vytvořeném studiem ORA se domnívám, že tento areál svým řešením zvaným Kocanda Kravsko II ještě neřekl své poslední slovo.

Zadní strana třídírny Foto: BoysPlayNice

Projekt řeší druhou etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku. Jde o původní utilitární sklad sádrových forem, který transformujeme na ubytování, a objekt bývalé třídírny, který konvertujeme potřeby společenského sálu.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Uvedení

Projekt řeší druhou etapu konverze areálu bývalé keramičky v Kravsku. Původně barokní areál byl vystavěn jako zájezdní hostinec na trase Praha-Vídeň. V druhé půli 19. století byl transformován na věhlasnou keramickou továrnu a doplněn o nové stavby. Výroba zde fungovala přes sto let ještě nějaký čas po sametové revoluci. Brzy ji však stihl osud mnoha jiných zastaralých průmyslových provozů – výroba byla ukončena, areál měnil majitele a dlouhodobě chátral. Současní majitelé, kteří z Kravska pocházejí, areál přestavují pro pořádání společenských událostí a zážitkovou turistiku.

Pohled z atria na třídírnu Foto: BoysPlayNice

Autenticita

To je to, o co usilujeme.

Fabrika

Vítání

Hlavní dominantou areálu, patrnou z velké dálky, je tovární komín. Na komíně je umístěný neon, který ho korunuje a přirozeně přitahuje návštěvníka k sobě.

Část původní fabriky hned vedle komína nově slouží jako recepce a zázemí pro zaměstnance. Do objektu se vstupuje po rampě z probarvovaného betonu. Rampa se schodištěm plní primárně užitnou funkci, ale zároveň je výrazným výtvarným prvkem, který návštěvníky vítá a přirozeně navádí ke vstupu. Osy areálu původně směřovaly jiným směrem, na ně už z provozních a vlastnických důvodů nebylo možné navázat. Současný vstup jsou bývalá záda areálu, proto bylo potřeba vytvořit nový výrazný atraktor, který na první pohled upoutá pozornost návštěvníka.

Interiér třídírny – schody do patra Foto: BoysPlayNice

Recepce je prostor, kde dříve docházelo k míchání hlíny. Zastavené míchačky ponecháváme ve svých původních pozicích tak, jak byly kdysi opuštěny. Celému prostoru ponecháváme jeho průmyslový charakter. U jedné ze stěn vytváříme instalaci ze sádrových forem, do kterých se odlévaly květináče. Formy jsou zde navršeny do sloupců a ponechány pouze jako estetické objekty, které už ztratily svůj smysl, ale stále jsou krásné. Je to způsob, jak je ponechat v místě a nezbavovat se jich.

Sádrovna

Konstrukce

Jde o původní utilitární sklad sádrových forem. Objekt má podlouhlý půdorys v poměru 1:8 ve třech podlažích. Zaklenuté sklepy jsou z jihu zapuštěné do svahu. Přízemí je zděné, druhé podlaží je dřevostavba. Zdivo je částečně vystavěné ze starých sádrových forem, které se používaly k odlévání keramiky. Materiál to není pro stavbu vůbec vhodný. Je důkazem, že se v historii recyklovalo a stavělo z toho, co bylo zrovna po ruce.

Původní skleníkFoto: BoysPlayNice

Konverze

Konverze staveb pro nový účel vyžadují větší míru zásahů než jednoduchá rekonstrukce. Projekt řeší proměnu bývalého skladu na ubytovací zařízení. Podlouhlý tvar umožnil nasekat dispozici na jednotlivé pokoje jako salám. Vzhledem k útlosti domu necelých 6 metrů nebylo možné vestavět komunikaci dovnitř. Zvláště ve druhém podlaží by to znamenalo výrazný zásah do dochovaných konstrukcí. Rozhodli jsme se proto přistavět samostatnou pavlač, která obslouží vrchní pokoje a spodním vytvoří z jižní strany žádoucí zápraží díky hustému laťování. Pavlač je sestavená z dubového řeziva druhé jakosti, které mělo původně sloužit jako palivo.

Pokoje v přízemí mají vybourané parapety, díky tomu je možné do nich vstoupit přímo ze zápraží. Směrem na sever jsou ponechány ocelové rámy bývalých továrních oken. Nová okna jsou až za nimi. Rámy tvoří mříž, která funguje jako bariéra proti pádu, protože okna mají nízký parapet. Zároveň ponechávají otvorům jejich původní dělení. Stavba je vinou zemního tlaku celá zvlněná. Doplnili jsme několik opěrných pilířů k severní fasádě, abychom ji stabilizovali. V pokojích v přízemí je ale možné číst výrazné naklonění zdí, až se jeden musí přidržet, aby nezavrávoral.

Pohled z atria na třídírnu Foto: BoysPlayNice

Usilovali jsme o maximální zachování autenticity stavby, což nás v druhém podlaží donutilo stavbu izolovat zevnitř. Díky tomu zůstala na místě původní dřevěná opršelá fasáda, která je stále zdravá. Ve výrazu se tudíž dům příliš nezměnil. Ponechali jsme krovu jeho konstrukční logiku. Nejvýraznější proměnu prodělal východní štít budovy, který je celý prosklený a díky tomu poskytuje daleké výhledy do krajiny.

Interiér

Pokoje v přízemí jsou jednoduché světlé prostory. Koupelny jsou oddělené ocelovými rámy s matným zasklením. Pokojům v patře dodávají autenticitu přiznané trámy plných vazeb a původní fošny, které se rozebraly a použily jako nová podlaha.

Sál v podkroví Foto: BoysPlayNice

To vše doplňují sádrové formy, jež jsou využívané jako stolky, stínidla svítidel nebo čistě jako objekty estetického zájmu. Formy, které zde původně byly uskladněné, tedy v redukovaném počtu zůstávají na svém místě.

Třídírna

Objekt bývalé třídírny je nejmladší z celého areálu. Doba jeho vzniku sahá do poloviny minulého století. Historicky jde o nejméně cennou stavbu, ale i tak je pěkným příkladem tehdejší průmyslové výstavby, která je čistě účelová. Už tehdy se při výstavbě recykloval stavební materiál. Zde jsme při návrhu postupovali konvenčně.

Stylový interiér Foto: BoysPlayNice

Prostor pro oslavu

Průmyslové stavby jsou ideálně transformovatelné pro konání společenských událostí. Díky své otevřené dispozici nabízejí univerzální prostor, který je možné naplnit událostmi.

V objektu se v přízemí nově nachází restaurace s kuchyní. Na restauraci navazuje skleník, což je jednoduchá ocelová konstrukce, kterou jsme odstrojili a krytinu nahradili sklem. Do půdního prostoru se vstupuje těžkým ocelovým svařovaným schodištěm, které zase funguje jako výtvarný objekt sám o sobě. Na půdě se nachází rozlehlý sál, kterému jsme ponechali svou autenticitu. Všechny konstrukce jsou původní se stopami věkovité ošoupanosti.

Pohled z atria na třídírnu Foto: BoysPlayNice

Pokračování

Areál se skládá z objektů z různých dob a různých účelů. Ke každému z nich proto přistupujeme jinak. Jak? Zůstaňte naladěni.

Doplňující informace

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata