• ESTAV.cz
• Interiér
• Box uprostřed bytu prostupuje celým interiérem a obsahuje potřebné funkce

Prohlédnout fotogalerii34 fotografií

„Jsme zde kvůli propojení — právě to dává smysl a směr našemu životu.“

Jednoduchost, velmi dobrá příbuzná minimalismu

V povídání nazvaném „Minimalistická rekonstrukce bytu inspirovaná jeho původními prvky“, které naleznete v odkazech níže, jsem se zabýval potěžkáním příbuzných termínů minimalismus a jednoduchost. Krása v jednoduchosti je termín staronový, vždy znovu a znovu objevený po přívalech různých balastů a zbytečných patvarů, které po jejich narovnání, odstranění, „odbalastování“ vykouknou jak Popelka bez obličeje od sazí. Takže ta jednoduchost má svým projevem dozajista i estetické hledisko. Jednoduchost se dnes prolíná se staronovým výrazem pro stejné či velmi obdobné pojetí nazírání na věc. Tím hledaným výrazem je minimalismus. Minimalismem není v architektuře myšlena minimální plocha použita danému zadání, ale minimalismus značí jednoduchost, věcnost a nekomplikovanost vyjadřovacích prvků daného konceptu v podstatě čehokoliv tvůrčího. Méně kolizních míst, méně věcí, jistá strohost, umírněnost přináší klid vám i vaší duši. Pokud tedy zvolíte komerční cestu a zavalíte se přehršlí umění, věcí, předělů, zákoutí, balastu, který ve skutečnosti nepotřebujete, je obtěžující a nepokliditelný, uvedete sebe sama většinově do nerovnovážného stavu, jež je obtěžující a stresující. Pokud tento stav dokážete vybalancovat, jste šťastní flegmatici, v opačném případě se nedivte, že vám občas tiká oko a neklid vás nenechá odpočinout. A to se týká barev, zvuků a dalších věcí, které vnímáte podvědomě nebo vědomě. Výsledek je stejný. Zde se hodí příměr: „Každému jeho nebe.“ Což nám sděluje pod řádkem, že jednoduchost nebo chcete-li minimalismus není zřejmě pro každého. Ale je zde, je k mání a každý si může zvolit svoje řešení, kdykoliv a kdekoliv.

Vestavěná kuchyň za dveřmi. Foto: BoysPlayNice

Minimalisticky řešený prostor rekonstruovaného bytu

Při jeho rekonstrukci totiž došlo k markantnímu zjednodušení a očištění půdorysu od nevítaného balastu. Celý byt se zpřehlednil spojujícím prvkem, kterým se stalo centrální jádro, na které je vše zdařile navázáno. Byt se prosvětlil, zprostornil, prostě prokouknul a zastavovat ho znovu nadbytečným mobiliářem a balastem, který v novém provedení zůstává stále balastem, by bylo chybou. Tohle je ta chvíle, kdy se odděluje slušné řešení od skvělého. Bydlet můžete i v „klasickém“ řešení, obklopeni vším, co vám interiér má poskytnout v mobiliáři, který je tak trochu „per partes“. V solitérech nebo skupinkách a prolíná se interiérem dle potřeby nebo toho, jak si myslíte, že by to mohlo být. Pak může nastat varianta osvíceného architekta, který postřehne, že většinově lze zázemí, věci denní potřeby, hygienické zařízení, šatna, ale i umě vestavěná kuchyňská linka, sdružit do smysluplného celku, jež tvoří jakési jádro. A jsme doma, tedy klient je doma. Prostor zůstává volný nebo chcete-li rozvolněný, bez zbytečných nástrah, a stává se přehledný, prosvětlený a hlavně jednoduchý. Cítíte ten rozdíl od předešlého řešení?

Netradiční řešení bytu překvapuje odhalenými starými omítkami

přečíst článek

Obtížně budete hledat cokoliv, co v tomto zdařilém řešení absentuje, co nemáte na dosah, co je třeba hledat, složitě obcházet. Jestli potom vše uchopíte jako velkoplošné plátno a zvolíte grafiku na nabízející se plochy dveří, za nimiž se ukrývá kuchyňská linka nebo vše uchopíte jakkoliv po svém, je ryze vaše parketa. Pochopitelně, že lehké pastelové odstíny vše odlehčí a podpoří prosvětlení, zda dřevo, zrcadla nebo nerez, je na vás a na tom, kdo vám předává svou vizi v osobě architekta. Stejně se tyto myšlenky převedené do reálu odehrávají s vaším plným vědomím a svolením. Těžko se necháte vmanévrovat někam, kde potom hádáte, proč jsou věci nějak a co tím bylo myšleno. Takže pokud vám vše klaplo tak, jak jste si to vysnili, pak architekt odvedl dobrou práci, za kterou se sluší zaplatit a poděkovat. To je ta pomyslná glajcha, tedy tradice označení hrubé stavby. Tato glajcha se však týká finálního řešení včetně zdařilé realizace. Tedy třikrát hurá.

Na závěr vám pak dojde, že věci jsou přesně tak, jak mají být. Pochopitelně pokud jste přistoupili na hru zvanou minimalismus nebo hezky česky, jednoduchost řešení. Vidíte sami, že ta jednoduchost rozhodně nepozbývá osobitosti ani výsledné zdařilé estetiky.

Vestavěná kuchyň za dveřmi. Foto: BoysPlayNice

Základní popis

Rekonstrukce bytu v jednom z prvních funkcionalistických činžovních domů v Praze.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Koncept projektu rekonstrukce bytu v jednom z prvních činžovních domů v Praze postaveném ve funkcionalistickém stylu byl založen na třech hlavních nosných prvcích: prostor (prázdno), světlo a solitéry v něm.

Byt byl v první fázi rekonstrukce očištěn od všech nepovedených a havarijních nánosů času. Prostor sám o sobě začal zářit. V návaznosti na tento silný pocit pak vznikla idea velkorysost prázdna ponechat, a ba naopak ji ještě umocnit.

Jídelna s kuchyní. Foto: BoysPlayNice

Realizace se stala jakousi malou laboratoří hledající hranice možností materiálů, nábytkových konstrukcí a vytrvalosti.

Architektka navrhla velký atypický nábytkový blok prostupující celým bytem a pojímající vše potřebné – u vstupu jsou v něm zasazeny dvě technické místnosti, šatní skříň, hmota pokračuje dále prostorem a skrývá úložné prostory, křídly krytou kuchyni a vešly se i dvě menší koupelny. Zbytek bytu ponechala autorka jednoduchý a doplněný jen pár výtvarnými solitéry.

Z pláště atypicky řešeného bloku se stalo velkoformátové plátno, které dokonale pojednala výtvarnice Klára Spišková. Její silná malba kontrastuje s podkladem ze surových MDF desek a dává celku jedinečnou energii.

Průhled na ložnici. Foto: BoysPlayNice

Skořápka bytu reflektuje prapůvodního ducha – ve svém základu zůstala střízlivá bílá, až galerijní. Prostorem proplouvá jen jemný narůžovělý nádech, který se postupně proměňuje a graduje na obou koncích bytu: v obýváku malinovým sofa a v ložnici se míchá s odstíny meruňkové a výrazné červánkové, které se objevují na závěsech od Lindy Kaplanové. Lněné textilie dvou hrubostí obtékají měkkým obloukem postel, oddělují tak spací zónu a jemně zabarvují pronikající světlo. Něžnému výrazu ložnice sráží hrany svítidlo od Inga Maurera a fotografie od Bet Orten. Ložnice lze od zbytku prostoru oddělit a uzavřít mobilní příčkou.

Křehké narůžovělé tóny jsou postaveny do kontrastu s kovy, které jsou použity ve velkých měřítcích. Toto pojetí „jemnosti a surovosti“ se propsalo jak v celku, tak detailu interiéru. Barevný koncept je doplněný ještě motivem uvnitř a vně – interiér bloku vše v tmavší, uzemněnější. Tón červánkové se v koupelnách proměnil do tmavě cihlové až terakotové barvy, jejíž dojem hřejivosti umocnilo použití ambientního svícení.

Návrh akcentuje propojenost (prostorovou, materiálovou, barevnou) a pracuje s dlouhými průhledy prostorem, a ještě jejich prohlubováním pomocí zrcadlení. Průhledy a velký propojený prostor jsou pak nejvelkorysejšími momenty bytu.

Průhled na ložnici. Foto: BoysPlayNice

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO MALFINIO a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata