• ESTAV.cz
• Interiér
• ATLAS je prostor, kde můžete být doma, i když tu nebydlíte

Prohlédnout fotogalerii22 fotografií

„Bez skoků v představivosti a snění ztrácíme vzrušení z možností. Snění je koneckonců forma plánování.“

Ať to má nápad, je to esteticky zdařilé a moc to nestojí…

Vcelku zaběhané klišé nebo taky okřídlená věta, kterou slyšel každý, kdo se zabývá tvorbou v jakékoliv estetické disciplíně, při které vzniká něco smysluplného. Tedy většinově. Zmiňovat řešení, jež smyslu pozbývají, nebude dnes na pořadu dne. Tohle není disputace o rozličnosti pohledů, jejich úhlu a pestrosti názorů. Autorský kolektiv v našem případě obdržel nějaké zadání a na jeho vyřešení prostě nebyl přetlak finančních prostředků. Nic víc, nic míň. Nicméně tento způsob zadání není až tak výjimečný, jak by se mohlo zdát. A to, co svět světem stojí. Možná, že právě v určité míře nedostatek, nechtěné protivenství a nesourodost mezi financemi a výsledkem nese často velmi zdařilé plody. Nenamlouvejte si, že velikáni umění, malíři, sochaři či architekti vždy narazili na osvíceného mecenáše, investora, který zatřepal měšcem a jeho pochopení krásna společně s penězi bylo nezměrné. Pravý opak se proplétá dějinami, a to až tak, že umělec neměl na barvy či umíral hlady. A kupodivu talentem ověnčený výsledek si našel svoji cestu na světlo světa.

Herní volnočasová kóje. Foto: Studio Flusser

Nádherné slovní spojení Ateliér Tvorby a Laboratoř Asociativního Snění vystihuje podstatu myšlenky i kolektivního díla výsledku. Již jsme zde měli projekt, který experimentoval s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem, nazvaný Ovenecká 33. Byla to vlastně rekonstrukce bytu jako živá scénografie proměnlivých a stálých kulis. Rámec, který bude doplňován, aktualizován v čase, používán pro bydlení a zároveň pořádání výstav nebo eventů. ATLAS je prostor, pokoj, místnost, kde můžete být na chvíli „doma“, byť zde přímo nebydlíte a nežijete. Posedíte, počtete, zasníte se, zacvičíte si jógu, zahrajete si na hudební nástroj, šachy či karty nebo jenom mlčíte při kávě, nic neřešíte při pohledu z okna, obdivujete umění, jež se mění v čase. Děláte to, co zrovna chcete. Je to na vás moc divoké? Ale vůbec ne, to si jen nedokážete připustit, že takové místo existuje. Dnešní doba na vás není divoká? Tak neváhejte, pak už to jde samo. Nikdo vás neorganizuje, nikdo vás k ničemu nevybízí, je to jen na vás. Pokud stejně jako doma nenecháte za sebou nepořádek, hru či knihu vrátíte kam patří, pak jste vítáni, teď i kdykoliv příště. Projekt našel své místo na užitné ploše 830 m² v Národní galerii, Veletržní palác Praha. Nenechte se unést stereotypy našich představ o místnosti, která umožňuje popisované aktivity, možná i „pasivity“. Ten prostor je složený z několika nik galerie, stávajícího skeletu a vnější stěny budovy. Je to vlastně jedno patro propojené ochozem do vnitřní dvorany budovy. To vše s rozličnými okny, výškově, prostorově i barevně rozehrané do hry se sněním, která se zde „hraje“. Místo změnilo svoji podobu otevřením průhledů až na skelety stavby, barevností a náplní, která zde našla, poplatná myšlence „re use“, svůj druhý, třetí, čtvrtý, nový život. Artefakty skladů, sklepů a půd, zbytky výstav, to vše se dá zapracovat do projektu ATLAS. To je ten okamžik, kdy trefíte hlavičku hřebíku a dokážete často zrealizovat hodně muziky za méně peněz. To je ten okamžik, kdy se láme chleba a výsledek je třeba Ateliér Tvorby a Laboratoř Asociativního Snění. Ta hravost prostoru se může dále velmi variabilně měnit dle požadavků v dané době a zájmu těch, co tuto možnost využijí. Tak sněte, na dovážení civilizačního balastu je to více než třeba.

Herní volnočasová kóje. Foto: Studio Flusser

Základní popis

Ateliér Tvorby a Laboratoř Asociativního Snění

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Ateliér Tvorby a Laboratoř Asociativního Snění, zkráceně ATLAS, je především krásná myšlenka. Jedná se o zábavné kolektivní dílo, které je doširoka otevřené v mnoha ohledech.

