Usedlost na břehu řeky Sarine, jež se později stala vesnicí. Takových by se ve švýcarském kantonu Fribourg dalo napočítat hned několik. Treyvaux mezi nimi vyniká tím, že je podle zmínek kronikářů nejstarší – jeho doložená historie se datuje k roku 1163 – a také tím, kolik jmen za dobu své existence vystřídal. Už se mu říkalo Tresvaux, Trevaux, Tresvals, Trevauz, Trevoul, Treyvaul, Treyvas, Trevas a Trefels.
Všechny ty názvy ale znamenají to samé, co v latině zapsali kronikáři do map jako Tribus Vallibus. Tří údolí. V Treyvaux se sbíhají tři horská údolí u řeky, což z místa učinilo důležitou křižovatku života v horách, i centrum zemědělské produkce a pastevního hospodaření. Nic moc jiného to není ani teď. Jen louky, pastviny a pole.
Na poměry Švýcarska je tu málo sjezdovek, ale možná proto je tu hezky a současně i klid. Proto si také tohle místo vybral klient architektonického studia LVPH, aby mu tu vystavěli chatu. Na poměrně privilegované pozici: vysoko ve svahu, pod nímž se kdesi dole nachází Treyvaux – s výhledem na protější stráň, na níž se pasou krávy. A to je všechno, žádné další drama nebo záměr tahle zakázka neskýtala.
V jednoduchosti je výzva
Tak, jak je prosté a obyčejné Treyvaux, je upřímný ve svém záměru a jeho vyznění i onen rekreační objekt. Není to nic extra, nic přehnaného. Prostě jen útočiště, kde můžete pobývat a kochat se výhledem na pastviny, zatímco u toho zdálí zvoní ozvěna zvonci stračen. Místo, kde na vás nebude pršet a kde můžete přečkat noc, když budete chtít.
Přání, aby zmíněný objekt nebyl ničím jiným, než minimalistickým útočištěm s výhledem, si od architektů žádalo jistou invenci. Byli totiž postaveni před to, že jejich projekt skutečně nesmí nést nic navíc. Jen jednoduchý, skoro linkou načrtnutý objekt, který ve své prostotě a obnaženosti redukuje svou stavbu a vybavení na jediný účel.
Jako orlí hnízda na skále. Netradiční chaty mají přístup po lávkách a úchvatný výhled na přírodní scenérii
přečíst článekPro tým vedený Paulem Humbertem tím vyvstal problém ne nepodobný tomu, který musíte řešit v tzv. sirkových rébusech. Přesunout anebo přidat při nich vždy můžete jen jeden dílek – jednu sirku – abyste podle zadání úlohy vytvořili nový smysluplný celek. I tady na svažité stráni mohli přidávat a ubírat jen po drobných prvcích, aby se dostali na samu podstatu zadané úlohy.
Určitě si ale na tuhle zakázku nestěžovali, naopak ji považovali za velmi osvěžující. Většinou totiž řeší spíš „co ještě přidat“. A tady spekulovali nad tím, co si ještě mohou dovolit dát stranou. Jinak sama volba umístění do středu pozemku vycházela z přání majitele, a také z jisté souvztažnosti s jeho vlastním zemědělským provozem na stráni. Vše ostatní bylo o rázu lokality, o charakteristice terénu.
Ten pochopitelně připravil další výzvu. Zajištění konstrukce chaty ve svahu. Což vzhledem ke sklonu místa nebylo (bez trvalých základů) zrovna snadné. Konstrukční řešení „usazené na chůdách“ pak roste z té programové jednoduchosti, takže chata připomíná spíš jakousi hospodářskou napáječku pro skot nebo podivně široký myslivecký posed.
Dobře zabydlený posed
O to větší překvapení pak uchystá těm, kteří by se k ní před bránu u lesa a prašnou cestu loukou vydali. Objekt, který z profilu vypadá úzce a nenápadně, totiž disponuje – pozor – dvěma podlažími! Vstup dovnitř této podivné stavby vede přes chodník, mířící k severu a svahu. V první úrovni chaty jsou kolem vchodu a schodiště vedoucího vzhůru uspořádány dvě ložnice.
Vlastně, když se rozhlédnete, je tu toho mnohem víc. Dojem udělá především krb, ale zaujme i malá koupelna, a pro provoz za každého počasí nezbytná technická místnost. Ta je, stejně jako všechny tyto „místnosti“ redukovaná na naprosté minimum prostoru. Vše tu má jen tolik místa, aby to fungovalo. A přitom se zdá neuvěřitelné, že se to sem vůbec vešlo. Vše je totiž skryté v rámci podkladového hranolu.
Tím ale nevšední podívaná nekončí, teprve začíná. O podívané je totiž celé to „svrchní“ patro. V dokonalé symetrii je uprostřed tohoto prostoru zasazena kuchyně, a po stranách se pak nachází obývací pokoj a jídelna. Tedy, zdá se, že není pevně dané, která strana bude jídelnou a která obývacím pokojem.
Široké lavice rozšiřují tento prostor směrem ven. Směrem na jih, za výhledem, se do dřevěné fasády zasouvá šest širokých oken. Celé toto patro je tak jakousi rozhlednou, která obyvatelům servíruje plnocenný výhled na protější stráň. Pokud je to „přízemí“ tmavé a uzavřené, tady se to kompenzuje jedinečnou otevřeností a světlem.
Konstrukce fasád, podlahy a střechy je celá vyrobena ze dřeva. Oporu, nosnou strukturu, tu zajišťuje sedm rámů. Ty spočívají na čtrnácti pilotách, zasazených do betonových patek. To minimalizuje půdorys chaty a současně ji začleňuje do strmého svahu pozemku.
Až zarážející soběstačnost
Objekt je přitom, svému minimalismu navzdory, zcela soběstačný. Pitná voda pochází z vodního zdroje, hned pod domem. Elektřinu vyrábí sestava třiašedesáti fotovoltaických panelů na střeše. To je mimo aktivní obývání víc, než kolik je třeba. A tak se přebytečná energie ukládá do dvojice baterií. Každá s kapacitou 10 kWh.
V zimě se ten solární arzenál ještě trochu rozroste, venku přibude dalších dvanáct panelů, instalovaných na zemi (v průběhu zbytku roku se toto zařízení přesouvá podle potřeb zemědělského provozu).
Horolezecká chata na vlastní zahradě a svépomocí. Relax odprošený od všech technologií
přečíst článekKdyž přijde na ohřev teplé vody, zajišťuje ji ohřívač vody s tepelným čerpadlem. A ten ve smyčce čerpá energii z fotovoltaické solární instalace. Odpadní voda je jímána a odváděna do hnojiště u zemědělského provozu. Vytápění je zajištěno krbovými kamny umístěnými ve středu domu.
V létě chatu chrání jižní převis střechy před příliš intenzivním přímým slunečním zářením. Šest ze sedmi oken je usazeno v konzoli, takže je lze zcela vyklopit a otevřít, a tím umožnit chlazení vzduchu v interiéru během noci. Je to zrovna tak prosté, jako geniální.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Treyvaux Cabin |
| Typ projektu: | chata, soběstačná dřevostavba |
| Architektonické studio: | LVPH Architectes |
| Lokalizace: | Treyvaux, Fribourg, Švýcarsko |
| Vedoucí architekti: | Paul Humbert |
| Vedoucí projektu: | Simon Durand |
| Inženýring stavby: | Gex et Dorthe Ingénieurs |
| Energetický návrh: | Enpleo |
| Dodavatel stavby: | Fréderic Demierre |
| Rámové konstrukce: | Jean Barras |
| Klempířské práce: | Vincent Desmeules |
| Elektřina, fotovoltaika: | Mauroux Electricité |
| Vytápění: | Alpinhofen |
| Instalatérská řešení: | Raboud Energie SA |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Výměra užitné plocha: | 95 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek