Ještě před padesáti lety by norský Myrkdalen lákal jen příznivce ekoturistiky a původních forem zemědělství. Nic víc tehdy strmé stráně, vzdálené třicet kilometrů od městečka Voss, nabízet ani nemohly. Časy se ale mění, rustikální selanku za poslední roky nahrazuje horečný rozvoj cestovním ruchem dosud nezasaženého území. Region se nyní soustředí na podporu zimních sportů, přičemž důsledně dbá na „zachování původního charakteru území“. Co to obnáší? Že například účastníci Ekstremsportveko (Týdne extrémních zimních sportů) nemohou počítat se záplavou hotelů, a přednost musí dát skromnějším hostelům a rodinným penzionům. Výstavba „v plenéru“ je omezena na minimum, a nové ubytovací kapacity musí podstupovat vcelku rigorózní řízení ke svému schválení.
Ze stodol a chlévů vznikají penziony
O to více na ceně získávají stavby, které tu stály už od nepaměti, a k jejich rekonstrukci není zapotřebí žádat o stavební povolení. Díky tomu se jednou z nejvíce developersky aktivních segmentů zdejšího realitního trhu staly obyčejné venkovské stodoly, dřevníky a stáje. Ve své podstatě naplňují ideál už svou lokalizací: Stojí totiž uprostřed svažitých strání, v dotyku s lesem, jezery a řekami. Jejich dispozice z nich činí mimořádně příhodné objekty pro komplexní rekonstrukce, které jim vetknou nové poslání. A takový je i příběh „stodoly“ v údolí Myrkdalen, kterého se s maximální profesionalitou zhostili architekti z norského studia OPA Form.
Destinace: Rozpadající se ruina
Architekti Marina Bauer a Espen Folgerø ze Sandvikenu (Bergen) měli už od začátku poměrně jasno. Před nimi stál dřevěný chlév určený původně k ustájení krav, který evidentně měl to nejlepší už za sebou. Jeho kostra byla tvořena šesti neopracovanými podpůrnými kmeny ze smrku, na které se upínaly nahrubo ohoblované čtvercové trámy. Vnější fasáda byla původně vyvedena v neodkorněných dřevěných deskách, které později nahradily klasické fošny. Ty, nahrubo opracované, tvořily i vnější stěnu. Sedlová střecha byla zachována jen v obecném profilu, a v průběhu uplynulých roků se na ni upínaly nejrůznější krytiny: došky, dřevěné desky, plech a nakonec lámané břidlicové tašky.
Objekt, který bez jakéhokoliv náznaku eufemismu nazvali ve svém projektu komplexní rekonstrukce prostě Stodolou („Barn“), byl rozdělen na přízemní část, uzpůsobenou k ustájení dobytka, a svrchní, v podstřešení, sloužící jako seník. Celá stavba byla zasazena do mírného svahu, přičemž sklon byl vyrovnán podložením kameny. Působením prodělaných zim se ale celý objekt, pokrývající plochu 25 metrů čtverečních, vychýlil do stran a rozklížil. Byla to prostě stará dřevěná bouda, která by navzdory masivní dřevěné konstrukci už moc dalších let bez sesutí přežít nedokázala. „Je ale nová éra, a tam, kde před půl stoletím žily krávy, by nyní měli nalézt útočiště lidé,“ konstatuje prostě Marina Bauer.
Všechno se mění
A její kolega, Espen Folgerø, jí dává zapravdu: „V následujících letech má v Myrkdalen vyrůst nový ski-resort, je to už hodně dlouho plánovaný projekt. Pokud bude skutečně realizován, bude Stodola posazená svým okrajem prakticky ve střední části sjezdovky, a bude odtud výhled na celé údolí.“ Ze stavby, která už neslouží svému původnímu účelu, se snadno může stát zlatý důl. „Brzy tu budou turisté z celého světa, a tohle místo bude sloužit pro ně. Čtyřčlenná rodina, zamilovaný pár na líbánkách, nebo nadšenci do zimních sportů. Stodola, rekonstruovaná do podoby moderního „přespávacího“ modulu, musí pokrýt jejich nároky.“
Prakticky v celém okolí fjordu se dnes takové stodoly „mění“, aby mohly posloužit novému účelu. Místní se ale přeci jen nechtějí plně vzdát venkovského charakteru svého regionu. Proto musí případné rekonstrukce zachovávat „tvar, objem a vzhled“ původních stavení. Architekti z OPA Form tedy nejprve řešili nahrazení původního uspořádání plošnou rekonstrukcí (tedy demolici staré stodoly a vystavění nové moderní dřevostavby původních dispozic), ale nakonec se rozhodli pro jiné řešení. „Když jsme začínali, měli jsme skici v měřítku 1:1, a řešili skutečně každý detail,“ prozrazuje Bauerová. „Čím víc jsme ale pod rukama cítili vůli starého dřeva, tím méně se nám chtělo vnější obálku stodoly nějak měnit.“
Teorie vsazeného modulu
Rozhodnutí o komplexní rekonstrukci tedy nabralo jiný směr: ponechat vnější fasádu, zajistit stabilitu konstrukce, „oživit“ její statiku, a do takto zpevněného objektu vsadit izolovaný obytný modul. „Je to příklad komplexní transformace interiéru,“ říká Folgerø. Vycházel přitom z prioritizace programového využití skromné rozlohy interiéru. Obyvatelé se totiž budou stravovat v údolí, a tak je podstatné jen to, aby měli kam složit v noci hlavu, případně se mohli zahřát, když dorazí z mrazivé zimy do Stodoly. Výrazným kladem objektu je jeho orientace vůči údolí, je tedy zapotřebí patřičně možnost vytěžit, a otevřít objekt scénickému výhledu. Ano, objekt bude potřebovat hygienické zázemí, ale pokud jde o dělení dalšího prostoru na společenské a soukromé zóny, může tu dojít k jejich splynutí.
Autenticita je nenahraditelná
Bauerová si zase prosadila prvek „autenticity“. Jediným vnějším projevem transformace stodoly (která se rozzářila oživeným dřevem) je skulpturní okno, které vychází ze starého obložení. Stodola obyvatelům nijak nezakrývá svou minulost. „Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se ve skutečné stáji. Je to místo s drsnými původními povrchy a jednoduchým provedením. Jen tu místo krav teď ustájíte své lyže.“ Předěl mezi minulostí a přítomností tu reprezentuje stěna ze dřeva světlého topolu. Samotný vstup „do současnosti“ je vyveden nápaditými posuvnými dvířky kruhového průřezu, které trochu připomínají „hobití“ noru. A za nimi? Jiný svět, útulný a hřejivý. Design obytného modulu je silně minimalistický, a sází spíše na orientální pojetí účelnosti.
Posezení na vyvýšeném pódiu se může změnit v ložnici, a energii vnitřnímu prostoru dodává topný prvek zanořené střední části. Výstupy bočních stěn pak dovedně maskují úložné prostory pro zavazadla a oblečení. Modul je přitom posazen uvnitř Stodoly ve výšce tak, aby se výhled z něj v zimě nezměnil. Sněhu je tu totiž v sezóně přes jeden metr. Ventilace a odvětrání je zajištěna „periskopem“, vyvedeným přes střechu. OPA Form arkitekter dokázali svou Stodolu přetvořit na plně funkční objekt pro ubytování, aniž by výrazně narušili původní charakter rustikálního stavení.
Údaje o projektu
| Název projektu: | A Barn |
| Typ projektu: | komplexní rekonstrukce, refurbrishment |
| Architektonické studio: | OPA Form arkitekter |
| Lokalizace: | Myrkdalen, Voss, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Marina Bauer, Espen Folgerø |
| Projektový tým: | Frede Vik |
| Spolupráce: | Ei Løe, Voss kommune, Aktiv Heile Året, Innovasjon Norge, Fylkesmannen I Hordaland, Hordaland Fylkeskommune |
| Konzultace: | Per Finne, Trygcon AS, Kaia Finne, Lekven, Daylight Nordic AB, Solberg Sagbruk, Byggmesterforretning AS |
| Dodavatel stavby: | Bjørn Engesæter, Henrik Westgaard |
| Klient: | Myrkdalen Fjellandsby, Gunnar Flisram |
| Zahájení projektové a stavební činnosti: | 2016 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Počet podlaží: | 1+1 |
| Zastavěná plocha: | 25 m2 |
| Využitelná plocha podlaží: | 35 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek