Menším druhům domácí fotovoltaiky jsme se věnovali dříve. Porovnávali jsme minimální a ekonomickou variantu. Dnes nás čeká poslední varianta pro nadšence a zájemce o absolutní soběstačnost, bez závislosti na elektrické síti.
Extrémní varianta – ostrovní elektrárna
Cenové rozpětí od je od 100 000 Kč výše.
Chcete si veškerou elektřinu doma vyrobit sami? Důvodem je, že ve vašem okolní není elektrická přípojka, nebo je její zřízení nesmyslně drahé. Nebo přípojku máte, ale trpíte častými výpadky elektřiny. Nebo jste nadšenec/nadšenkyně, který má rád přírodu a chce naprostou nezávislost na centrálních zdrojích. Zároveň jste připraveni obětovat část svého pohodlí a nebo hodně peněz, nejčastěji obojí. „Extrémní varianta“ totiž znamená, že vaše elektrárna musí být připravena dodat dostatek elektřiny i za nepříznivého počasí, které typicky v zimě může trvat i několik týdnů. Z toho vyplývá:
- Mít elektrárnu naddimenzovanou – potřebujete výrazně více panelů, výkonnější měnič a důkladný návrh celého systému. Vaše elektrárna musí zvládnout nabít baterie během krátkých zimních dnů do té míry, abyste přečkali dlouhé zimní večery a noci. Zároveň potřebujete výrazně větší a dražší baterie, abyste mohli uskladnit elektřinu na několik pošmourných dní. Z toho vyplývají výrazně vyšší pořizovací náklady a současně to znamená, že v létě budete mít tolik elektřiny, že nebudete vědět, co s ní. Raději proto volíte variantu dvě.
- Mít záložní benzinovou/naftovou elektrocentrálu – než kvůli třem zachmuřeným zimním měsícům předimenzovávat elektrárnu a baterie, raději si pro tyto kritické dny pořídíte motorovou elektrocentrálu. Stojí další peníze (i když oproti naddimenzování elektrárny je významně levnější) a musíte do ní kupovat a dolévat palivo. I když se bez ní po větší část roku obejdete, stejně se ji v zimě snažíte provozovat co nejméně, protože spalování benzínu je neekologické a především elektřina vyrobená z elektrocentrály je ta nejdražší možná. Proto přistupujete ke třetímu kroku.
- Být připraven výrazně omezit svou spotřebu – doba bezstarostného použití, kde elektrárnu nainstalujete, zapomenete na ni a své spotřebiče používáte podle libosti (což je možné u prvních dvou variant), se významně zkrátí. Délka této „energetické pohody“ je obvykle přímo úměrná velikosti elektrárny a baterií a tedy i vstupní investici. Žít offgrid znamená, že vyjma jasných letních dnů neustále sledujete výrobu a nabití baterií a tomu přizpůsobujete spotřebu. Včera bylo ošklivo, takže baterie se moc nenabily a dnes ráno zase prší? Buď pustíte elektrocentrálu, ale to stojí peníze, a nebo ráno vodu na čaj raději ohřejete na kamnech, na kávovar a toustovač si necháte zajít chuť, vysávání koberců necháte na jindy a stejně tak praní v pračce. Chcete dnes žehlit? Zkontrolujte předpověď počasí. Zbyde vám pak dost elektřiny, abyste večer mohli sledovat televizi nebo pracovat na počítači? Na takový režim si samozřejmě lze zvyknout, ale vyžaduje to nadšení a větší vůli.
- Více starostí i údržby – elektrárna je větší a obsahuje spoustu komponentů (více panelů a kabelů, více baterií, elektrocentrála, větší střídače…). Ty vyžadují pečlivou kontrolu a údržbu, protože jste na nich závislí, a když se porouchají, jiný zdroj elektřiny nemáte. Případný výpadek nebo snížení výkonu tak hned pocítíte. Dobrá zpráva ale je, že tyto události – na rozdíl od uživatelů, kteří mají napájení jen ze sítě – můžete řešit sami nebo jim předcházet. A vzhledem k tomu, že jste svou spotřebu snížili už tak na minimum, vás případné výpadky rozhodí mnohem méně, než vaše sousedy zvyklé na dodávky ze sítě.
Ostrovní elektrárna obvykle obnáší 10 a více panelů, větší (a dražší) bateriové úložiště a dražší střídač. Zároveň nejste nijak připojeni k elektrické síti. Slunce je tedy vaším hlavním zdrojem elektřiny, který je pro jistotu zálohován elektrocentrálou. Zároveň vás závislost na takovém zdroji vede k velmi pečlivé analýze vlastní spotřeby a k jejímu snižování. Každý další zamračený den, kdy se snížením spotřeby vyhnete použití elektrocentrály, vás naplňuje dobrým pocitem z energetické nezávislosti a redukce vlastní uhlíkové stopy.
Přirovnání této solární elektrárny k automobilu: Žijete na odlehlé horské chatě a vaše jediné spojení se světem zajišťuje terénní auto s navijákem a spoustou záložních kanystrů. V zimě se snažíte jezdit co nejméně, občas auto vyhrabáváte lopatou, nandaváte řetězy a tu a tam ho taháte navijákem. Když se auto porouchá, buď ho zvládnete opravit, nebo si uprostřed tmy rozděláte oheň a u něj přečkáte do rána. Ale s trochou snahy dojedete, kam potřebujete, ceny jízdného a ucpané silnice vás nezajímají a ta nezávislost za to stojí.
V příštím dílu se blíže podíváme na jednotlivé součásti fotovoltaické elektrárny. Nechcete si nechat ujít nic z obsahu ESTAV.cz? Aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma!
Sdílet / hodnotit tento článek