Například Leila Araghian, vedoucí architekt teheránského studia Diba Tensile Architecture, představila nedávno světu svou strhující vizi pěšího plošinového mostu, přetínajícího široké údolí. Tabiat Bridge se po právu řadí mezi významné architektonické monumenty moderní architektury zasazené do přírody tak umně, že se stávají její nedílnou součástí.
Mosty spojují břehy řek, přetínají údolí, spojují světy. Mostní oblouky nebo podpůrné pilíře neodbytně zasahují do prostoru pod sebou, a samotné mostní těleso se stává přímou tepnou, umožňující transport materiálu či osob mezi svými konci. Je to dílo spíše stavební, než architektonické. Potřebujeme vlastně vědět o mostech něco víc? Leila Araghian se s těmito „základními“ prvky funkce mostu nespokojila, a rozhodla se svůj návrh visuté pěší cesty rozvést trochu šířeji, což zdůrazňují i základní schematické diagramy.
Proč by měl být most pro pěší jen nejkratší spojnicí, přímou linkou narýsovanou mezi dvěma břehy? A proč by měl být na těchto březích přístupný jen v jednom místě? Vždyť cest vedoucích na most může být i více, mohou se rozvětvovat jako koruna stromu, a vizuálně košatět a prorůstat s pevnou zemí.
Most není jen stavba, ale především spojnice mezi lidmi
Most pro pěší, to je především ideální místo k vyhlídkám do okolí. Opravdu? Přímá linie mostu neumožňuje lidem více než jednu výseč výhledů. Most se zákrutou naopak umožňuje širší rozhled do stran, pod jinými úhly. A pokud jde o samotné provedení, je skutečně nezbytně nutné, aby most narušil prostor pod sebou? Nemůže se raději stát životaschopnou součástí „světa tam dole“? Musí se opravdu kácet stromy jen proto, aby je nahradily mostní pilíře?
Architekt má v rukou moc, která mu umožňuje ponechat vegetaci prakticky bez zásahů, pokud se tedy k takové míře citlivosti odhodlá. A ve finále ještě jeden prvek: je skutečně nezbytné, aby bylo těleso mostu jednoúrovňové, minimalistické, omezené jen na jednu funkci, tedy transport z bodu A do bodu B a zpět? Mosty toho přeci mohou dokázat mnohem víc.
Leila Araghian dokázala, že o všech těchto aspektech přemýšlí, a své závěry dokáže tvůrčím způsobem uplatnit. V čem je tedy teheránský Tabiat Bridge jiný? Připojení cest na most je zde vícero, a také hned z několika úrovní. Na první pohled tak vlastně nejde poznat, kde začíná most a končí jeden ze dvou parků. Není to jen místo k jednorázovému průchodu, je to místo, na kterém se můžete zdržet: zastavit, odpočívat, a obdivovat přírodní scenérie či městská panoramata.
Rozložení prostoru do tří úrovní umožňuje průchozím zastavit se cestou třeba v otevřené galerii, nebo v malé kavárně. Dynamický tvar mostu navíc nebrání procházkám i za nevlídného či deštivého počasí, pokud chcete, projdete jej v suchu, nebo naopak za úporného horka v příjemném stínu. Překonat jej můžete pěšky, ale stejně tak i na bruslích, kole nebo na koni.
Více než jedno prvenství
Tabiat Pedestrian Bridge je dosud největším existujícím mostem pro pěší, vystavěným v Iránu. Nachází se na severu osmimilionového Teheránu, a spojuje dvě „městské zelené zóny“, veřejně přístupné parky. Na západní straně je to Abo Atash Park, a na východě pak Talleghani Park.
Most je součástí uceleného městského distriktu Abbas Abad Land, tedy okrsku města o rozloze 559 hektarů, který je zaslíben kulturním a historickým památkám, muzeím a knihovnám. Vine se v přímé délce 270 metrů (300 metrů pěší chůze) přibližně ve výšce padesáti metrů nad další zelení, předměstskou zástavbou a hlavně nad trochu rušnější Shahid Modarres, jednou z hlavních dopravních dálničních tepen směřujících k městu.
Masivní kovová konstrukce neslouží jen jako spojnice mezi parky. Je to plynulý přechod v zeleni, s lavičkami, odpočinkovými a vyhlídkovými terasami. Průměrná šířka mostu se blíží třiceti metrům, ale v místě největšího rozponu se blíží až šedesáti. Tabiat Bridge si vytknul za cíl propojit jak oba dva zelené úseky městských parků, tak i upozornit na dopravní infrastrukturu, jež by měla lidi spojovat, ale třeba právě v případě dálnic a pěších chodců je rozděluje coby nepřekonatelná bariéra.
Most Tabiat (což ve staroperštině znamená „Příroda“), jehož stavba byla zahájena na podzim roku 2010 a dokončena byla v polovině roku 2014, se po právu stal jedním z nejdiskutovanějších projektů, vysoce hodnocených pro své novátorské pojetí, daleko za hranicemi Iránu. Specificky tvarovaná rámová „trojdimenzionální“ konstrukce sedí na třech rozvětvených tvarovaných pilířích, vytváří prostor pro řadu spojnic a ramp mezi jednotlivými úrovněmi.
Most se vám jen tak neochodí: na druhou stranu se vlastně můžete dostat až desítkou různých tras. Zejména tento „motiv“ pak přispěl velkou měrou k tomu, že dílo přestalo být považováno za klasicky stavební, ale je hodnoceno optikou moderní architektury. V říjnu 2014 byl navíc slavnostně inaugurován jako jeden ze tří symbolů Teheránu.
Diba Tensile Architecture
Architektonické studio Diba Tensile Architecture, založené roku 2005, se řadí mezi vůbec první, které v Iránu začaly razit cestu návrhům s membránovou strukturou a konstrukcemi z prefabrikovaných materiálů. Své o tom vypovídá i dobře zvolené jméno studia. Slovo „diba“ totiž ve staro-perštině značí hedvábné vlákno, jež setkané dohromady vytváří onu tolik proslavenou, originální, jemnou a lákavou strukturu. Projekt Tabiat Pedestrian Bridge se zatím dočkal hned tří významných ocenění.
Už v roce 2013 byl na čtvrté konferenci Ocel a Struktura oceněn coby nejlepší ocelová konstrukce, a v roce 2014 mu byla udělena zlatá cihla, v rámci Mezinárodního dne světových metropolí. Posledním pak bylo vyhlášení mostu jednou ze tří dominant města, které při slavnostním otevření potvrdil i starosta Teheránu, Mohammed-Baqer Qalibaf.
Informace o projektu
| Název projektu: | Tabiat Pedestrian Bridge |
| Architektonické studio: | Diba Tensile Architecture Sazehaye Parcheiye Diba |
| Lokace: | Irán, Teherán |
| Vedoucí architekt: | Leila Araghian |
| Projektový tým: | Alireza Behzadi, Sahar Yasaei |
| Strukturální inženýring: | Alireza Behzadi, Sahar Yasaei |
| Strukturální inženýring: | září 2009 – prosinec 2010 (finalizace) |
| Návrh projektu: | září 2009 – prosinec 2010 (finalizace) |
| Konstrukce: | září 2010 – říjen 2014 |
Parametry stavby
| Délka | 270 metrů |
| Celková plocha | 7680 m² |
| Váha konstrukce | 2000 tun |
Za poskytnutí materiálů děkuji vedoucí projektantce, Leile Araghian.
Sdílet / hodnotit tento článek