„Z nevyužitelného odpadu, který by bylo zapotřebí komplikovaně procesně zpracovat, vytvořit v rámci up-cyklace něco s hodnotou,“ tak přemýšlí v Jaen. Snížit podíl ukládaného odpadu na skládkách a jako příjemný bonus vyprodukovat i vůči přírodě šetrnou stavebninu. Potěší, že tenké cihly vyráběné z husté papírmaše a směsi jílů potřebují ke své výrobě jen velmi málo energie. Cihla sama má skutečně velmi skromný původ. Mezi dvě hlavní výrobní součásti totiž patří celulóza z papírenského závodu, kalová sedlina z čističek odpadních vod.
Tyto dvě komponenty se posléze mísí v daném poměru s jílem, a po dosažení patřičné hustoty jsou pod tlakem vytlačeny z nádrže v podobě dlouhé nudle. Ta je následně „naporcována“ a vypalována v peci. Komu daný výrobní postup nápadně připomíná hru s tvarovátkem na plastelínu, není daleko od pravdy, což připouští i sami Španělé. Pochopitelně, že „papírové“ cihly nikdy nedosáhnou stejného významu jako ty konvenční, pálené, ale díky své tepelné konduktivitě se zdají být ideálním izolačním materiálem.
Prozatím jsou profilovány na rozměry 3 x 1 x 6 centimetrů, ačkoliv se španělští technici stále snaží o produkci větších exemplářů. Problém, kterému čelí, je totiž poměrně značná křehkost, která dle legislativních měřítek pro stavební materiály nevyhovuje. V rámci svého praktického výzkumu se teď vynálezci soustředí i na využití dalších příhodných a netradičních materiálů: mláto po výrobě piva, výlisky z oliv a další odpady z čističek odpadních vod.
Sdílet / hodnotit tento článek