Jeho ptačí letiště je součástí širšího návrhu úpravy staré skládky odpadů, přepracované do podoby přírodního mokřadu.
Australský architekt Adrian McGregor, zakladatel studia McGregor Coxall, není zvyklý dělat právě malé věci. Mezi jeho úspěšné realizace se řadí například komunitní pak v Blacktown, přijatý návrh masterplanningu Parramatta, tedy rozsáhlého kusu nábřeží v západní Sydney, nebo projekt komplexní úpravy osídlení v australském Little Bay. Stavba letiště by tedy k jeho profilu seděla, ale výběr „cílové skupiny“ už hodně překvapuje.
Ptačí letiště je totiž unikát, který dosud nemá ve světě obdoby. A město Lingang by se bez něj do mapy význačných míst Číny nejspíš nezapsalo.
Před lety tu pravda byla obří pozemní skládka, ale tou by se jistě nikdo chlubit nechtěl. Ta se nyní pod vedením zručných krajinářů a techniků zvolna mění v přírodní park, obkroužený městskou zelení, cyklostezkami a odpočinkovými místy. Adrian McGregor se navíc díky nemalé invenci postaral o to, aby se celé centrální území s mokřady, jezírky a ostrůvky proměnilo v „Ptačí ráj“. Lingang totiž stojí na migrační trase, kterou ornitologové nazývají EAAF. Jedná se o východoasijskou-australskou spojnici, kterou každoročně využívá více než 50 milionů tažných ptáků. Jako zajímavost možná poslouží, že pětina všech ohrožených ptačích druhů na světě létá právě tudy.
Ale když konečně dorazí vyčerpaní ptáci k pobřeží? Nic dobrého je na pevnině nečeká. Dříve tu byla jen skládka, a okolní mokřady kolem města už dávno podlehly terénním úpravám a melioracím. Mění se to až nyní. Šedesátihektarové území je od začátku dokonce dedikováno jedinému účelu: vytvoření klidové zóny pro dálkové letce, místa, které bude sloužit jako nášlapný kámen pro jejich další cestu. Výstavbu a rekultivaci území štědře podpořila správa přístavu Tianjin. „I odtud totiž vyráží cestovatelé na daleké cesty, a je dobře, aby se měli kam vrátit,“ říká McGregor.
Sdílet / hodnotit tento článek