Tisíce kilometrů vzdálenosti a šedesát let minulosti tvoří propast mezi zakladateli Khosla Associates a jedním z nejznámějších architektů své doby. Přesto se nad projektem domu v Sahjádri setkávají.
Zakladatel indického architektonického studia Khosla Associates, Snadeep Khosla, neskrývá zdroj své inspirace. Bez obalu přiznává, že je velkým obdivovatelem slavného amerického architekta, Franka Lloyda Wrighta, na kterém si považuje zejména jeho „přímého“ přístupu k řešení architektonických otázek. „Během studií ve Státech jsem doslova oněměl, když jsem poprvé uviděl jeho realizaci domu Fallingwater (Dům na vodopádem – český název, pozn. redakce). Ten obrázek mi navždy utkvěl v paměti, a vybavil se mi i teď, po pětadvaceti letech.“ Situace, se kterou se kdysi vypořádal Lloyd, byla následující: klient si přál „užít si“ vodopád, který se nacházel na stavební parcele. A tak americký architekt jednoduše vystavěl celý objekt na vodopádu.
Strhující kompozice a vlastně i fyzická jednoduchost spojení zadání a funkčního provedení tehdy Sandeepa Khosla hluboce zasáhla. Když tedy loni získal zakázku na návrhu víkendového sídla na úpatí Západního Ghátu, a požadavkem klienta zněl: „Chceme si jen užít výhled na hory“, zdařile v projektu replikoval Lloydovu práci. Jeho Retreat in the Sahyadris, tedy Klidné útočiště ztracené ve svazích Sahjádri, staví na té samé jednoduchosti a plynulosti. Khosla se F. Lloyd Wrightem inspiroval, ale předloha to byla poněkud volná. Tvůrčím způsobem rozvedl řadu rysů, se kterými „sepsal symfonii hodnou poslechu“ a „obraz složený z tisíce odstínů velkých západních hor“.
Poetika místa, realita záměru
Že to zní až příliš fantaskně? Kulisy, které se pro projekt Retreat in the Sahyadris nabízely, opravdu nemají daleko k indické edici Pohádek tisíce a jedné noci. Navržené sídlo stojí na okraji státu Maháráštra, vzdálené jen pár kilometrů od rušné a přelidněné Bombaje (Mumbai). Tato metropole, která na ploše srovnatelné s výměrou hlavního města Prahy hostí více obyvatel než celá Česká republika dohromady (13,3 milionů v roce 2004), je skutečně divokým a neklidným místem pro život.
Objekt v Sahjádri se měl stát právě proto klidným útočištěm, kam se může klient na víkend uklidit z ruchu velkoměsta. A tady, ve výšce 900 metrů nad mořem (a s přímým výhledem na Indický oceán, jezero a pohoří Západního Ghátu mizící nad obzorem v mlze), v klidu odpočívat. Navzdory tomu, že nabízené dispozice místa považovali sami architekti (Sandeep Khosla a Amaresh Anand) za „nečekaně pitoreskní“, a také tomu, že klient měl k dispozici stavební parcelu o rozloze přesahující 8000 metrů čtverečních, zvítězila v návrhu nečekaně skromnost. Celá realizace jednoúrovňového přízemního víkendového domu se odehrála jen na 250 metrech čtverečních.
Světlo noci a dne
„Kontext každé stavby totiž nevychází jen z lokalizace objektu,“ říká Khosla. „Je to také o materialitě, klimatu, topografii terénu, prostředí a kultuře.“ Pravdou ale je, že minimálně v kulturním pojetí navrhované stavby se Khosla Associates „zpronevěřili“ tradičnímu pojetí, které je v Kéralské oblasti běžné. Výsledný projekt má totiž svými střízlivými a jasnými linkami blíže k Frank Lloyd Wrightovi, než k Indii jako takové. Ke spokojenosti klienta, nutno dodat. „Vycházelo to z jeho přání, že potřebuje klidné místo, skromnější pavilon, kde může dát odpočinout svým smyslům. Oproti frenetické zástavbě v Bombaji jsme proto soustředili na prosté souznění s okolím. Panoramatické možnosti byly jen kapkou v pozadí.“
Základní objem domu vytýčily obvodové stěny, které do pozvolného čedičového svahu vyřezaly pravidelný profil o rozměrech 20 x 34 metrů. Z hlediska programového rozdělení je členěn do dvou „primárních“ zón. Ty vychází nejen z funkčního členění na místnosti spíše soukromé a veřejné, ale také z rozdělení na „denní a noční sféry“. I když se teoreticky tyto pojmy mohou prolínat, není to přesné. Noční místnosti sice korespondují s těmi, kde bychom čekali více soukromí (ložnice, pokoje), ale volbu jejich umístění ovlivnil i charakter světla, které proniká okny dovnitř. To se totiž v průběhu celého čtyřiadvacetihodinového cyklu mění nejen z hlediska intenzity, ale i převládající barvy.
To byl prý jeden ze zásadních řešených úkolů návrhu domu: „Přiznat správnou kvalitu přirozeného světla pronikajícího nejen z okrajů, ale také jeho vnitřních objemů.“ K tomu slouží několik dramatických stropních světlíků v podhledech, které rovnoměrně osvětlují interiér. Tvar těchto světlíků byl inspirován profilem horských vrchů na východě a západě domu. Každé ze střešních oken přivádí měkkou kvalitu severního světla do obývacího pokoje, kuchyně, foyer a koupelny.
Dům, který roste z hor
Denní místnosti tradičně zahrnují obývací pokoj, prostornou kuchyni s jídelnou. Přelévá se také k prostoru s „nekonečným“ bazénem a „pod povrch“ zanořenými sedadly. Místnosti noční počítají se dvěma ložnicemi, ukončené vnějším dvorem. Soukromé místnosti jsou podle slov architektů „introvertní, zanořené samy do sebe, chráněné a intimní“. A zahrada? „Je na míle vzdálená prostoru, který by si zasloužil údržbu nůžkami z manikúry. Svobodně nakládá s malými velkými kameny, které porůstají mechy a několik nízkých keřů.“
Kontury terénu umožnily architektům zajímavě pracovat s podélným úsekem přírodní topografie. „Místo toho, abychom ve svahu vytvořili dělený stupeň členící budovu do dvou úrovní, zasadili jsme podél příčky opěrnou stěnu a rampu. Tím se současně vytvořil prostor pro malou zahradu na východě objektu, která je volně přístupná z ložnic.“ Základním materiálem pro výstavbu se stal černý čedič, který je přímo v lokalitě přítomný.
Prakticky nikde na celé Dekanské plošině nemusíte kopat moc hluboko, abyste o něj nezavadili. Stavební materiál tak pocházel z běžné skrývky svrchní vrstvy zeminy. Retreat in the Sahyadris je obložen čedičem, a jsou z něj vystavěny i rampy a zídky. Vnější pojetí materiálů objektu je tedy poměrně monochromatické.
V interiéru převládají stěny a stropy s hlazenou cementovou omítkou. Speciální přístup si ovšem vyžádaly podlahy. Vyvedeny jsou v obroušených říčních valounech, a hnědých tónech kamenů Kota. Jejich rozložení po ploše odpovídá barevnému vzoru pronikajícího světla ve východo-západní ose. Okna a dveřní rámy jsou vyrobeny z „dřeva bez kompromisů“, Accoya.
Okna i dveře vedoucí k bazénu jsou umístěny ve výsuvných/výklopných panelech. Interiér je vytvořen ve velmi účelném duchu, s důrazem na užití lokálních materiálů. Nábytek i vybavení nese signaturu výrobců z Násiku, Bidriwaru a Aurangabadu, můžeme je tedy považovat za „místní“. Trochu divočejší je už lesklá ocel v otevřené kuchyni, ale z hlediska údržby se jedná o velmi nenáročný a odolný materiál.
A jak to vidí Sandeep Khosla?
Centrální nízkopodlažní objekt je zapouzdřený několika tuhými prvky. Krabička sedící na postavci, dávající důraz na vznášející se střešní formu, která ji chrání před sluncem a deštěm, s několika otvory které dovnitř přivádí světlo. Šesticentimetrový převis mezi objektem a střechou záměrně vytváří dojem, že střecha pluje nad objektem. Prvek to není samoúčelný: je tudy vedena ventilace. Celkový záměr? Podle Khosla Associates beze zbytku naplněné přání klienta, který v Retreat in the Sahyadris nalezne vytoužený klid.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Retreat in the Sahyadris |
| Typ projektu: | dům pro sezónní obývání |
| Architektonické studio: | Khosla Associates |
| Lokalizace: | Západní Gháty, Maháráštra, Indie |
| Vedoucí projektu: | Sandeep Khosla a Amaresh Anand |
| Projektový tým: | Oommen Thomas, Pratyusha Suryakanth a Moiz Faizulla |
| Dodavatel stavby: | Canwill Constructions |
| Strukturální inženýring: | S & S Associates |
| Dodavatelé materiálů: | Accoya, Duravit, Grohe |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2016 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Rozloha stavební parcely: | 8000 + m2 |
| Zastavěná plocha: | 250+ m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek