• ESTAV.cz
• Stavba
• Požárně bezpečnostní řešení rodinného domu a odstupové vzdálenosti – díl I.

Obsah požárně bezpečnostního řešení (dále PBŘS) udává aktuální znění vyhlášky č. 246/2001 Sb. [1] v paragrafu 41. Mezi důležitými parametry, které je nutné zhodnotit, jmenuje vyhláška odstupové vzdálenosti, nutnost jejich stanovení a na základě těchto hodnot vymezení tzv. požárně nebezpečného prostoru stavebního objektu. Povinnost naplnit tento požadavek platí i pro rodinné domy. Podobně je nutno postupovat i u nízkopodlažních bytových domů. Při zastavěné ploše rodinného domu nad 200 m² je pro posouzení PBŘS dotčeným orgánem Hasičský záchranný sbor, do 200 m² zastavěné plochy RD posuzuje výsledky PBŘS a tím i dosah požárně nebezpečného prostoru řešeného RD stavební úřad. Jak máme popsanému ustanovení vyhlášky rozumět a jak jej prakticky naplnit v případě návrhu rodinného domu?

Jaké je požární řešení platné pro rodinný dům

Rodinný dům je v rámci posuzování požární bezpečnosti takovéto stavby specifický objekt. Jedná se o budovu skupiny OB1 [2], která při dodržení předepsaných podmínek může tvořit jediný požární úsek. Tento požární úsek smí zahrnovat nejvýše tři užitná nadzemní podlaží (spolu s využívaným podkrovím), jedno podzemní podlaží, jeho součástí mohou být až tři obytné buňky (samostatné byty) a celková užitná plocha je limitována 600 m². Součástí tohoto požárního úseku může být i jednotlivá garáž pro nejvýše tři vozidla skupiny 1 [3]. Další součástí požárního úseku rodinného domu může být i provozovna, pokud se nachází na ploše do 50 m² a její požární riziko je nejvýše 60 kg.m^-2 bez použití rizikových výrobků. Provozovnu převyšující popsané parametry je nutné oddělit do samostatného požárního úseku, což je jedna z možností, kdy i je i rodinný dům dělen na více požárních úseků. Pokud rodinný dům svou rozlohou, počtem bytů nebo počtem podlaží převýší parametry budovy skupiny OB1, bude hodnocen jako budova skupiny OB2, tedy jako bytový dům [2]. Požárním úsekem rozumíme základní prostorovou jednotku, na níž jsou v PBS stavby děleny, k jednotlivým požárním úsekům se vztahují vyhláškou popsané kroky požárně bezpečnostního posouzení.

Požární dveře – kam se používají a jaké jsou na ně kladeny požadavky?

přečíst článek

Hlavní princip: Zabránit šíření ohně

Jedním ze základních úkolů budovy, tedy i rodinného domu, z pohledu požární bezpečnosti staveb je zabránit přenosu již vzniklého požáru vně posuzované budovy na jiné části téže budovy (jiné požární úseky), nebo na sousední stavby. Tomuto jevu brání požárně uzavřené plochy obvodových stěn nebo střešních plášťů, reprezentantem takovéto části obálky budovy je například zděná stěna. Přenos požáru vně budovy naopak umožňují požárně otevřené plochy obvodových stěn a střešních plášťů, zejména okna a dveře. Dalším možným rizikem přenosu požáru jsou hořlavé hmoty umístěné na fasádě budovy. Z důvodu zabránění přenosu požáru vnějším prostředím na jinou část téhož objektu nebo na jinou stavbu brání kromě materiálového a dispozičního uspořádání také stanovení odstupových vzdáleností, kterými je vymezen požárně nebezpečný prostor kolem hořícího objektu. V požárně nebezpečném prostoru (dále PNP) hořícího objektu hrozí riziko přenesení požáru dvěma cestami, významnější je vliv sálání tepla z hořícího objektu, obvykle méně významné bývá riziko odpadávajících hořících částí z objektu.

Jak říká [4] „odstupová vzdálenost od posuzovaného objektu (požárního úseku) se měří jako kolmá vzdálenost od požárně otevřené plochy (roviny požárně otevřených ploch) tohoto objektu (požárního úseku) k hranici požárně nebezpečného prostoru, kde končí nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi hořícího objektu“.

Odstupová vzdálenost od vlivu sálání

Při určení odstupové vzdálenosti od vlivu sálání se předpokládá, že uvnitř objektu (požárního úseku) již panuje fáze plně rozvinutého požáru, který se může rozšířit přes požárně otevřené plochy obvodového pláště mimo budovu (požární úsek). Rozhodujícími faktory pro určení odstupové vzdálenosti od vlivu sálání jsou velikosti požárně otevřených ploch a hustota tepelného toku v posuzovaném požárním úseku. Odstupová vzdálenost od vlivu sálání se určuje:

• pro hustotu tepleného toku z posuzovaného požárního úseku;
• pro každý požární úsek, který má na svém obvodovém plášti požárně otevřené plochy;
• pro každou stranu objektu řešeného požárního úseku a všechny požárně otevřené plochy, které se zde vyskytují.

Hustotu tepelného toku lze určit podrobným výpočtem, výsledně odstupové vzdálenosti jsou pak přesnější. Častěji používaný normový způsob [4] stanovení hustoty tepelného toku vychází z předpokladu, že je hustota tepleného toku v řešeném požárním úseku charakterizována požárním rizikem tohoto požárního úseku. U nevýrobních objektů je požární riziko požárního úseku stanoveno výpočtovým požárním zatížením p_v [kg.m^-2], které se považuje za výsledné u určení odstupu při nehořlavém konstrukčním systému stavby. Tato hodnota se navyšuje v případě smíšeného konstrukčního systému budovy o 5 kg.m^-2, hořlavého konstrukčního systému DP2 o 10 kg.m^-2 a u hořlavého konstrukčního systému DP3 o 15 kg.m^-2. Požární riziko rodinných domů (dále RD) lze popsat hodnotou výpočtového požárního zatížení p_v = 40 kg.m^-2, pokud dále zohledníme vliv stálého požárního zatížení, hodnota stoupne na p_v = 45,75 kg.m^-2. Pokud je RD konstrukčně řešen jako nehořlavý konstrukční systém, už se jedná o výsledné hodnoty reprezentující hustotu tepleného toku z požárního úseku rodinného domu. U srubu, tedy hořlavého konstrukčního systému DP3, hodnota pro posouzení odstupové vzdálenosti stoupne na p_v = 60,75 kg.m^-2, což se promítne ve značném navýšení odstupové vzdálenosti.

Odstupová vzdálenost d (d1) [6] od vlivu sálání stanovená tabulkovými hodnotami a podrobným výpočetním postupem: (a) odstup od okna jako požárně otevřené plochy, (b) případ, kdy je celá stěna např. druhu DP3 zcela požárně otevřenou plochou

Pokud je nutné určit odstupovou vzdálenost od střešního pláště, předpokládá se hustota tepleného toku odpovídající p_v = 30 kg.m^-2.

Zcela požárně otevřenou plochou obvodové stěny rozumíme takovou část, která nemá zjištěnu požární odolnost, nebo je její požární odolnost hodnocena celistvostí nižší než 15 minut. Touto plochou jsou dále otvory v obvodové stěně, které buď výplň nemají, nebo tato výplň v požadované době požární odolnosti obvodové stěny nesnižuje hustotu tepelného toku z vnitřního prostoru. Za zcela požárně otevřené plochy obvodové stěny také považujeme konstrukce druhu DP3. Reprezentanty zcela požárně otevřených ploch jsou klasická okna a dveře. Specifickou zcela požárně otevřenou plochou jsou celé obvodové stěny dřevostaveb, které nemají certifikátem z požární zkušebny [5] prokázán buď druh konstrukční části DP2, nebo jejich certifikát nedeklaruje jejich požární uzavřenost i při konstrukční části druhu DP3. S přihlédnutím k výše uvedenému je nutné zdůraznit, že i rodinný dům například srubové konstrukce bude mít odstupové vzdálenosti kolem 10 m a je tedy dobré při volbě takovéto konstrukce zahrnout už do počátku projektové činnosti i vhodnou volbu velkého pozemku. Podobně je potřeba řešit odstupy od požárně otevřených obvodových stěn nízkopodlažních bytových domů.

Obvodové stěny mohou být hodnoceny také jako částečně požárně otevřené plochy. Tato situace nastává u obvodových stěn druhu DP1 a DP2 vykazujících požadovanou požární odolnost, které mají vnější povrchovou úpravu z hořlavých stavebních výrobků, a to třídy reakce na oheň B až D. Výpočtem podle množství uvolněného tepla Q [MJ.m^-2] z jednoho m² hořlavého stavebního výrobku umístěného na obvodové stěně stanovujeme míru požární otevřenosti této stěny. Pokud je Q < 150 MJ.m^-2, zůstává obvodová stěna i přes umístění plochy z hořlavého stavebního výrobku na jejím vnějším líci. V intervalu 150 £ Q £ 350 MJ.m^-2, hovoříme o částečně požárně otevřené ploše obvodové stěny, odstup určujeme redukovaným postupem. Nad hodnotu Q = 350 MJ.m^-2 se již jedná o zcela požárně otevřenou plochu obvodové stěny a odstup je nutné určit pro celou tuto plochu. Příkladem nutnosti provedení této rozvahy je zděná obvodová stěna s dřevěným obkladem. Do jisté tloušťky dřevěného obložení se jedná o požárně uzavřenou plochu, při zvětšující se dimenzi obkladu pak stěnu s obložením zatřiďujeme buď jako částečně nebo i zcela požárně otevřenou plochu. Pokud je na obvodové stěně druhu DP1 nebo DP2 instalován vnější povrch z výrobků třídy reakce na oheň E nebo F, je jedinou hraniční hodnotou Q = 150 MJ.m^-2, a dle posudku rozhodujeme, zda je do této hodnoty obvodová stěna požárně uzavřená, případně nad touto hodnotou požárně otevřená. Obvyklým reprezentantem této situace je zděná stěna se zateplením z TI na bázi polystyrénu. Posudek je však nutné provádět až od 200 mm izolantu [10]. Je tedy třeba dávat pozor na situaci, kdy se při navrhování pasivních rodinných domů stává i ze zděné konstrukce za použití velkých tlouštěk izolace fasády třídy reakce na oheň E zcela požárně otevřená plocha a její odstupy mohou nabývat hodnot deklarovaných výše pro obvodové stěny druhu DP3.

Střešní plášť se obecně považuje za požárně otevřenou plochu. Existují výjimky, při jejichž naplnění se střecha za požárně otevřenou plochu nepovažuje. Pro účely rodinného domu je nejvíce využitelná podmínka, kdy jsou požadavky na požární odolnost střešního pláště nulové, nebo jsou naplněny, a požární riziko pod posuzovanou střechou je  p_v = 50 kg.m^-2.

Při normovém postupu stanovení odstupové vzdálenosti od vlivu sálání se u nevýrobních objektů [4] určuje procento požárně otevřené plochy obvodové stěny pro řešený požární úsek a určitou stranu objektu podle vztahu:

, kde je:

, v němž je:

Na základě těchto parametrů je určena výsledná odstupová vzdálenost d₁ [m] tabelárními hodnotami pro řešený požární úsek a určitou stranu objektu.

Požárně otevřené plochy obvodových stěn, vyznačeno na jednom z průčelí:
(a) požárně uzavřená plocha obvodové stěny druhu DP1 nebo DP2, zcela požárně otevřená plocha okenních otvorů S_p > S_po [m²];
(b) zcela požárně otevřená plocha celé obvodové stěny druhu DP3, S_p = S_po [m²];
S_p    … vymezená plocha obvodové stěny v m²;
S_po  … celková velikost zcela požárně otevřené plochy obvodové stěny v m².

Odstupová vzdálenost od dopadu hořících částí

Na obvodovém plášti budovy se mohou vyskytovat i hořlavé stavební výrobky, které mohou za požáru hořící odpadávat. U rodinných domů je to nejčastěji dřevěné obložení. Kromě výše uvedeného posudku požární otevřenosti obvodové stěny s obkladem je nutné určit i odstupovou vzdálenost od vlivu dopadu hořících částí. Tento posudek vychází z předpokladu, že hořící stavební hmota by padala z určité výšky pod úhlem 20°. Odstupová vzdálenost d₂ m od dopadu hořících části je stanovena vzorcem:

d₂=0,36.h_c [m], kde

h_c [m] je horní hranice hořlavého výrobku umístěného na fasádě měřená od přilehlého terénu.

Na obrázku je uveden případ, kdy výška h_c [m] je rovna celkové výšce objektu h [m], objekt je z konstrukcí druhu DP3. Další možností je nutnost rozšíření výpočtu o započítání římsy či šikmé střechy.

Odstupová vzdálenost z hlediska odpadávání hořících konstrukcí druhu DP3 v případě obvodové stěny a šikmé stěna a římsy dle [6].

Použité podklady:

[1]          Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci, MV, 2001.
[2]          ČSN 730833. Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování. Praha: ÚNMZ, 2010 + Z1:2013.
[3]          ČSN 730804. Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2010 + Z1:2013 + Z2:2015.
[4]          ČSN 730802. Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2009 +Z1:2013.
[5]          http://www.pavus.cz
[6]          Tzb-info. https://stavba.tzb-info.cz/drevostavby/10625-hlediska-pozarni-bezpecnosti-pro-drevostavby-v-ceske-republice-2-dil. On-line, 25.11.2013.
[7]          Konzultační stanovisko. www.pelcfrantisek.cz.
[8]          ČSN 730810. Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení. Praha: ÚNMZ, 2016.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata