Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Dům přebírá rytmus ulice. Tváří se jako tři domy, je ale jen jeden

Inspirace k architektonickým projektům někdy přichází z hlubin fantazie nebo exotických dálek. V případě projektu rodinného domu z Ghentu ale dlouhou cestu vážit nemusela. Podkladem pro návrh se tu stalo uspořádání domů v sousedství. To, jak jsou v odstupu za sebou řazeny podél ulice, jako herringbone (rybí kosti) se promítlo i do projektu novostavby. Ta na dané uspořádání reaguje a opakováním nastaveného vzoru ve vlastním objemu se organicky zařazuje do okolní zástavby.
Foto: Ellen Goegebuer

Novostavba rodinného domu se přitom nesnaží cíleně stát nenápadnou. Je to vedlejší produkt chytrého designu, že tak dobře splývá s okolím. Napomáhá tomu například překrytí části fasády stříbrošedým dřevěným pláštěm, který dodává domu zvláštní eleganci. Pohledově navyšuje léta, čímž napomáhá zařazení mezi již existující stavby. Ale ten efekt je jen částečný, při čelním pohledu dům obstojí jako jasně moderní záležitost.

Ze strany dvora je pak kombinace diagonálního dřevěného obkladu, ovšem v nápadnějších krémových tónech, k vidění znovu. Tam už tento detail plně řadí dům k moderním a komfortním obydlím. I když z ulice to vidět není a týl domu kryje zahrada. Ta volně navazuje na nezpevněnou pěšinu za domem, a blízký les. Belgický Ghent s 260 000 stálými obyvateli sice vedeme v patrnosti jako město, ale jeho propojení s lesem a přírodními zahradami je skutečně velmi intenzivní.

Zeleň za domem, dřevo v opláštění

I proto tu domy často komplikovaně vyvažují svým stavebním pojetím vztahy mezi spíše maloměstskou až venkovskou zástavbou a napojením staveb na celek města. Architekt Tom Vanhee ale tuhle rovnici zvládl vyřešit bez obtíží. A co vlastnímu domu dodal na městském charakteru, do ubral onou divokou zahradou, do níž přiřadil ještě působivý dřevěný altánek.

Foto: Ellen Goegebuer

Ten, i když je jen nepatrnou součástí návrhu, celému projektu propůjčil název. Jako Dům s kůlnou na psaní. Důležitá byla, jako prostor kontemplace a tvůrčího rozjímání, pro majitele domu. Podstatnější je ale pochopitelně ta viditelná a k obývání určená sekce s rodinným domem, který nabízí 195 metrů čtverečních užitné plochy. Vytváří je tři propojení svazky, z nichž druhý je poodsunutý vůči prvnímu a třetí vůči druhému.

Patrný odstup pak rozvíjí rytmus daný uspořádáním domů na ulici. Dům se boční stěnou do ulice snaží příliš neotvírat, okenní prostupy jsou až na výjimky překryty dřevěnými deskami, jejichž vzor pokračuje i na přilehlých slepých stěnách. Posiluje se tím význam dřevěného pláště, vytváří se další osobitý rys domu. Který je, už z hlediska těch poodstoupených svazků, poměrně komplikovaný.

Prostorovost neznamená prostor

Posun totiž dává příležitost ke vzniku různě utvářených objemů, rozmanitých svou výškou, dispozicemi, profilem. Místnosti totiž nekopírují ono trojité členění, a uchovávají si svůj svérázný průběh v celém interiéru, přičemž těží ze zlomů, hran a nakloněných rovin stěn a stropů. Ty pomáhají s rozváděním přirozeného denního světla, které sem prostupuje střešními okny a též z patra.

Foto: Ellen Goegebuer

Interiér tím sice nedobývá většího prostoru, ale získává na prostorovosti. Společenské místnosti tu snadno nevykreslíte jednoduchými tvary, jsou působivým a kombinovaným souborem. Které vytváří jedinečný ekosystém pro život rodiny, v němž každý nalézá přesně ty podmínky, které si žádá. Jinak platí, že ložnice a pokoje se nachází spíše v patře, zatímco přízemí slouží k běžným denním činnostem.

Ty se pak mohou, třeba za příznivého počasí, přelít i na venkovní terasu a do zahrady, která na týl domu navazuje. Čelo domu, jeho do ulice odhalená boční stěna i týl se od sebe finální úpravou liší, přesto spolu vzájemně korespondují.

Na typické slepé fasády řadových domů jsme použili dřevo v kombinaci s diagonálním obkladem, na střechu pak tmavé břidlice v podobném, diamantovém vzoru,“ popisují architekti. „Stejné materiály byly použity i na kůlnu na psaní, usazenou na konci zahrady. Tyto materiály přirozeným způsobem zdůrazňují rytmus a zároveň dům začleňují do kontextu širšího okolí.

Foto: Ellen Goegebuer

A odkud vlastně vzešel ten nápad sáhnout po obkladu ze dřeva? „Materiály pro stavbu jsme vybírali na základě hodnocení jejich analýzy životního cyklu,“ dodává Tom Vanhee. „A dřevo má tu nejlepší možnou bilanci.

Dům ji pochopitelně ještě o něco vylepšuje. Třeba tím, že při nízkých teplotách je vytápěn integrovaným podlahovým vytápěním (které díky otevřenému pojetí interiéru „prospívá“ i v pokojích v patře). A také to, že energii pro dům, elektřinu, zajišťují solární panely.

Výsledkem je stavba, která není nějak úžasná nebo strhující, výrazně vybočující z řady. Její kvalitou je právě to, že se do řady umí zařadit. Chytit se rytmu udávaného domy v sousedství. A sama o sobě, pro své obyvatele, pak vyniká jako ideální prostor k obývání.

Foto: Ellen Goegebuer

Údaje o projektu

Název projektu: House with Writing Shed
Typ projektu: rodinný dům s psací kůlnou
Architektonické studio: Atelier Tom Vanhee
Lokalizace: Ghent, Gent, Belgie
Vedoucí architekti: Tom Vanhee
Dodavatelé materiálu: AG plastics, Cedral, Knauf, MORTEX, Promat, Recticel, Resitrix, STO Crepe, Schluter, Stone, VMZINC, Velux
Statika: Francis Delacroix- Lime engineering
Klient: soukromý investor
Rok dokončení (finalizace): 2020
Užitná plocha: 195 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Herta Hurnaus

Minimální vila. Skvělá vídeňská práce na pětatřiceti metrech čtverečních

Ještě za časů předcházejících první republiku, a nejspíš i dlouho poté, se tomu říkalo „vídeňská práce“. Šlo o obecně zažitý termín, popisující kvality nějakého produktu nebo díla, zpravidla tedy rakouské provenience. Vykreslili jste jím něco propracovaného, elegantního, překvapivě chytrého…

Foto: BoysPlayNice

Vkusná novostavba s respektem k původní zástavbě Karlína

Dvojí barevnost hmot, dvojí výška objektů, moderní vzhled, nekonfrontační řešení, to vše dělá z projektu ICONIK velmi zajímavé řešení, esteticky zdařilé. Máme zde příklad, jak lze zdárně vyřešit vcelku složitou parcelu v původní historické zástavbě, omezenou spoustou uzancí.