• ESTAV.cz
• Architektura
• Nová městská brána na Maltě otevírá jiný pohled na město

Prohlédnout fotogalerii17 fotografií

Stavba na zelené louce, tedy spíše na prašné a kamenité planině podél útesů a zálivů zátoky Grand Harbour, probíhala na svou dobu velmi sofistikovaně. Obyvatelé Malty, Goza a Camina, tedy tří osídlených ostrovů nynější republiky měli tehdy v čerstvé paměti hrůzy Velkého obležení. Pět měsíců se totiž ostrované pod vedením maltézských rytířů-johanitů museli bránit třicetinásobné přesile osmanských vojsk, které si dělaly zálusk na zotročení souostroví. Nebýt vytrvalosti obránců, získali by tehdy útočníci spolehlivou základnu k zablokování zbytku Evropy.

Kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt heroického přístupu Jeana de la Vallette, představeného řádu, po němž hlavní město dnes nese jméno. Necelý rok po bojích se přistoupilo ke stavbě sídla, které by jednak ochránilo unikátní přírodní přístav, ale současně odolalo podobnému obležení. Město se tak mělo stát přístavem, skladem, pokladnicí i pevností Středozemního moře.

Nedobytná pevnost

Město vznikalo podle plánů architekta Francesca Lapparelliho, který se snažil maximalizovat potenciál obranného uspořádání bran, budov i ulic, a současně ponechal dostatek prostoru ke stavbě reprezentativnějších správních budov. Řadu z nich (jezuitskou kolej, kostely, špitál) pak postavil Gerolamo Cassar. Originální je i dispoziční řešení plánu města. Ulice mají právě takový rozestup, aby je vždy domy zastiňovaly před horkým sluncem, a orientace ulic umožňuje jejich profoukávání čerstvým mořským povětřím.

Všudypřítomné jsou studny, napajedla a vodní nádrže. Skutečně tu bylo budováno s ohledem na podmínky a potřeby dlouhého obléhání, a myslelo se na detaily. Nezbytnou součástí hlavního města (v jehož uzavřeném vnitřním prospektu žije 7000 lidí, ale v těsném sousedství dalších čtvrtí téměř 100 000) jsou pochopitelně hradby. Mocné opevnění, které trumfne Dubrovník či pevnost Gibraltar, dotvářely po dlouhá staletí charakter města.

Vrátit historii města lidem

Jenže historie se neptá, jak to bude s architekturou. Valetta se živelně rozrůstala, a ztrácela postupně svou typickou tvářnost. Oživit jí se pokouší až ambiciózní projekt pařížského studia Renzo Piano Building Workshop (RPBW), kteří se pustili do projektu jednoduše pojmenovaného City Gate. Samotný oživený vstup do města branou je ale jen čtvrtinou skládačky, která za prací RPBW stojí. Kromě městské brány totiž přišlo na rekonstrukci úseku hradeb a jejich těsného okolí, návrhu divadelního amfiteátru pod širým nebem situovaném do lokace bývalé Královské opery, výstavba nové budovy Parlamentu a k tomu ještě ozelenění části hradního příkopu.

Všechny tyto operace jsou vázány těsně k sobě, nedaleko bastionu St. James Cavalier a Republic Street, a společná jim je snaha vykřesat ze skomírajících jiskřiček historického potenciálu žár moderní středomořské architektury.

Most i hradby se vrací na své místo

Most je obvykle definován ve vztahu ke své délce. Jenže most vedoucí přes jeden z příkopů k bráně Dingli od roku 1633 prodělal takové množství rozšíření a změn, že se původní historická struktura plně ztrácí. Jak lidé z RPWB připomínají: „Místo mostu je to spíš malé náměstí.“ A protože méně je někdy více, rozhodli se v rámci projektu očesat přístavby na původní jádro (ale i demolice – v padesátých letech bylo odstraněno padesát metrů hradeb, aby se vstup branou do města „široce otevřel“, a navrátit lidem pohled na mohutné městské opevnění z úzkého mostu, který navazuje na novou bránu.

Prvním cílem architektů tedy bylo posílit „původní pocit hloubky a síly“, znovu-zajištěním těsnosti vchodu do města. Rekonstrukce opevnění pak zúžila prostor brány na pouhých osm metrů. Vztah mezi původním opevněním a jeho novou podobou byl rekonstruován vložením 60 mm silným „ocelovým ostřím“, které tvoří předěl mezi novou a starou strukturou.

Vyhlídka z bastionů i do propasti příkopu

Klíčovým prvkem této „archeologické sanace“ bylo uzavřít město a současně otevřít výhled na oblohu. Původní vstup byl rozvolněn tak, aby v úrovni hradeb vybíhaly mírně svažité cesty (směrem na ulici Papeže Pia V. a okružní cestu vedoucí přes bastiony na náměstí Svobody), částečně skryté jako podloubí.

Hradní příkop (neidealizujte si jej, je ve skutečnosti hluboký 18-25 metrů), dříve sloužící jako parkoviště, byl transformován do zahrady plné svěží zeleně a okrasných vonných keřů. Zároveň se zde vytvořilo i zázemí pro konání kulturních akcí pod širým nebem, malých koncertů a festivalů.

Masiv hradby zde sice ostře vymezuje prostor, ale vegetace zde vytváří nejrůznější stinná zákoutí a místa k odpočinku. Sama architektura nové městské brány je velmi umírněná, budící současně dojem síly a strohosti, zbavena cizích architektonických vlivů. Autoři si pochvalují její „nadčasovost“. V zásadě je vymezena dvěma „póly“, pětadvacet metrů vysokými, zužujícími se kovovými sloupy. Kamenné bloky pak byly nalámány (kvůli historickému a přírodnímu kontextu) na kvůli tomuto účelu speciálně otevřeném lomu na sousedním ostrově Gozo.

Parlament – kamenné srdce města

Nová budova Parlamentu při pohledu z dálky připomíná dva velké kamenné bloky (uprostřed s malým nádvořím) vyvážené na štíhlých sloupech. Půdorysně ale respektuje původní záběr ulice, a přiléhají k vlastnímu opevnění brány. Severní část budovy je vyhrazena pro zasedací sál, zatímco jižní část je vyhrazena pro jednotlivé kanceláře státníků, úředníky administrativy, kanceláře premiéra a vůdce opozice. Pravidelný tvar budovy je „rozrušen“ porézní fasádou.

Ta určitě stojí za zmínku: v místech exponovaných nejvíce vůči slunečnímu záření jsou jednotlivé geometrické bloky, ze kterých je fasáda poslepována, překládány přes sebe tak, aby umožnili prostup světla, ale fungovaly jako tepelná bariéra. Přitom každý z těchto bloků „erodované“ fasády byl strojově vyřezán přímo na míru. Fasáda dodává celé budově dynamický ráz, přesto ale v kontextu ostatních budov nepůsobí rušivě.

Pokud jde o energetický provoz budovy Parlamentu, představuje na poměry Malty naprostou špičku. Energetická efektivita se tu snoubí s inovativními technologiemi. Když pomineme zmíněnou fasádu, která funguje jako tepelná bariéra zabraňující přehřívání a současně zajišťující přirozenou ventilaci, je tu ještě originální geotermální systém. Celkem čtyřicet „šachet“ vede do hloubky 140 metrů (tedy 100 metrů pod úroveň mořské hladiny) a pracuje jako tepelný výměník.

Malta si na nedostatek slunečního osvitu stěžovat rozhodně nemůže, a tak tu nemohou chybět ani solární panely. Celkem pokrývají plochu 600 metrů čtverečních. Umožňují budově pokrýt na 80 % vlastní spotřeby energie, a zajišťují 60 % energetického provozu klimatizace.

Oživená Opera

Královskou operu kousek za branou Dingli sice naleznete vyznačenou v každé turistické mapě, ale na místě samém byste ji hledali marně. V roce 1942 totiž při masivním bombardování doslova lehla popelem, a na původním místě byly ruiny zdí z pietních důvodů zachovány. „Střípky kolektivních vzpomínek“ mají sice pro Malťany velkou cenu, ale časem dospěli k názoru, že by bylo vhodné zmíněnou lokalitu více přiblížit lidem. RPBW proto na místě, kde byla mezi lety 1862-1866 vystavěna podle návrhu E. M. Barryho majestátní budova, navrhla nový model využití.

Fragmenty historické budovy byly zabezpečeny a konzervovány, ale jejich seskupením se nyní prolíná hlediště divadla pod širým nebem, s kapacitou 1000 diváků. Divadlo je ale chytrou mechanickou skládačkou, která – pokud není aktuálně využívána – může být velmi rychle seskládána, a celý prostor slouží jako malé náměstí. Prostor divadla/opery je navíc vybaven moderním audio systémem ERES, který vytváří akustiku podobnou uzavřenému koncertnímu sálu.

Technické parametry stavby

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata