Obytná místnost
Výměra obytné místnosti musí mít plochu nejméně 8 m2, v bytech s jednou obytnou místností minimálně 16 m2. V obytné místnosti musí být dostatečné přímé denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěna s možností regulace tepla. Zjednodušeně musí mít okno a topení.
Kuchyň, která splňuje výše uvedené podmínky a má plochu nejméně 12 m2, je obytnou místností. Má-li však obytná kuchyň nahrazovat zároveň obývací pokoj, její plocha musí být větší než 16 m2 u bytu s jednou obytnou místností a 18 m2 u bytu se dvěma obytnými místnostmi.
Šířka obývacího pokoje by neměla být méně než 3300 mm, pokoje s jedním lůžkem 1905 mm a u dvoulůžkového pokoje 2400 mm.
Doporučené minimální plochy obytných místností
| Počet obytných místností v bytě | 1 až 2 | 3 až 4 | více než 4 |
| Obývací pokoj bez stolování | 16 m2 | 18 m2 | 20 m2 |
| Obývací pokoj se stolováním | 16 m2 | 21 m2 | 24 m2 |
| Ložnice s 1 lůžkem | 8 m2 | ||
| Ložnice se 2 lůžky | 12 m2 | ||
Dispozice bytu
Dispoziční řešení bytu se označuje jako 1+0, 1+kk, 1+1, 2+kk, 2+1 atd. První číslo odpovídá počtu obytných místností, druhé označuje samostatnou kuchyň. Zkratkou kk označujeme kuchyňský kout.
| 1+0 | byt o jedné místnosti s příslušenstvím, kuchyň je řešena improvizovaně, např. elektrický vařič na skříňce |
| 1+kk | obytná místnost s kuchyňským koutem, koupelna, předsíň |
| 1+1 | jedna obytná místnost, samostatná kuchyň, koupelna, předsíň |
| 2+kk | dvě obytné místnosti, z nichž v jedné je kuchyňský kout, koupelna, předsíň |
| 2+1 | dvě obytné místnosti, samostatná kuchyň, koupelna, předsíň |
| 3+kk | tři obytné místnosti, z nichž v jedné je kuchyňský kout, koupelna, předsíň |
| 3+1, 4+kk atd. | analogicky dle předchozího |
| Garsoniéra | je původní označení pro byt o jedné místnosti, ve které se spalo, odpočívalo, pracovalo, stolovalo, vařilo i vykonávala osobní hygiena. V dnešní době, kdy má každý byt vlastní hygienické zařízení, bývají tímto názvem označovány byty 1+0 a 1+kk. |
Podlahová plocha bytu
Dříve výpočet podlahové plochy bytu upravovalo několik právních předpisů různými postupy. V praxi se pak výsledné hodnoty mohly rozcházet v závislosti na výkladu jednotlivých zákonů a norem.
Podle nového občanského zákoníku je součástí každé jednotky byt a spoluvlastnický podíl k nemovitosti. Rozhodným údajem pro určení velikosti spoluvlastnického podílu je právě podlahová plocha bytu. Aby nedocházelo k nesrovnalostem např. při změně dispozice vybouráním nebo přistavěním příček v bytě, sjednocuje od 1. 1. 2014 způsob výpočtu podlahové plochy bytu nařízení vlády č. 366/2013 Sb.
Do podlahové plochy bytu se započítává veškerá vnitřní plocha bytu včetně všech zastavěných ploch jako jsou nosné stěny i příčky, komíny, sloupy, pilíře, vestavěné skříně apod.
Balkony, lodžie, terasy a atria jsou společnými částmi domu a do podlahové plochy bytu se nezapočítávají. Ani v případě, že jsou přístupné pouze z konkrétních bytů, jejichž vlastníci k nim mají výlučné užívací právo.
Kromě celkové podlahové plochy se můžeme setkat také s doplňujícími údaji jako jsou užitná nebo obytná plocha. Do užitné plochy se započítávají jednotlivé výměry všech místností v bytě včetně příslušenství, kuchyní a vestavěných skříní. Dále sklepy, terasy, balkony aj., pokud jsou užívány výhradně vlastníky dané bytové jednotky. Naopak do plochy obytné se započítávají pouze vnitřní výměry obytných místností bez příslušenství. Tj. bez kuchyní, které nesplňují parametry obytné místnosti, koupelen, předsíní, chodeb, schodišť, šaten, komor apod.
Podlahová plocha bytu sama o sobě příliš nevypovídá o jeho dispozici a naopak. Např. byt s podlahovou plochou 70 m2 může být dispozičně řešen jako vzdušné 2+kk nebo také jako 3+1 s menšími místnostmi. Vždy je proto třeba brát v úvahu oba tyto údaje současně.
Sdílet / hodnotit tento článek