Další výrazný rozdíl lze nalézt v přístupu ke vztahu interiér a exteriér. Adolf Loos obracel svou pozornost k interiéru a tvrdil, že „dům je jevištěm domácího dramatu, kde jsou jeho obyvatelé zároveň herci i diváci“. Co se odehrává vně není podstatné. Dbal na maximální kompaktnost formy a maximalizaci vnitřních kontaktů.
Tento princip dotáhl tak daleko, že uživatelům svých staveb záměrně doslova znemožňoval i pohled z okna, které mělo dle jeho názoru sloužit pouze pro přívod světla, nikoliv k pohledu ven. Dociloval toho zakrýváním výhledu závěsy či orientací nábytku tak, aby byl znemožněn přístup přímo k oknu.
Winternitzova vila v Praze. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.
Naopak za důležitý považoval vchod, který mnohdy výrazově akcentoval, neboť pro něj představoval bránu mezi vnějším a vnitřním světem, které chtěl striktně oddělit.
Le Corbusier naopak stíral hranici mezi exteriérem a interiérem a do obytných částí staveb umisťoval rozlehlá okna, čímž fakticky dematerializoval stěny. Ve vrchních patrech pak kombinoval prosklené plochy s terasami a střešními zahradami, čímž dociloval prolnutí obytného prostoru a přírody. Ve vztahu k oknům opět aplikoval své přirovnání domu ke stroji, když říkal, že dům je fotoaparát a okno jeho čočka. I proto je jedním z pěti bodů architektury právě pásové okno, které vede pohled do dáli a z vnějšku naopak neprozrazuje podlaží ani jeho účel. To totiž není důležité, záleží jen na tom, že rámuje výhled ven.
Prolnutí interiéru a exteriéru se projevuje také na Le Corbusierově práci se vchodem, který si dle něj jako jediný prvek stavby ponechává zcela utilitární funkci, a proto jej značně potlačuje, skrývá, abstrahuje od klasického pojetí vstupu do budovy.
V čem lze naopak spatřovat jisté podobnosti v práci obou architektů jsou tzv. 4 obytné úrovně. Ačkoliv oba představitelé modernismu, toto relativně tradiční členění prostor na výšku se objevuje i v jejich návrzích. V případě Adolfa Loos lze rozdělit úrovně na suterén a podkroví – podlaží, kam jsou umisťovány druhotné funkce, a mezi tím nižší prostory jakožto poloveřejné obytné prostory a vyšší podlaží pro intimní prostory.
Obdobné schéma využíval i Le Corbusier, ovšem s tím rozdílem, že intimní prostory, např. ložnice, umisťoval do nižšího podlaží a poloveřejné společenské prostory do vyšších. To z toho důvodu, že pro něj bylo důležité umožnit přístup do střešní zahrady, neboť pokud považoval nějaký prostor za vůbec nejdůležitější, byla to právě střešní zahrada.
Koncept domino Le Corbusiera. Zdroj: PhDr. Eliška Zlatohlávková, PhD.
Oba také pracovali velmi intenzivně s barvami, ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát patrné, a každý opět přistupoval k barevnosti interiéru, ale i exteriéru, odlišně. Adolf Loos využíval zásadně přirozené, nesmíchané barvy. Le Corbusier se naopak intenzivně zabýval dopadem barev na vnímání prostoru. Jak sám říkal, „barvy mění prostor“. Proto kombinoval rozdílné odstíny teplých a studených tónů, které umisťoval v závislosti na zdroji světla tak, aby barvy v kombinaci s denní dobou a ročním obdobím vytvářely další proměnlivé odstíny ovlivňující výsledný pocit z prostorů.
I přes zjevné rozdíly v přístupu k architektuře lze mezi těmito architekty najít něco, v čem jsou zcela totožní. A to měrou s jakou se zapsali do historie architektury 20. století a jakou ovlivnili vnímání architektury dodnes. Není náhodou, že dva hlavní koncepty tvorby prostoru, raumplan a volný plán, poznávají studenti fakult architektury ihned v prvním ročníku kdekoliv na světě.
Zájemcům z řad široké veřejnosti však toto a mnohá další témata mimo jiné umožňují přiblížit přednášky z dějin umění a architektury pořádané v prostorách jednoho z pražských děl Adolfa Loose, Winternitzově vile, jejíž bohatý program nabídl srovnání tvorby těchto dvou velikánů architektury v sérii 3 přednášek pod vedením PhDr. Elišky Zlatohlávkové, PhD. Vila nabízí návštěvníkům pravidelně bohatý program, nicméně již samotná návštěva vily je nezapomenutelným zážitkem, nejen pro fanoušky principu raumplan.
Informace z přednášky PhDr. Elišky Zlatohlávkové, Ph.D., dlouhodobé členky týmu Winternitzovy vily
Sdílet / hodnotit tento článek