Turistický ruch v klidném Norsku
V posledních dvou desetiletích dokázalo Norsko přetavit potenciál domácí přírody ve funkční a výnosný nástroj průmyslového cestovního ruchu, a otevřít se turistům z celého světa v letní i zimní sezóně. Teď do krajiny zelených pastvin, skalnatých fjordů a zasněžených pohoří míří miliony výletníků ročně. Co ale zůstalo místním? Jen skutečné klimatické extrémy a místa „kam se dosud nikdo nevydal“.
Právě proto vznikl na nejsevernějším cípu Evropy, Hammerfestu, neobvyklý architektonický počin. Jeho posláním je nabídnout nezbytné zázemí zkušeným a drsným seveřanům, které už zástupy běžných turistů na horských stezkách nudí, a hledají něco, co by je mohlo ještě překvapit. A stejně, jako je oblast Hammerfest primárně určená jen pro fajnšmekry náročné polární turistiky, je velmi specifické i provedení obou zdejších turistických útulen.
Polární pustina se nekoná
Na týmu norských SPINN Arkitekter a britských FORMAT Engineers ležel opravdu nelehký úkol. Projekt měli realizovat v místě, které čistě geograficky leží 500 kilometrů za polárním kruhem, u nejsevernějšího města Evropy a velmi pravděpodobně i celého světa. Místa, které svými klimatickými podmínkami nepatří mezi zrovna vlídné. Nečekejte ale klasickou zasněženou pustinu: díky Golfskému proudu nezamrzá zdejší přístav, a vlastně tu nenarazíte ani na permafrost, trvale zamrzlou a nerozmrzající půdu. Což je trochu problém: všudypřítomná podmáčená rašelinná půda je pro budování základů jakékoliv stavby větší komplikací, než téměř nerozbitná krusta věčně zmrzlé půdy. Je tedy nesnadné vytvořit jakékoliv pevné základy stavby a vypořádat se s odvodněním.
Světlo je krásné, ale bolí z něj hlava
Pochopitelně, že tu mrzne. Ale průměrná roční teplota se pohybuje na úrovni 2°C. Léto je sice relativně suché, ale zima prosněžená. Sněhová nadílka 3-4 metry vůbec není neobvyklá, což klade velké nároky na nosnost každé zastřešené konstrukce. Stavět tu znamená řešit současně otázku vlhka, zavodnění a tání, vymrzání, závějí, zateplení. A pokud se dokážete vypořádat s touto technicky nelehkou rovnicí, pořád je tu ještě bariéra psychická. Skutečně: od prosince do ledna je tu polární noc, po zbytek roku zase světlo/šero polárního dne. Při plánování obytné stavby je tento jinde nebývalý fenomén potřeba zahrnout do úvah, protože příliš otevřený objekt bez patřičné regulace nasvětlení bude působit na své, byť dočasné obyvatele, krajně depresivním dojmem.
Vlastně nic náročného
Zhruba takové omezující parametry se objevili v poznámkách SPINN Arkitekter, které s žádostí o vypracování projektu oslovila Norská trekkingová asociace (DNT). Ti se v roce 2015 rozhodli v Hammerfestu zpropagovat „extrémní turistiku pro náročné a zkušené“, a aby jim nabídli vhodné zázemí, chtěli vytvořit dvě nenáročná, zateplená horská útočiště. Samotná objednávka skutečně nezněla komplikovaně: „Představujeme si malou turistickou chatku s dobrými okny a kamny ve kterých se bude topit dřevem, to vše v nenáročném provedení, které by korespondovalo s norskou krajinou.“ Postupně se na ni nabalily další požadavky. Například, aby vytvořený objekt vynikal nad průměr minimální ekologickou a uhlíkovou stopu, a aby jeho designové provedení vystihoval popisný termín „organická stavba“.
Místo, které vás přitáhne
„Prostě aby objekt v krajině nepůsobil rušivě, ale byl sám o sobě senzací hodnou k zastavení,“ komentují to SPINN Arkitekter. Nechtěli odvést polovičatou práci, a tak se při tvorbě jednotlivých črtů pouštěli alternativními cestami. V jejich kreativním týmu se začala rodit představa objektu zakrývající střechou, ne nepodobné želvímu krunýři. Stavba by tak sama vizuálně působila dojmem pevného a bezpečného útočiště, a zvolené provedení by jí dodalo onen organicky-přírodní rozměr. Další eko-charakteristiky projektu dodal vybraný materiál, dřevo. Obnovitelný, udržitelný, odolný. A vznikl i koncept vyhotovení objektu z prefabrikovaných části, které by byly dopraveny na místo na zádech nosičů, a následně sestaveny v komplet. Jenže tady už začínalo jít do tuhého.
Drony, laser, počítačové modely
Šupin, vytvářejících jejich ideální střechu, napočítali architekti 77. A každá byla svým tvarem trochu odlišná, aby dobře zapadla do komplexní mozaiky, která odpovídala lokální topografii. Jak na to přišli? Díky 3D skenování stavební parcely s pomocí dronů. Skutečně sofistikovaný přístup. Současně bylo zapotřebí, aby každá taková šupina už byla hotová. Tedy se zasazenou izolační vložkou, přesně odpovídající výřezu. Jinými slovy, z architektonického nápadu se stávala otázka technického provedení. A této části se zhostili britští FORMAT Engineers.
Ti dokázali podle předlohy vytvořit dvojitě zakřivené šupiny krunýřem pokryté střechy s pomocí laserové řezačky, a vymysleli i efektivní způsob jejich nenáročného zasazení do kovového rámu. To proto, aby je tyhle precizně vysoustružené kousky mohli jednoduše podle návodu sestavit dobrovolníci přímo na vrcholcích hammerfestských hor. Členové týmu FORMAT Engineers s jistou nadsázkou zmiňují, že náročnou práci tu odvedli hlavně Nosorožci a Klokani. Přesněji tedy sketch-designový software Rhino, jehož výstupy v terénu doladil pneumatický pěchovač Kangaroo.
Předtím ale musel být celý sestavený systém několikrát otestován v simulovaných podmínkách větrného tunelu. Přijde vám to poněkud předimenzovaný přístup? Jistě, levné to nebylo, ale pořád se architektům i inženýrům zdálo snesitelnější model otestovat nanečisto, než jej po první arktické bouři hledat rozprášený po celém Norsku. Součástí testu byl i zajímavý experiment, který prokázal, že optimálně orientovaný objekt útulny bude mít vstup vždy odkrytý, bez ohledu na sněhovou nadílku.
Želví krunýře v polární záři
Celý propracovaný návrh se trochu vymykal původní nenáročné představě zadavatele, a nebezpečně také narostl rozpočet. DNT ale projevila angažovaný zájem dovést záměr do finiše. Proto oslovila místní dodavatele a požádala je o sponzoring. Touto cestou se například podařilo získat „umělé dřevo“ kebony, které vyniká odolností vůči klimatickým podmínkám a je přitom bezúdržbové. Stavební materiál, tedy jednotlivé prefabrikované součásti, pak na zvolená dvě místa dopravili místní dobrovolníci z trekkingového klubu. Ti také sestavili obě útočiště, s časovou dotací 1500 člověko-hodin. V praxi stavba trvala necelé čtyři dny. Dozoroval ji pouze expert na izolační techniku, který zajistil, aby dvouvrstvá bitumenová vodě-odolná vložka dobře těsnila i po osazení. Okna, krb, rampa i vnitřní nábytek byly osazeny až na místě.
Obě tyto krunýřem kryté útulny mají velmi nenáročně zařízený interiér, který ale plně odpovídá účelu. Počítá se s tím, že dovnitř dorazíte prokřehlí a zmáčení, a tak se vaše představa o útulnosti a komfortu ponejprv omezí na nezbytné teplo. A zatímco budete zvolna rozmrzat a sbírat síly, může se vám pro další cestu stát inspirací výhled na mimořádnou scenérii drsné norské krajiny. Pohled na polární záři, který si vychutnáváte z nitra této organické stavby, vám všechny nepříjemnosti jistě vynahradí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Hammerfest Hiking Cabins |
| Typ projektu: | Kompletní řešení turistické ubytovny |
| Architektonické studio: | SPINN Arkitekter |
| Lokalizace: | Storfjellet, Hammerfest, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Anne Moller Jensen |
| Strukturální inženýring: | Format Engineers |
| Materiál: | Kebony, Aanesland Limtre AS |
| Zahájení projektu: | 2015 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Klient: | Hammerfest og Omegn Turlag |
| Rozpočet: | 100 000 eur |
| Zastavěná plocha: | 15 m2 |
| Využitelná plocha: | 15 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek