Na rozdíl od jiných přepravních módů, například kamionové dopravy, vytvořila svébytný kolorit, který ovšem z povahy věci je velmi statický a z pohledu současníka téměř neměnný. Používáme budovy a koridory tratí, které často fungovaly již za Rakouska - Uherska, navíc v dobách parostrojního provozu. Za tuto dobu prodělala nejen dráha, ale i celá společnost několik významných změn, které se promítly do vztahu železnice vůči městskému prostoru a způsobu vnímání dráhy lidmi. To dnes přináší nejen hodnoty v podobě již zmíněného koloritu dráhy jako symbolu zlatých časů solidnosti, ale také přechod na jiný prostorový charakter.
Vlivem dokonalejší zabezpečovací a organizační techniky nejsou zapotřebí rozsáhlá seřadiště. Díky změnám v pojetí nákladní dopravy nepotřebujeme u každého malého "nádražíčka" skladiště a překladiště. To navíc v době, kdy základní obslužnost území je často daleko finančně únosnější autobusovou
dopravou, než infrastrukturně náročnou kolejovou lokální dopravou, která často ani v dobách svého vrcholu nebyla rentabilní. Výsledkem jsou pak osiřelé výpravny na maloměstech, opuštěná kolejiště dávající vzniknout fenoménu "městské džungle" a squaty v provozech bývalých dep na jedné straně a na té druhé jsou to miliardové investice do parametrizace páteřních evropsky významných koridorů, kde vzniká nový standard kultury modré plechové boudy s popelníkem vedle moderní více systémové univerzální plzeňské lokomotivy pokřtěné "Emil Zátopek".
Do odborné debaty o poslání industriálního dědictví a jeho smysluplném pokračování v následujících dobách se zapojily jak zástupci ministerstva pro místní rozvoj, architekti, tak památkáři, ale i lidé z představenstva Českých drah a Správy železniční dopravní cesty. Každá z takto definovaných stran předložila svůj pohled, který mnohdy nezapřel profesní zaměření jednotlivce a tím generovaný profesí determinovaný pohled na tento problém. Je jasné že do jednodenní konference na takto složitě a komplexně pojaté téma se nedá dostat více úhlů pohledu, ale rozšíření portfolia přednášejících o jiné profese (například sociology, ekonomy, nebo dopravní inženýry) by jistě celému konceptu konference prospělo.
Jaká je budoucnost železnic?
Potenciál celé konference byl postaven právě tak v zaměření příspěvků na minulost a současnost, ale i na pohledu do budoucnosti, která díky technologicko-společenskému vývoji vytváří budoucí prostředí pro naší "fixní" infrastrukturu drážního provozu. Ta by měla být nejen nositelkou statických historických hodnot reprezentovaných drážním skanzenem a výpravnou přestavěnou na turistický penzion, ale i strukturou pro běžné ekonomické, sociální a technologické interakce, tak jako tomu bylo v minulosti, možná je někde i dnes, ale bylo tomu v dobách, kdy nebyla železnice jen cílem turistů, ale především dopravním provozem bez něhož by nebyla možná komunikace. V tomto ohledu byly podnětné příspěvky z praxe, která se začíná zabydlovat i u nás, kde tvoří nádraží nejen technologický bod, ale je bází i pro celoměstský kulturní a ekonomický život. Tedy je ovšem úlohou nejen železnice, ale i soudobého územního plánování a urbanismu, jak se mu podaří zakomponovat drážní provozy smysluplně do organizmu přetvářejících se měst.
Sdílet / hodnotit tento článek