Experimentem k poznání, poznáním k pokroku.
Prvně se seznámíme s organickou architekturou. Víme, kdo je kdo a co je co? Pro odborníky to není až takový oříšek, ale jsou všichni odborníci? Abychom neukázali slabinu, odpovídáme sborově: „Ano, známe, ano, víme.“ Vzhledem k tomu, že nemám šanci zjistit, zda mlžíte nebo opravdu víte, tak to proběhneme společně, pak mi povíte, zda jste to věděli. Nastává čas sdělit si, co že to tedy ta organická architektura je? Navzdory obrovskému spektru realizací organické architektury nelze tuto architekturu jednoduše a snadno definovat.
Co je organická architektura?
Celá tvorba organické (potažmo bionické) architektury vychází z přírodních vzorů tvořených zemí, vodou, vzduchem, živočišnou a rostlinnou říší, buněčnými a krystalickými strukturami, přírodními zákony, jevy a úkazy, kosmem a s tím vším neodmyslitelně spjatou duchovní sférou. Je jimi inspirována. Tato architektura je svébytná, nicméně je harmonicky spjata s okolním prostředím, volně prorůstá do krajiny a vyrůstá z ní. Využívá přirozených regionálních materiálů, zdrojů a technologií, je biologicky, psychologicky a sociologicky vyvážená. Často využívá tvaru křivky, klade důraz na funkci, prostor, formu, místo, energii a měřítko. A je organickou alternativou ke klasické architektuře složené převážně z rovných prvků a pravoúhlých tvarů.
Antoni Gaudí i Cornet i Casa Batlló v Barcelóně Zdroj: Fotolia.com
V současnosti ji odborníci charakterizují pomocí formy, harmonie a trvale udržitelného rozvoje. Forma značí souvislost a podobnost s přírodním vzorem, harmonie postihuje ono vydařené začlenění do okolí, trvale udržitelný rozvoj odkazuje na lokální přírodní materiály, recyklovatelnost, soběstačnost a ekologii stran technologií a jejich šetrného provozu. Při vší úctě k historii a kráse architektury, to prapůvodní uspořádání prvků, celku i skupin nalézáte v přírodě jen sporadicky. I ta jeskyně má stěny vytvořené erozí do ladných křivek. Příroda pro svoje účelné, funkční a přirozené fungování užívá organických struktur, které stačí sledovat, napodobovat a smysluplný výsledek je v podstatě zaručen. To není jenom o přírodních materiálech, to je i napodobení tvarů, skladby, jednotlivých prvků tvořících celek, jejich statického řešení, barevnosti, jakési samozřejmé krásy, která se líbí, i když často netušíme proč.
Pojem organická architektura uvedl do života francouzský estetik H. F. R. de Lamennais ve své knize O umění a kráse. Psal se rok 1841. Jedním z hlavních představitelů organické architektury byl Frank Lloyd Wright, představitel katalánského modernismu Antoni Gaudí i Cornet, Louis Sullivan, Bruno Zevi, Gustav Stickley, Richard Joseph Neutra, Friedensreich Hundertwasser, Rudolf Steiner, Anton Alberts, Alvar Aalto, Hermann Finsterlin, Hugo Häring, Hans Scharoun, Imre Makovecz, Lubomír Šlapeta (pracoval také v ateliéru Hanse Scharouna), Jan Kaplický, jehož hlavním směrem byla sice high-tech architektura, ale v posledních letech experimentoval i s organickou architekturou, bloby, které spojují moderní technologie a přírodu do jednoho celku. Mezi významná jména tohoto stylu se nesmazatelně zapsal Jörn Utzon, kterého proslavila světoznámá opera v Sydney, která je inspirována motýlími křídly. Nelze opomenout dekonstruktivisty zvučných jmen, jako byla Zaha Hadid a Frank O. Gehry.
Oklikou, přes spoustu slepých uliček se vracíme k principům a vzorům, které se nám samy nabízejí, jen je dokázat uchopit a využít. Zjednodušeně lze konstatovat: „Dívat se kolem sebe, vnímat svět v souvislostech a do detailu, odvážně myslet, nebát se experimentovat, nechat se inspirovat a zároveň se nechat vést svými pocity.“
Výsledek se dostaví. Jaký? Nadčasový šperk. Mnohdy je stavba krásná, zajímavá, zvláštní, divoká, rozverná. Někdy je stavba prostá, vkusná a oku lahodící. Marně přemýšlíte, jak autor dokázal vymyslet něco, co je samozřejmé, co je jakoby „odtam“. Marná sláva, zatím se organická architektura u nás objevuje spíše jako experimentální architektura než jako samostatná kategorie. Proto je třeba i špetka odvahy. Proto taky na začátku zmiňuji citát od Jaroslava Heyrovského. Zase díky jedinečnosti a ojedinělosti této stavby se mohu nadneseně pochlubit, že jsem byl na „experimentální stráni“. Komu z vás se to zadařilo?
K čemu tohle povídání?
Navštívil jsem jednu velice zajímavou a z mého pohledu skvělou stavbu. Pokud zde zaznělo, že organická architektura je u nás spíše experimentální architekturou, potom jsem se logicky ocitnul na experimentální stráni. Spojení v nadpisu v zahradě v Zahradě není tiskařský šotek, ale holá skutečnost. Stráň se sadem v obci Zahrada, kde dům bude mít výhled na jihozápad, do mělkého údolíčka. Prostě zahrada v Zahradě. Autorem tohoto domu je akademický architekt Oldřich Hozman. Jeho doménou jsou autorské projekty nízkoenergetických a ekologických budov, návrhy interiérů, design a konstrukce nábytku. Zabývá se celostní architekturou, baubiologií a projekty trvale udržitelných staveb. Vychází ze znalostí principů feng-shui, geomantie a sakrální geometrie. Jeho tvorba je rozmanitá, ale směr je jasný. Organická architektura z toho vyčnívá a to je moc dobrá zpráva.
Studie pohledů „v ruce a počítačový 3D model konstrukcí
Nalezení myšlenky
Měl jsem možnost hovořit s panem architektem o způsobu jeho práce a bylo to radostné povídání. Tak jako prožívám MUDr. Jana Hnízdila a jeho celostní medicínu, protože tento způsob práce je mi velice blízký a jsem na stejné vlně, stejný pocit jsem zakrátko získal při hovoru s architektem Hozmanem o celostní architektuře.
Detaily dřevěných konstrukcí
Když se tohle všechno spojí v jeden smysluplný celek, tedy letité zkušenosti pana architekta Hozmana, majitel a investor v jedné osobě, který touží vytvořit svoje bydlení v právě nastíněných intencích, nemůže se to nepodařit. Proč? Protože majitel (i jeho rodina) i architekt jsou na společné vlně, jsou spolutvůrci kroků příštích a vědí, proč, nač i zač. Nechávají zde to nejlepší ze sebe a výsledné bydlení jim to vrchovatě vrátí. A je zjevné, že nemluvíme jenom o únavě a mozolech na rukách, ale i části duše, kterou přetavili přes zdánlivé hraní si s hlínou při vytvoření představ, do toho „JEJICH DOMU“. Jsem o tom bytostně přesvědčený.
Část nádherných studií postupného hledání
Nyní si to shrňme. Nízkoenergetický slaměný dům, vycházející z tvarů organické architektury, majiteli familiérně nazvaný SLAMÁK, vytvořený v nádherné lokalitě. Tedy ještě definitivně ne. Nyní je přetažený plachtou a čeká na jaro, kdy po vymrznutí definitivně „rozkvete“ společně se zahradou. Tento projekt se začal stavět počátkem roku 2018. Je řešen plně v intencích přírodního stavitelství, s využitím zdravých přírodních materiálů a postupů. Dům je v částečném zářezu ve svažitém terénu a má betonovou základovou desku. Obvod, ve styku s rostlým terénem, je izolovaný deskami z pěnového skla. Dřevostavba je provedena s obvodovými stěnami a střechou izolovanými slaměnými balíky. Finálně bude střecha zatravněna. V interiérech budou hliněné omítky z vlastních zdrojů. Vnitřní hrázděné příčky budou vyzdívané nepálenými cihlami. V domě bude jako doplňkový zdroj tepla pec na dřevo.
Schéma skvělých vlastností ULTRALAMU
Maximum ruční práce, dřevěné konstrukce tvořené z tzv. měsíčního dřeva. Dřevo kácené v zimě (míza u kořenů, tudíž vyšší měrná hmotnost), nejlépe v novoluní. Kvalita dřeva je tudíž nesrovnatelně vyšší. Naleznete zde kombinaci masívu s vrstveným dřevem zvaným ULTRALAMTM. Jsou to vrstvy silné smrkové nebo borové dýhy, s lety orientovanými jedním směrem, zhomogenizované do nosníků laminací. Tyto komponenty si drží stálé mechanické vlastnosti a vysokou tvarovou stabilitu. Dále jsou zde užity sendvičové dřevěné části (překližka, příhradovina z masívu a znovu překližka), které jsou na rozdíl od ULTRALAMU lehčí, méně cenově náročné, s obdobnou únosností. Z těchto komponentů jsou tvořeny tvarově rozmanité části střešních nosníků a žeber.
Slámování střešní konstrukce dává projektu konkrétnější obrysy
Vrátím se ještě k té ruční práci. Pokud máte, jenom trochu, možnost a čas na ruční práci, pak váhání není na místě. Jinak budete bydlet v anonymním dílku, které vám někdo spíchne na klíč a jinak v hnízdečku, kde každý šroubek, trámek i zrnko omítky, prošlo vašima rukama. Cítíte, že to má každé jinou váhu. No a k tomu všemu spousta velmi zajímavých detailů. Celý slamák je vlastně interaktivní hříčka.
Úsilí majitele, rodiny i přátel vnáší do Slamáku část fyzické práce každého jednotlivce, ale i část jejich duše.
Není to takové to svépomocné dílko, kde naženeme všechny, co mají ruce a nohy, a to hlavně z úsporných důvodů. To je i kus lásky a přátelství, zvědavosti i touhy být u toho, vložené do díla. Tohle musí být zákonitě korunováno úspěchem, a taky že bude. Vsadím své boty! Na jaře přijedu mrknout, zda moje boty v sázce nejsou ohroženy, ale hlavně se moc těším na velké finále. Chci to vidět a pak vám to ukázat.
Celý dům bylo možné realizovat hlavně díky neuvěřitelné řemeslné šikovnosti stavitele, pana Davida Kuchty.
Základní parametry domu:
- organické tvary
- dřevěná konstrukce
- izolace slámovými balíky
- hliněné omítky
- zelená střecha
- pec na dřevo
Kdo se na tom podílel:
Návrh domu: | akad. arch. Oldřich Hozman |
Koordinace a stavba dřevěné konstrukce: | Simple Architecture |
Slámování: | Ondřej Netík |
Realizace základové desky: | ZEDNICTVÍ JENEŠ, s.r.o. |
Technický dozor základové desky: | Lukáš Valdhans |
Konzultace s realizační přípravou projektu: | DřevArt |
Konzultace k založení domu: | WaVe Structural Design |
Dodavatel materiálu ULTRALAM: | STŘECHY 92, s.r.o. |
Zdroje:
- Citáty - http://www.citáty.net
- Schemata - autor
- Fotografie a texty – https://www.arc.cz/ s laskavým svolením autora arch. Oldřicha Hozmana a majitele objektu
Sdílet / hodnotit tento článek