• ESTAV.cz
• Interiér
• Interiér vinařské školy vzdává hold staletým tradicím

Prohlédnout fotogalerii35 fotografií

Cehegín je autonomním správním centrem stejnojmenné mikro-provincie na jižním cípu Španělska. Na mapě by se toto sídlo hledalo obtížněji, počet zdejších obyvatel nepřesáhl navzdory lidnatosti celého regionu 16 000, a celé město venkovského charakteru patří k nejřidčeji osídleným kouskům země. Snad právě díky této odlehlosti a izolovanosti si Cehegín zachoval působivou historickou architekturu, ve které se výrazně promítají vlivy maurské stavební kultury. Ostatně, Zenagové (či Senhajové), tedy severoafrický kmen, daly celé této lokalitě její jméno. První osadníci se tu, šedesát kilometrů od Murcie, usazovali již 1400 let před naším letopočtem. Oni, stejně jako všechny následující kolonizační a dobyvačné vlny, pak v Cehegínu kromě oliv a broskvových sadů věnovali čas bohulibé činnosti: pěstování a zpracování vína.

Pro jejich uskladnění pak disponovalo městečko hustou sítí podzemních sklepů. V průběhu let se mapa chodeb, sklepů i skladů hodně proměňovala, v závislosti na politické situaci (a množství nájezdníků v okolních průsmycích), a také kvůli úpravě stávající vinařské technologie. Na počátku dvacátého století už byla většina těchto suterénních částí domů zazemněna, zavalena nebo přepracována pro jiné funkce.  Dochovaným fragmentem původního podzemního systému zůstaly rozsáhlé vinné sklepy pod významnou lokální dominantou, budovou Casa de la Tercia. Ta byla podobně jako objekt kasáren jízdní kavalérie a dva kostely předmětem správy místního památkářského úřadu, který však na jejich plnohodnotnou údržbu nestačil. 

Zachraňme to, co přetrvalo – natrvalo

Velká a turisty hojně navštěvovaná města jako Murcia si mohou investovat do rekonstrukce či zakonzervování historických objektů, ale v Cehegínu musí řešit spíše jejich demolici. Jak z tohoto uzavřeného kruhu ven? Radní z Cehegínu přišli se zajímavým nápadem. Celý objekt Casa de la Tercia s pomocí zafinancování z Evropské unie přestaví do podoby, který zakonzervuje „hodnotu“ celé budovy, a přitom jí dá navíc potenciál širšího využití. V budově, jejíž zdi tu stály už v sedmém století našeho letopočtu, tak vznikla vinařská škola. Celkové provedení rekonstrukčního záměru přitom vzdává hold bohaté vinařské minulosti zdejšího kraje, a přitom vytváří vysoce účelný studijní a prezentační prostor. Budova teď získala nový význam, a z její přítomnosti má prospěch celý Cehegín. Učí se tu totiž noví vinařští mistři, kteří na kamenitých svazích pěstují víno „po staru.“

Foto: David Frutos

Metodika původního vinařského provozu je tu doslova vrytá do stěn. Sklepy jsou umístěny v suterénu a sníženém přízemí budovy, a vedu do nich malé kamenné žlábky. Právě těmi před staletími dovnitř proudila vylisovaná šťáva z hroznů, které se zpracovávaly na vnějším nádvoří. Ve vápenci částečně tesané, částečně vyhloubené sklepy pak sloužily jako prostor pro další zpracování a zrání. Vylisovaná hroznová šťáva byla ze žlábků stáčena do připravených vysokých nádob, „amfor“ z  neglazované hlíny (terakoty). Tyto „hliněné soudky“ byly ze dvou třetin zasazeny do podlahy, aby se jejich obsah udržel při stabilní nízké teplotě i během dlouhých horkých španělských odpolední. V těchto nádobách pak víno uzrávalo, než nadešel jeho čas. Proč je tak podrobný popis celé dávné technologie důležitý, Protože přesně na tyto prvky uvnitř rekonstruované Casa de la Tercia narazíte.

Pochopitelně, v novém hávu. INMAT arquitectura předvedla mimořádný kus práce, když se jí podařilo zachovat prakticky všechny prvky dobového inventáře, a naaranžovala je do podoby, v jaké byly užívány před generacemi. Tuto historizující kulisu zakonzervovala s pomocí průhledných desek instalovaných nad podlahou. Vysoký strop umožnil toto zvýšení horizontu, a z třímetrové klenby sklepů se tak staly „obyčejné“ místnosti s klenutým stropem.  Na průhledné desky skla tu narazíte často: všude tam, kde zůstaly zachovány původní fresky, nebo integrované součástí výrobního zařízení. Jsou přítomné, vzdálené jen na dotek, a přesto nedostupné. Díky důmyslnému podsvícení se prozářil dosud nepříliš lichotivý prostor do nečekaného jasu, a návštěvník chvíli netuší, jestli se nachází v galerii nebo nějakém podzemním klubu.

Škola, galerie i workshopy vinařů

Pravdou je, že dochovaný fragment sklepů pod Casa de la Tercia o rozloze 324 metrů čtverečních bývá jako galerie a výstavní prostor občas využíván, především během vinařských sympozií, degustací a ročníkových výstav. „Skleněný koberec“ dává celému prostoru slavnostní charakter, a láká k prohlížení všech možných zákoutí. Ty jsou hojně vyplněna „exponáty“ z vinařské praxe, dobovými fotografiemi a rytinami, a také citáty z knihy Pedra Martinéze, místního sommeliéra a znalce vína. Dispoziční řešení prostoru dává také možnost k pořádání komorních koncertů, jejichž zvuk díky „sklepní“ akustice skutečně vynikne. Po větší část roku ale slouží podzemí jako přednáškový sál mladým vinařům ze zdejší zemědělské školy, a také k pořádání praktických vinařských workshopů.

Foto: David Frutos

Součástí podzemního areálu je, byť očím náhodných návštěvníků dobře skrytá, malá kuchyňka s technickým zázemím. Přichází na řadu během slavnostních chvil. V průběhu školícího roku je přístupná jen menší část podzemí, kam je situována malá galerie s trvalou expozicí. Do podzemí se vstupuje předním portálem z ulice, přes malou recepci. Ta současně slouží jako výstava místní vinařské produkce, kde si můžete vybrané vzorky i zakoupit. INMAT arquitectura si dobře poradila s definicí celistvého prostoru, a mistrně do něj zasadila jednoduché až elementární materiály: sklo, ocel, kámen. V celém projektu se přitom zrcadlí respekt vůči původnímu charakteru a snaha o zachování patiny objektu.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata