Pokud chceme přiváděný vzduch zbavit prachu a ohřát jej, musíme mít přívod pod kontrolou. V této variantě systému je to umožněno díky ventilátoru, který nasává vzduch z venkovního prostředí do vzduchotechnického vedení, které je ukončeno uvnitř objektu. Do této přívodní trasy můžeme vložit filtr nebo ohřívač. Průchodem přes filtr je vzduch zbaven prachu do velikosti dle parametru osazené tkaniny nebo jiného prvku filtru – např. i elektrostatické mřížky.
Ohřívačem pak je možné zajistit zvýšení teploty filtrovaného venkovního vzduchu na vnitřní teplotu, nebo na teplotu dle nastavení. Nejdříve filtr, pak ohřívač – to proto, aby se při ohřevu nepřepaloval zbytečně prach ve vzduchu. Ohřívač nemůže být vodní, v zimě by mohl zamrznout a prasknout. V případě vodních ohřívačů je nutné použití nemrznoucích náplní, což není technicky jednoduché ani levné. Obvykle se proto používají vysokoteplotní elektrické spirály s teplotou až 300 °C a s vyšším rizikem přesušování prachu ve vzduchu, poslední dobou se objevují tzv. PTC elektrické články, jejichž teplota je cca 45-60°C.
V rodinných domech je vzduch přiváděn na společnou chodbu a odtud se předpokládá, že se rozšíří do celého domu a zároveň se dohřeje na teplotu interiéru. V interiéru vzniká přetlak, vzduch se snaží najít jakoukoliv skulinku, kterou by se dostal do venkovního prostoru. Netěsnostmi proudí ven vzduch vnitřní, teplý a hlavně vlhký. Ve skladbách propustných tepelných minerálních izolací nebo v dutinách oken mezi rámem a křídlem se ochlazuje, dochází ke kondenzaci vlhkosti v odváděném vzduchu. Výsledkem mohou být zamrzlá okna, která nejdou otevřít, odlupování barev oken nebo zatečení, po čase zaplísněné izolace obálky budovy. Tímto způsobem také není zajištěno odvětrání kuchyně při vaření, koupelen nebo WC.
Přetlakové větrání pro specifická použití
Jistě není bez zajímavosti, že tento systém větrání byl instalován v opevnění a bunkrech pohraniční linie Československa před 2. světovou válkou. Přetlakem zabezpečoval vyfouknutí zplodin ze střelby a zajišťoval, aby se do objektu nemohly dostat např. otravné plyny z venkovního prostředí. Stejně je využíván i pro některé současné výrobní technologie a to tam, kde nesmí dojít k infiltraci škodlivin z okolního prostředí, ze stejného důvodu se mírný přetlak udržuje například na operačních sálech.
Systém řízeného přetlakového větrání se objevuje v některých konkrétních novostavbách rodinných domů. Pořizovací náklady nejsou vysoké, ale provoz není optimální a hrozí riziko poškození konstrukcí objektu. Po reakcích prvních uživatelů je v dalších realizacích doplňován systém řízení, který umožňuje ovládání odtahových ventilátorů, tedy využití nutného podtlakového větrání v koupelnách, WC a kuchyních. Může se zdát, že tato kombinace a možnosti podtlakového a přetlakového větrání a mažou nevýhody obrácené varianty.
Problém ale nastává s řízením, tedy se souběhem jednotlivých ventilátorů. Je nutné zajistit současný chod na správný výkon všech ventilátorů v objektu – tedy přívodního ventilátoru a ventilátorů digestoře, odtahu WC, odtahu koupelen atd. – pro stejné množství přívodního a odvodního vzduchu a tím zajištění rovnosti tlaku v domě. I tak ale není možné další využití a práce s odpadním vzduchem, např. doplnění o zpětný zisk tepla z odváděného vzduchu. To je již řešení centrálního větrání s rekuperací, které si představíme v některém z dalších článků.
Sdílet / hodnotit tento článek