Herní volnočasová kóje. Foto: Studio Flusser

ATLAS je v podstatě veliký městský obývací pokoj, kde i vy můžete být na chvíli doma. Kultivovaně posedět, ale také se líně natáhnout na kanapi, počíst si u knihovny, zasněně koukat z okna, trénovat na hudební nástroj, popracovat na notebooku, zaseknout se v online vesmíru, hrát si, kojit, pokecat s návštěvou, dát kafíčko a v neposlední řadě se nenásilně potěšit uměním, na které smíte i beztrestně sáhnout, pokud máte potřebu. Dokonce i ta televize tu je, ale spíše ke vzdělávání. A v koutě svádějícím ke hraní se povaluje masivní stavebnice, protože všichni jsme něčí děti a nezanedbatelná část z nás i rodiče. A stejně jako doma – i zde po sobě poklízíme sami: vrátím knížku do knihovny a zmačkaný papír odnesu do koše.

Nejprve je třeba porozumět tomu, že nejde jen o nějakou předsíň, „kam lidé smí“ než si koupí lístek, ale že jde opravdu o útroby Národní galerie. Je to zcela zdarma přístupný prostor nacházející se na celém ochozu Malé dvorany pražského Veletržního paláce. Nikdo se na vás nebude dívat úsečně, nic „nabízet“, či k něčemu „vybízet“. Můžete tu potkat i zaměstnance galerie, jak cvičí jógu nebo organizují nějakou událost, ale především tu můžete jenom tak být.

Herní volnočasová kóje. Foto: Studio Flusser

Je proto zapotřebí uvěřit, že nepotřebujete ničí „svolení“, abyste přišli. Zahodit své intuitivní předporozumění institucím tohoto druhu jako místům za paywallem, kde si předplatíte jen jediný povolený druh chování: zádumčivé popocházení. Jste přitom stále v galerii, kde se nacházejí umělecká díla a intervence umělkyň a umělců. V ATLASu vás ale nesleduje orlí zrak kustoda, zda jste se k nim moc nepřiblížili. Oficiálně to totiž umělecká díla nejsou – nemohou být, nešla by bez dozoru a na veřejně přístupném místě pojistit. Jsou to tedy vlastně díla autorek a autorů, kteří bývají mj. označováni jako umělkyně a umělci a přistoupili na tento koncept. Je to tedy „jen“ majetek? To musíte posoudit sami. Díla se v čase doplňují a mění, řada z nich také odráží participaci návštěvníků.

Z našeho pohledu šlo při návrhu architektury jen obtížně přehlédnout jeden mantinel typický pro českou kulturu: kriticky nízký rozpočet. Částka odpovídající nákladům na jednu lepší kuchyni do bytu 3+1 měla zajistit naplnění obřího podlaží smysluplným obsahem. Využili jsme proto to nejdražší, co už na místě bylo – a sice původní architekturu Veletržního paláce ukrytou tradičně za řadou paneláží, zatemnění otvorů a instalačních předstěn. To vše jsme zbořili a zrecyklovali. Zpřístupnili okna, otevřeli průhledy, dali promluvit rastru železobetonového skeletu, členění okenních otvorů a jejich barevnosti. Na co nám nevystačily použitelné fragmenty demontované paneláže, to jsme si pak našli na odpis ve sklepích a skladech Národní galerie: sesbírali jsme zdemolované polotovary ze starších výstav a instalací, zkombinovali je, zkrátili jim nohy, přidali madla, přetřeli, převrátili… a vdechli jim druhý život.

Herní volnočasová kóje. Foto: Studio Flusser

Mezi našimi projekty si tento nese několik roztomilých prvenství. Kromě asi největšího podílu využití odpadního materiálu je to také realizace natolik úspěšná, že se musela krátce po uvedení do provozu zavřít. Oblíbilo si ji a chodilo tam totiž příliš mnoho lidí. Bezpečnostní služba nám architektům a také kurátorům, grafikům a dalším zapojeným umělcům vysvětlila, jak jsme kolektivně nezodpovědně pochybili, když jsme vysokou návštěvností ve Veletržním paláci neúměrně „zvýšili riziko“. Celé patro se proto muselo uzavřít a otevřeno bylo napodruhé po dlouhých diskuzích a přijetí neviditelných „organizačních“ opatření. Dalším prvenstvím je naše nejmenší dočasné stavební povolení, které zde bylo nutné pořídit kvůli připojení trubky o průměru pěti centimetrů do kanalizační stoupačky. Holt, s kulturními památkami nejsou žerty. A posledním prvenstvím je pravděpodobně minimalizace realizované „architektury“ v poměru k ambicióznímu „stavebnímu programu“, který nevychází jen z rozpočtových omezení. Záměrem bylo naplnit tuto část skeletu Veletržního paláce obsahem, kterému dává smysl jen a pouze přítomnost návštěvnic a návštěvníků, jejich pospolitost a svobodné počínání. My tu jen zlehka prostorově inspirujeme.

Herní volnočasová kóje – prostor ke snění. Foto: Studio Flusser

Proto – přijďte do Ateliéru Tvorby a Laboratoře Asociativního Snění tvořit, asociativně snít či básnicky být. Bude to tam nejspíš právě takové, jací budeme my všichni uživatelé, v dobrém i zlém.

Uvidíme. Nakonec je to přeci pořád i laboratoř.

Občerstvení. Foto: Studio Flusser

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Studio Flusser, info@studioflusser.com, www.studioflusser.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO NO ARCHITECTS a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata