Kontrast jakoby se nemohl zdát větší a stavba, jež o sobě dává vědět především šedí zdi z tvárnic, zůstává na první pohled naprostou záhadou. Na první dojem by se ale dávat nemělo a nehezký první dojem, který Dům, který se otevírá slunci vytváří, dlouho nevydrží. To čím vyniká a je hezký, prostě jen nejde z této strany vidět.
Až k přehnání zbytnělý profil čelní zdi tu sice zůstává napořád, ale z jiného úhlu už dochází přiznání svého významu. Je zdí, k níž se upíná zbytek domu. Netradičně řešeného, ve formě čtvrtiny téměř kruhové výseče. S převážně prosklenou fasádou. Tady se už ale vyplatí na chvíli sledovat jen místo a věnovat trochu víc snahy pochopení okolí.
V přírodě, pro přírodu
Nacházíme se v jižní části malé křivoklátské obce – vesnice má do 500 stálých obyvatel, na vlak musíte 7 kilometrů za kopec, autobus tu staví, když se řidič zapomene – konkrétně v části, jež byla ještě donedávna vymezena rekreační zástavbě. Ta tu v okolí stále ještě přítomná je, byť ji postupně nahrazují rezidenční domy. Ostatně, i Dům, který se otevírá slunci je objektem, který v místě zastoupil chatu. Aby ji nahradil domem v pasivním formátu.
Tahle informace už vysvětluje ten čtvrtkruhový tvar, vymezený masivem zdí z betonových tvárnic. Osa výhledu z prosklené fasády je rámována scenérií krajiny a blízké zahrady, navíc zacílená na jihozápad tak, aby sloužila jako sběrnice energie. Surové vyzdění z betonu není z této strany patrné. Zaoblená stěna a stropy jsou totiž dřevěné. A je to dřevo, které v sobě z hlediska materiálnosti domu zanechá trvalejší dojem.
Ona otevřené a nic neskrývající celoprosklená fasáda sestává z oken v antracitových rámech je pak zastíněna žaluziemi, zasazenými do izolačních trojskel. To aby toho tepla a slunečního svitu uvnitř interiéru nebylo příliš, a odhalená podstata uchovala obyvatelům soukromí. Na čnící a objem stavby přesahující stropní trámy navazuje krytý ochoz, který na spodní úrovni doplňuje terasa.
To, co prve působilo rušivě a nevzhledně, šeď tvárnic, nápadně vysoká zeď a ony oranžové kontejnery, při pohledu ze zahrady vůbec vidět nejsou. Jen tu jen Dům, který se otevírá slunci.
Pokud jsou žaluzie v oknech vytažené, můžeme zvenčí vypozorovat i plán. Přízemí si osobuje kuchyně s jídelnou, která ne nenáhodně navazuje na venkovní terasu. Odtušíme přítomnost otevřeného schodiště, které vede do patra se čtyřmi ložnicemi. A tam, kam už nedohlédneme, se nachází koupelny a další technické a skladovací prostory.
Reakce na strasti světa
Až potud by nejspíš platilo, že celý projekt stavebně podléhá té velké zdi, která ho vymezuje v terénu. Ale geneze celého plánu jde mnohem dál, a předchází ji. Dům totiž roste z principů udržitelnosti, trochu jiného vztahu k přírodě a chápání toho, co nabízí a jak to vlastně využívat.
Jak potvrzují autoři projektu, pánové Ján Stempel a Jan Jakub Tesař, záměr klientů překvapil až karmickým načasováním. Příběh domu se začal psát dříve, než svět ohromila pandemie a Evropu začala tížit energetická krize. A byl ve svém duchu uchopen tak, aby právě těmto událostem na výtečnou odolal.
„Nebyl to ale šestý smysl majitelů, který motivoval jejich rodinu, aby si pořídila nízkonákladový dům obklopený krásnou zahradou,“ dodávají architekti. „Ale to, co je vedlo, byl to přirozený odpovědný přístup k životu a respekt k přírodě, kterou je třeba chránit.“
Projekt zkrátka došel potvrzení své užitečnosti a funkčnosti o hodně dřív, než by se čekalo. A principy použité při stavbě zůstaly aktuální i poté, co se energetická krize i tíživost pandemie rozplynula. Dům, který se otevírá slunci proaktivně reaguje i na další aktuální téma, hrozbu klimatických změn.
Odpověď na ně hledá v tom, co využívá a potřebuje každé obydlí. Světlo a teplo, země a v neposlední řadě voda. Respektive způsobu, jakým s nimi nakládá. A to všechno odráží zadání, vycházející ze životního stylu obyvatel. Jež dohromady utváří podobu domu, který bychom za šedivou hradbou titulní zdi asi nečekali.
Voda, teplo, slunce
Pokud dáme prostor výkladu architektů, začnou ale jednotlivé rysy dávat více smyslu. Dům se, díky svému tvaru, otevírá slunečním paprskům jako vějíř. Nasává energii a snaží se s ní hospodárně nakládat. Díky tvaru dopadají do interiéru první i poslední paprsky slunce, zachytí je všechny.
Ale pozor, stejně jako přijímat slunce, umí se dům i bránit nepříjemnému přehřátí díky přetažené střeše a horizontální cloně, která chrání okna před letními poledními paprsky a v patře slouží i jako balkon. Kromě pragmatického tvaru a pasivnímu stínění pomáhají tepelnému komfortu v letních dnech i žaluzie, které jsou vestavěné do trojskel a díky kvalitnímu provedení a moderním technologiím mají srovnatelnou účinnost jako žaluzie venkovní.
Také zdarma sluncem dodané teplo domova ocení majitelé přirozeně v zimě, kdy díky tepelným ziskům ze slunce snižují náklady na vytápění. Ale nejsou závislí jen na něm, o tom udržitelnost není. O svůj díl soběstačnosti se, když přijde na teplo, starají i krbová kamna v srdci stavby, s vestavěným výměníkem tepla. Kolem krbu se vine schodiště k ložnicím, které jsou v patře nad obývacím pokojem.
Architekti dále popisují, že kvůli principům udržitelnosti je právě hlavní konstrukce stavby z obnovitelného materiálu, dřeva. Přiznaná trámová konstrukce respektuje tvar domu a odhaluje konstrukční principy doslova do posledního detailu, včetně ocelových spojů a táhel, která dotvářejí charakter interiéru i exteriéru.
Opodstatněná udržitelnost
Tím se dostáváme i k oné nápadné zdi. „Pro udržitelný přístup je ale důležité dbát i na trvanlivost a životnost,“ vysvětlují. „Proto z návětrných stran chrání dům stěny s betonových tvárnic.“ Sendvičová stěna s tepelnou izolací pomáhá i přirozené akumulaci tepla a tím i stabilitě domu. Veškeré technické zázemí a koupelny jsou soustředěny právě u těchto pevných a stabilních stěn a tvoří jakousi vyrovnávací zónu mezi jižní a severní stranou.
A voda? Citlivé mechanismy hospodaření s ní jsou zvenku viditelné na první pohled. Koupací jezírko, zasazené do zahrady před domem, optimalizuje využívání dešťové vody a vody na zálivku je dostatek i v během sucha i díky vlastní kořenové čistírně.
Ona tendence k zadržování povrchové vody v zahradě ve výsledku „hraje“ do karet obyvatelům. Příjemně ovlivňuje klima i v bezprostřední blízkosti stavby. Z pozemku neodchází do kanalizace žádné odpadní vody, stojí separátně systému. Veškerá voda je využita a minimálně dvakrát přinese užitek. Stejně tak hospodaří v domě i s odpadním vzduchem, který díky rekuperaci ohřívá čerstvý vzduch zvenčí v zimních měsících.
Majitelé se nastěhovali do domu, ještě před tím, než byla stavba dotažená do posledního detailu. Postupně zabydlovali nejen dům, ale i zahradu. Ta skrývá třeba zakopaný systémový sklep z recyklovaného plastu a pro sklad zahradních potřeb a kol slouží výběhové lodní kontejnery, které se svou stou oranžovou barvou hlásí hned od brány.
Dům žije vlastním nenáročným životem a postupně srůstá se zahradou. I když při pohledu z ulice působí dost nevlídně, při pohledu ze zahrady odhaluje svou pohostinnější tvář. Takovou, která se stejně jako celý dům otevírá slunci.
Údaje o projektu
Název projektu: | Dům, který se otevírá slunci |
Typ projektu: | pasivní rodinný dům |
Architektonické studio: | stempel & tesar architekti |
Lokalizace: | Malé Kyšice, Unhošť, Středočeský kraj, Česko |
Vedoucí architekti: | Jan Jakub Tesař, Ján Stempel |
Spolupráce: | Aleš Herold |
Statika dřevěné konstrukce: | TIMBER DESIGN s. r. o., Zbyněk Šrůtek |
Dodavatelé materiálu: | OKNA.EU, FireTube, Kartel, Ligne Roset, ABB |
Zahájení projektové fáze: | 2016 |
Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
Užitná plocha: | 157 m2 |
Zastavěná plocha: | 127 m2 |
Plocha pozemku: | 725 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek