Kdo nikdy neměl sen, tomu se žádný nemohl splnit. Dva bratři z Mexika, nadšení horolezci, ale sen měli. Během svých výprav za adrenalinem do hor na západě země nalezli „místo“, které jim bylo drahé. Nedaleko plochých skalních stěn se na útes kamenného návrší nacházela opuštěná pastevecká chatrč, vystavěná z kamene, která jim občas sloužila jako přístřeší. Nikdo nemládne, a mladická výdrž skálo-lezců také není věčná. A tak oba začali přemýšlet, že nechtějí o tohle místo, plné společných zážitků, přijít. V roce 2017 proto zakoupili celé návrší, včetně staré pastevecké boudy. A rozhodli se, že na jejím místě vystaví jednoduché obydlí k sezónnímu pobytu, kam se budou moci vracet. Aby byli svým horám a zážitkům blíž.
Plody stromů, které jsme sami sázeli
Jistě poetické přání je ale třeba zakreslit do praktického rámce, které mu dodá reálný rozměr. A tuto úlohu už převzali architekti ze studia PPAA, tedy Pérez Palacios Arquitectos Asociados. Těm idea útočiště, které se přírodou a vzdáleností izoluje od okolní civilizace, vyloženě sedla. Kamenné návrší mělo skutečně auru mimořádného místa. Zvlášť, když se dozvěděli, že většinu stromů na jeho vrcholu vysadili oba bratři-horolezci. Proto, aby tu mohli po námaze na skalách odpočívat v příjemném stinném chládku a kochat se výhledy do okolí. „Je to jako když vás někdo pozve k sobě domů, a ukáže vám něco, co je mu velmi blízké,“ komentuje zadání Alfonso de la Concha Rojas, který se projektu zhostil.
Jednoduchost vynucená, ale chtěná
„Dialog mezi zamýšlenou stavbou a okolím, velmi důvěrný, tu probíhal už před rozpracováním stavby,“ dodává ještě šéfarchitekt Peréz Palacios, který projekt dozoroval. V zásadě tedy bylo zapotřebí jen, aby to krásné z přirozenosti místa zůstalo zachováno. Vzhledem k externímu vyznění záměru a blízkosti citlivě komponovanému prostředí byly třeba jen minimální nároky. Stavba měla být tak jednoduchá, jak je to jen možné, a ve své podstatě se měla držet jen na profilu původní pastevecké chatrče. Konstrukce tedy vycházela z pevných kamenných vápencových bloků, zrcadlících materiál okolních skal, a skla, dřeva. Pointou přitom bylo zapracovat co nejvíce materiálu z původní stavby.
Ozvěny minulosti rezonují novostavbou
Například zpevněné podlahy, vykládané cihlovými dlaždicemi, jsou totožné s těmi, které se tu nacházely dříve. Pojetí objektu mělo být co nejjednodušší, s čistotou vnitřního objemu. „Dům byl pojat jako „kontejner výhledů a vzpomínek“,“ vysvětlují architekti. V harmonické, tiché krajině, kde celý den nepotkáte živou duši. Nenáročný design pak odpovídá očekávaným problémům, které v místě řešili: nelehký přísun stavebního materiálu na opuštěné místo, minimální zajištění dostupnosti služeb, požadavek na maximální ochranu lokality, nenarušení životního prostředí. Stavba měla být současně dostatečně „odolná“, aby ustála sílu zdejšího klimatu.
Monolit krbu vyhřívá celou archu
Pozornost si zaslouží dokonale vylehčená flow interiéru, která sází na nezastavěný prostor. Vzdušný profil je prozářený světlem, které, i v limitech celkové nenáročnosti, vytváří autentickou atmosféru pohodlí. Uvnitř hrubého kvádrového masivu z bílého kamene, kterým pronikají jen vstupy okna, bočního portálu a zakrytého čelního vstupu na malou terasu, se nachází vše potřebné k životu v horách. Nechybí tu plně vybavená kuchyň, posazená do geometrického středu objektu.
Horskou chatu navrhli architekti, vybudovali dobrovolníci. Na místo ji dostal vrtulník
přečíst článekJejí obestavěný komín je současně nosným pilířem, který podepírá váhu vestavěného mezonetu s malou ložnicí. Z druhé, do objemu otevřené strany, je pak tento kuchyňský monolit současně krbem i s naskladněným palivovým dřívím. Vyhlížet tedy můžete do plamenů, anebo na opačnou stranu, po otevření polo-stěnné okenice (vyrobené ze dřeva původní stavby) směrem ke skalám. K minulosti, k budoucnosti. Archa vzpomínek je k tomu jako stvořená.
Sdílet / hodnotit tento článek