• ESTAV.cz
• Architektura
• Starý dům v bývalém vojenském prostoru přestavěli na klenot třešňového sadu

Prohlédnout fotogalerii28 fotografií

Rumunští Bureau XII patří spíše k méně známým architektonickým studiím. V Evropě i ve světě. Rumunsko totiž není právě lokalitou, kde by vzletné projekty dostávaly prostor a nacházely širší uplatnění. Proto jistě potěší zpráva, že je zde také možné realizovat atraktivní a nápaditý projekt. Což jejich Cherry Orchard Residence bezpochyby je. V principu se jedná o poměrně rozsáhlou renovaci objektu s pohnutou minulostí a jeho značné rozšíření. To vše na lokalitě, která byla po dlouhá desetiletí veřejnosti nepřístupná. Díky tomu se tu ale podařilo zakonzervovat mnoho zjevných i netušených kvalit, a formou kvalitního návrhu na ně dnes upozornit. Objekt, jehož současná výměra činí 1206 metrů čtverečních, byl totiž vyhrazen armádě.

Tady dříve velela rozvědka

Objekt stojí a stál na vyvýšené lokalitě, posazené na poloostrově vymezeném řekou Iskar a úpatím hor Vitoša, jen na dohled (12 kilometrů) od centra Sofie. Pro svou strategickou polohu proto padl do oka německým vojákům, kteří zde až do roku 1945 drželi své ústředí.  A zjevnou výhodu tohoto místa záhy po nich odhalili i vojáci patřící nejprve slavné Rudé, a posléze méně slavné sovětské armádě. Místo, posazené mezi jedenáct akrů třešňových sadů (na deseti pozvolných terasách), se tak stalo „vyloučenou“ lokalitou, na kterou neměli místní obyvatelé až do devadesátých let minulého století přístup. Nacházelo se tu několik vojenských objektů nejasného, ale zato přísně tajného určení, jednoduchá kasárna a ubytování, a zázemí pro posádku. Vedla se tu dříve různá důležitá jednání za hojné účasti nejvyšší rumunské a sovětské generality, údajně se odtud řídily odposlechy a pochopitelně práce východní větvě rozvědky. Ale kdo dnes vlastně ví, jaké tajemství by mohly zdejší zdi vyprávět.

Foto: Tsvetomir Dzhermanov

Mezi třešňovými květy

Podstatné je, že objekt na přitažlivé lokalitě byl v devadesátých letech navrácen původním majitelům, a od nich pak po sérii peripetií dorazil až k těm nynějším. Ti chtěli využít přitažlivé destinace a síly místa, a vytvořit zde osobnější kongresové centrum, které by vyhovovalo delším i kratším setkáním odborníků. Jistá podobnost v setkávání vojenských špiček a špionů je tedy čistě náhodná. Ani tentokrát ale nejde o to, vytvořit prostor pro bydlení desítek klientů, jako spíš několik jednotlivců, kteří by v objektu nalezli odpovídající a reprezentativní možnost bydlení a prostoru k pracovním jednáním. To vše osm kilometrů od centra města, deset kilometrů od letiště, čtyři kilometry od „bussines distriktu“.

Dům v třešňovém sadu přesto všechno tedy není klasickým hotelem, ani velkokapacitním kongresovým centrem. Ve svých dispozicích počítá spíše s jednorázovými krátkodobými pobyty, při kterém budou ubytovaní využívat zdejší kuchyně s restauračním provozem, a přitom se budou moci těšit i ze zdejší překrásné přírody. Cherry Orchard Residence také do budoucna počítá s rozšířením provozu, který by navazoval na připravovaný záměr vytvořením sportovního parku.

Foto: George Pavlov

Nové roste ze starého

V celé realizaci se přitom silně zrcadlí hluboké pochopení architektů z Bureau XII. Dokáží totiž rozlišit, která původní struktura je nositelem hodnoty objektu, a jaké už je lepší raději z nového konceptu vynechat. „Programově jsme se přitom snažili vyhnout tomu, abychom dělali změny bez hlubšího významu, jen pro samu přestavbu,“ říká Peter Torniov, který se spolu s Milena Filcheva ujal vedení projektu.  Tato situace jim nebyla úplně cizí, protože jejich studio už má za sebou realizaci zakázky bukurešťského Metropolitního centra (v roce 2010), kde také bylo zapotřebí provést jistou stavební selekci. Dům v třešňovém sadu se tedy v rámci renovací rozšířil o ubytovací kapacitu několika místností, kuchyni s restauračním provozem, barovém zázemí a přitažlivém posezení. Na to ještě navazuje malý areál soukromých lázní (sauna, vířivka) a fitcentra pro klienty. I když řada míst původní stavby byla očesána až na kost, a stěn tu spíše ubylo než naopak, výsledek je navýsost kompaktní.

Kouzlo starého domu

„V zásadě se nám totiž líbila jednoduchost původní staré stavby, ať už vzhled její fasády nebo provedení  alpské střechy. Celý objekt byl totiž ukázkou poctivé řemeslné práce stavitelů, a současně odrážel charakter robustního rodinného sídla kdesi pod horami. To se nám líbilo, a měnit jsme to nechtěli. Před námi stál monolit stavby s výraznou prostorovou přítomností, obklopení starými stromy. Zpracování si proto vyžadovalo určitou dávku citu.“ Dům tedy rostl na výkresech architektů do objemu, ale vždy tak, aby nové součásti nějakým způsobem navazovaly na staré, případně je nepřekrývaly a umožnily, aby stále byly patrné. Patrné je to na každém kroku, od dvoupatrového atria, kde světlo poskytuje prosklená střecha, nebo ať už stojíte na vrchní terase, ze které přehlédnete celé sídlo z ptačí perspektivy.

Foto: George Pavlov

 „Fasády starých i nových částí mají stejnou barvu i strukturu omítky. Neoddělují se, jsou součástí jednoho svazku,“ říká Filcheva. Na severní straně je sice „nového“ trochu více (přístavba tu dosahuje do druhého patra), ale díky citlivému provedení to neruší. Zajímavé je i lokální konzolové provedení stropů, které dávají nový rozměr práci s výškou místností. Jinak v celém objektu dále narazíme na devět klimatizovaných pokojů, ve kterých si můžete naplno užít symfonie kombinované jednoduchosti a elegance. Zajímavé, že kromě obligátních parkovacích míst a garáže se tu už dopředu počítá s uložením jízdních kol. A neméně nápaditým prvkem je i velký salón (belvedér), s posuvným skleněným prosklením. „Tato místnost přímo počítá s nejrůznějšími scénáři, od otevřeného bufetu, konání recepcí, oslavy až po vzdušnou konferenční místnost,“ dodávají Bureau XII. Mimochodem, posuvné skleněné dveře od Reynaers Aluminum system váží čtyři metráky, a přesto s nimi můžete pohybovat jedním prstem.

Interiér zůstává v původním materiálovém provedení. Dřevěné podlahy, kamenné (cihlové) zdi, kované schodiště teras, stylizované obložení stěn. Struktura dřevěného stropu ve vstupu byla kompletně renovována, a ponechána v celém rozsahu. Novější části pracují i s betonem (převážně podlahy) a dřevěné obklady, jen kované prvky tu nahrazuje opracovaná ocel. „Dohromady ale celý projekt zachovává kontinuitu, provázanost nových i starých částí.“

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata